od smrtelných neštovic? Navíc od choroby, která do hrobu přivedla obě manželky našeho císaře?“ uzavřel otázkou své líčení. „Nechť je vyvýšen jeho majestát,“ dořekl automaticky rabín, ale tvářil se u toho, jako kdyby spolkl citron. „Kdybych získal dobrozdání tak mimořádně věhlasného učence, jako jste vy, mohl bych pro začátek naočkovat několik synů Izraele a výsledky potom budou mluvit samy za sebe,“ naléhal učenec. „Takže vy navrhujete, aby Židé získali přízeň státu tím, že všichni schválně onemocní?“ popotahoval si zachmuřeně vousy rabín. „Oni přece onemocní jenom malinko. Plané neštovice mají mírný průběh. Zdravý jedinec je prodělá za několik dní a získá takovou odolnost, že se do konce života jejich smrtelnou variantou nenakazí!“ Lékárníkův zápal nepolevoval. „I kdyby to tak mělo být,“ odmítavě řekl vážený vousáč a huňaté obočí se mu stáhlo ke kořenu nosu. „Nemohu doporučit žádnému spravedlivému Židovi, aby podstupoval riziko nemoci z vaší libovůle.“ „Ctěný rabi, riziko nemoci podstupuje právě ten, kdo se očkování vyhne. Chce-li nás Hospodin zdravé, musíme sami jednat a nezavírat oči před vědeckou pravdou,“ rozohňoval se pan Jeitteles.
Očkování je budoucnost!
Nemoc a zdraví je v rukou Hospodinových.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281542
Kdyby Hospodin chtěl, aby nás soužily choroby, nedával by nám rozum.
Mordechaj Benet (1753–1829) Moravský zemský rabín pocházející z Uher. Po čtyřicet let vedl moravské Židy a těšil se úctě jak zastánců tradice, tak moderních pokrokářů. Nevystupoval proti nežidovským vědám, a dokonce doporučoval dílo Mosese Mendelssohna i nežidovskou literaturu jako prostředek pro lepší pochopení Bible. Přesto ani náznakem nezanevřel na tradiční náboženskou praxi.
18. století
Tóra, světská znalost a hebrejská gramatika nechť spojené jsou vjedno v rukou toho, kdo slouží v posvátnosti.
Jonas Jeitteles (1735–1806) Pražský lékárník, později lékař židovské obce a stoupenec židovského osvícenství. Studoval na německých univerzitách a sledoval moderní trendy v medicíně, dokonce publikoval články v odborných lékařských časopisech. Byl jedním z prvních propagátorů očkování. S dobrozdáním moravského zemského rabína spustil kampaň na podporu vakcinace, při které naočkoval 1500 lidí.
Chanuka Když Svaté zemi vládli potomci Alexandra Velikého, rozhodli se zakázat židovské náboženství. Židé si to nenechali líbit a zorganizovali úspěšné povstání. To bylo navíc následované zázrakem, kdy jediná nádobka s olejem dokázala na osm dní rozsvítit chrámový svícen. Na památku tohoto zázraku si o Chanuce, „Svátku světel“, Židé zapalují osm svící na svícnu zvaném chanukija.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281542
Haskala Stoupenci židovského osvícenství neboli haskaly vycházeli z myšlenek Mosese Mendelssohna. Zastávali názor, že věnovat se nežidovským vědám, literatuře a jazyku je možné, aniž by člověk opouštěl židovské náboženství. Snažili se začlenit judaismus do moderního světa a vědecky nahlížet na gramatiku hebrejštiny, židovské dějiny i podílet se na rozvoji věd přírodních. Stoupenci haskaly podporovali zavedení povinné školní docházky a vyučování i jiných než jen náboženských předmětů.
Judaismus nikdy nebyl zpátečnický, proto se i dnes musíme vzdělávat, abychom stačili tempu doby!
Drejdl Chanuka je radostný svátek. Děti dokonce dostávají dárky podobně jako křesťané na Vánoce. Jedna z tradičních zábav je hra se speciální čtyřbokou káčou, drejdlem, který po dotočení spadne jako hrací kostka. Hraje se o oříšky, sladkosti nebo drobné mince.
Každého občana učiním užitečnějším a prospěšnějším pro stát. Familiantský zákon Dekret císaře Karla VI. z roku 1726 stanovil maximální počet židovských mužů, kteří mohli na území Čech a Moravy založit rodinu. Tím byli všichni kromě prvorozených vystaveni úřední šikaně. Aby muži získali povolení k sňatku a pobytu, museli dávat úplatky. Mnoho Židů proto odcházelo do zemí východní Evropy, kde byly zákony mírnější.
Josef II. (1741–1790) a Židé Jako osvícenský panovník byl císař Josef II. povznesen nad středověké předsudky a pomohl Židům osvobodit se od některých omezujících zákonů týkajících se studia a zaměstnání. Jeho cílem však nebylo židovské obyvatele zrovnoprávnit, ale co nejlépe využít pro stát. Židé museli přijmout německá příjmení a skládat zkoušky z němčiny, podléhali již více státním než židovským soudům, a hrozily jim dokonce odvody do armády.
A na vědomost se dává, že v Čechách má odteď povoleno žít pouze 8541 židovských rodin a na Moravě 5106.
99
Ukázka elektronické knihy