Kolumbie Letadlo s českými hudebníky přistálo v Bogotě. Sotva se ubytovali v poměrně slušném hotelu, šéf svolal všechny na zkoušku do velkého koncertního sálu. „Vždyť jsme tady hráli nedávno, proč zase zkoušku?“ zeptal se otráveně houslista Kryšpín Halekač. Šéf se zamračil: „Budeme zkoušet tak často, jak rozhodnu. Kromě toho dělali prý v sále nějaké úpravy, prověříme zvuk. A sám dobře víš, že cvičit ve dne v noci nestačí. Jestli chceš zůstat v našem orchestru, koukej makat a o ničem jiném nepřemýšlej,“ končil skoro naštvaně šéf Alfons Vidlička. „Sám nerozezná basu od bubnu a na nás se vytahuje,“ zašeptal organizátor Tonda Paraple. Kryšpín k němu překvapeně vzhlédl. Ani si nevšiml, že je Tonda vedle něho. „Doufám, že máš všechno promyšlené. Se zdejší mafií si nezahrávej, chceš-li se vrátit po svých domů. Nerad bych tě viděl v penále…“ varoval houslistu. „Co blbneš? Minule šlo všechno jako po másle.“ „Jo, minule není teď. Hlavně si dej bacha.“ „Prosím o klid!“ vykřikl dirigent. „Jedeme celý koncert od začátku.“ „Je máklej, ani nás nenechá odskočit,“ sáhl si na čelo druhý houslista. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281438
„Nějaké námitky?“ zeptal se vztekle dirigent. „Ne, všechno je v pohodě,“ odsekl tázaný. Po dlouhém letu bez odpočinku byli všichni členové orchestru na konci zkoušky naprosto vyčerpaní. Dopotáceli se na hotel. „Klika, že bydlím sám,“ brumlal si Kryšpín. Odcházel od recepce s klíčem, když uslyšel své jméno. Ohlédl se a viděl, že chlápek ve službě na něj mává nějakou obálkou. „Sakra, co zase chce? Kdo by mi sem psal?“ Popadl dopis a letěl k výtahu. Už se viděl pod sprchou a hned potom v posteli. „Volný večer se hodí. Budu spát od teď až do rána. Musím nějak dohnat časový deficit.“ Mrskl obálkou na stolek u postele a šel do sprchy. Pak si lehnul. Zrak mu padl na obálku: „Sakra, vždyť ani nevím, kdo a proč mi píše.“ Sedl si na posteli a roztrhl nervózně dopis. „Co je tohle za hatmatilku?“ divil se. „Snad španělština? To není pro mne.“ Chtěl dopis zmuchlat, když mu zrak padl na konec celého psaní. Spatřil anglickou kostrbatou větu. „Jestli chcete přežít, doplaťte plnou cenu minulé zásilky. Očekáváme vaši platbu v hotovosti dnes večer v 9 hodin. Následovala adresa. „P. S. Asi pojedete taxíkem. V tom případě vystřídejte nejmíň tři. Váš obchodní partner, který to s vámi myslí dobře.“ Bezděčně se podíval na hodinky. Bylo osm hodin večer.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281438
Chvíli zíral nechápavě na cár papíru, než mu došlo, že jde určitě o krutý vtip. „Všechno jsem minule poctivě zaplatil. Teď potřebuji další kilo. Nechápu, co po mně chtějí.“ Znovu si lehl, ale hned vyskočil: „Co mi to říkal Tonda odpoledne? Určitě něco ví.“ Snažil se dovolat na jeho pokoj. Ani mobilem ho nechytil. „Tohle mi ještě scházelo. Budu courat po nocích a zítra máme koncert.“ Pomalu se oblékl, dopis schoval do kapsy kalhot. Zavolal taxíka.
100 Ukázka elektronické knihy