AMANDA CINELLIOVÁ
Chálil neměl chuť Cressidě vysvětlovat, proč nechce vlastního dědice. V těch krátkých chvílích, kdy si představil, že Cressida v sobě nosí jeho dítě, se jeho vnitřnosti měnily v kámen. Pořád dokola si opakoval, že vůdce nesmí dát najevo strach. Byla to však pravda jen napůl – jen to, že ho neukazoval, neznamenalo, že mu hluboký strach neukrajoval duši.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281754
OSMÁ KAPITOLA Cressida zalapala po dechu, když helikoptéra slétla o něco níže a před očima se jim otevřel panoramatický výhled na pobřeží Valaru. Městské panoráma bylo ohromné, dominovaly mu stříbrné a skleněné mrakodrapy a zdobné hotely. V dálce viděla bazény u plážových rezortů a turisté vypadali jen jako černé tečky na bílém písku. Přistáli na budově tak vysoké, že Cressida mimoděk zatínala všechny svaly v těle. Připomněla si, že se nesmí dívat dolů, a lekla se, když se Chálil vedle ní nahnul dopředu a řekl něco pilotovi. Skoro ho nebylo slyšet, než se hučící vrtule zastavily. Od osudné noci ve studovně uplynul celý týden a Cressida ho za tu dobu skoro neviděla. Nesnídali spolu, nezval ji ani na večeře. Cressidě chyběly společné rozhovory, ale říkala si, že je to tak lepší. Chálil by nikdy nechtěl vztah přesahující hranice sexuální přitažlivosti. A být jen známí s výhodami nedávalo smysl, jelikož již byli manželé. Nedalo se čekat, že by se jim podařilo zdržet se emocí a nevyvinout si mezi sebou žádné pouto. Cressidě pomohli z helikoptéry dva členové ochranky, ale pak ji vzal za ruku Chálil a převedl ji přes střechu k výtahu. Jakmile se ocitli uvnitř, Cressida úlevně vydechla. Vedle ní se ozval tichý mužský smích. „Bála ses, že bych ti dovolil spadnout ze střechy?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281754
AMANDA CINELLIOVÁ
zeptal se a pořád ji majetnicky držel za ruku. Mluvil jakoby nic, s pohledem upřeným na čísla ve výtahu. Výtah se zastavil a po otevření dveří se ukázala čtvercová chodba bez oken. „Jsem ráda, že tě můj strach z výšek tak pobavil,“ odsekla, ale po rtech jí nechtěně přelétl úsměv. Ochranka jako vždycky před jejich příchodem prozkoumala každičký centimetr prostoru. Zavedli je do prostorného foyeru a nechali je o samotě. Cressidu přivítal ten nejúchvatnější výhled, jaký kdy v životě viděla. Obrovský rozlehlý sál zdobily jen moderní chromované a nebesky modré dekorace, ale hlavní atrakcí byla zeď tvořená pouze zaobleným sklem, která poskytovala nerušený výhled na celé město a Arabské moře za ním. Okno bylo tak široké a tak čisté, že vyvolávalo dojem, že by z něj člověk mohl klidně vypadnout. Cressidě se stáhl žaludek, ale výhled se jí pořád líbil. „To město je… dech beroucí…,“ zamumlala Cressida, ale pro jistotu se pořád zdržovala ve středu místnosti. „Toto město se díky tobě brzy stane budoucností Zadžáru,“ odpověděl Chálil s vřelým pohledem. „Zprávy o našem manželství již otevřely dveře, které zůstávaly pevně zavřené. Dnešní oslava mnohá tyto nová spojení ještě upevní.“ Cressidě už její poradci řekli, že se informace o manželství dostaly na veřejnost. Dnešní formální oslavy se zúčastní politici a hodnostáři z celého světa, aby jim dali najevo svou podporu. Z její vlastní rodiny se však nikdo události účastnit nebude. Cressidu to vlastně ani v nejmenším nepřekvapila. Její nejstarší sestra Eleanor byla na charitativní misi v severní Africe, ale slíbila, že ji poté přijede brzy navštívit, a prostřední sestra Olivia měla spoustu práce se zakládáním své literární nadace v New Yorku. Rodiče pozvání otevřeně odmítli s tím, že už mají 100 Ukázka elektronické knihy