SEDMÁ KAPITOLA Avelyn se snažila nedívat na dav, který se shromáždil na nádvoří. Tak velký dav ale nebylo možné nevidět. Copak se sem seběhli lidé ze širokého okolí, aby viděli, co se s ní stane? Šla se sklopenou hlavou a dívala se na zem. Jedině tam totiž na ní žádný zvědavý obličej nezíral. Elrik jí opět nabídl rámě a vedl ji k hradu. „Hlavu vzhůru. Už je to skoro za vámi. Neudělejte jim tu radost a nedejte na sobě znát, že se bojíte.“ V reakci na jeho slova se narovnala. „Já se nebojím.“ K jejímu překvapení byla chodba před vstupem do velké síně skoro prázdná. Vydechla úlevou. Elrik ji přitáhl k sobě. „Poslouchejte mě, lady Avelyn. Pamatujte, žádný strach. Neplačte, neponižujte se. Král David má pro ženy slabost, ale nesnáší slzy.“ Avelyn k němu vzhlédla. „Zaplať pánbůh, že není vidět, jak se mi třesou nohy.“ Usmál se a ona se najednou cítila bezpečně. „Mluvte přirozeně, bez afektu. Když se vás zeptá, co žádáte, řekněte mu, co chcete. Ne to, co nechcete.“ Avelyn sotva zadržela smích. Kdyby králi Davidovi
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281749
NEZKROTNÁ LADY
řekla, co právě teď opravdu chce, asi by se Elrik zděsil. Chtěla jeho. Jestli si bude muset někoho vzít, tak by si moc přála, aby to byl právě on. Zavřela oči a snažila se potlačit nutkání k pláči. Ted ne! To si bude moci dovolit později, až bude sama ve svém pokoji. Avelyn přikývla. „Budu si pamatovat vše, co jste mi řekl, Elriku.“ Když vcházeli do hradu, stiskla mu paži, aby ho zastavila. „Budete tam také?“ „Pokud mi to bude dovoleno, tak ano.“ Víc si nemohla přát. Než vstoupila do dveří, připomněl jí Elrik ještě jednou: „Dýchejte.“ Ani si neuvědomila, že zadržuje dech. Usmála se a nadechla. Elrik otevřel dveře. V tu chvíli veškerý zvuk, který se před tím z místnosti ozýval, utichl. Všichni se otočili a dívali se na ni. Avelyn cítila, jak se jí třesou nohy, ale snažila se jít vzpřímeně a sebejistě. Byla tam obrovská spousta lidí, ale nikoho z nich neznala. Chytila se Elrikovy paže pevněji, aby neupadla. Dav se před nimi uctivě rozestupoval. To se ho všichni tolik báli? Pokud ano, byli to blázni. Bát se takového čestného muže! Dívala se přímo před sebe, na vyvýšený stupínek na konci síně. I tak ale stihla postřehnout, že její oblečení není pro tento dvůr vůbec vhodné. Pokud jí Elrik lhal, aby uchránil její city, moc jí tím nepomohl. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281749
DENISE LYNNOVÁ
Ženy kolem ní měly pestrobarevné toalety a byly ověšené šperky. Vypadala vedle nich jako chudá děvečka. Nemohla si ale nepovšimnout nepokrytého zájmu mužů. Cítila na sobě jejich pohledy. Elrik ji pevněji stiskl. Všiml si snad také jejich pohledů? A nepřipadá mu nyní, že je ve srovnání s kráskami králova dvora obyčejná a nezajímavá? Otočila hlavu, aby se na něj podívala, ale zavadila při tom pohledem o známou tvář. Její otec! Seděl u králova stolu a čekal. Najednou měla obrovskou chuť se otočit a utéct. Tak dlouho, dokud mezi ní a otcem nebude alespoň oceán. Aniž by otočil hlavu, Elrik zašeptal: „Soustřeďte se na krále Davida.“ A co jí to pomůže? Král udělá to samé, co její otec. Dá ji za ženu muži, kterého si nevybrala. Jako mnohokrát předtím i v tuto chvíli si zoufale přála, aby její maminka byla na živu. Nemusela by opustit vesnici a mohla by si vzít někoho, koho znala. Teplo Elrikovy paže jí připomnělo, že kdyby její život nenabral takový obrat, nikdy by se s Elrikem nesetkala. Nikdy by v jeho pohledu neviděla tu vášeň, tu spalující touhu. A nikdy by nezažila vzrušení, které v ní vyvolal jeho polibek. Nechtěla si vzít Bolka a rozhodně neměla v úmyslu zapomenout na dny, které strávila s Elrikem. Tyto vzpomínky jsou to jediné, k čemu se bude moci v následujících týdnech, měsících a letech upínat. Když došli ke stupínku, Elrik uvolnil rámě a nechal ji stát samotnou. Král David vstal a mávnutím ruky k nim přivolal jejího otce. Pak se obrátil na 100 Ukázka elektronické knihy