Ema, která seděla vedle něj, ho uznale poplácala po rameni: „Dost dobrá básnička.“ Najednou se ozvalo pomalé, ale hlasité zatleskání. Všichni se s hrůzou podívali, kdo si to dovolil. Když zjistili, že Filipovi tleská sám mecenáš, byli v šoku. Jako první se k němu přidal Richard Raus. A pak už to bylo, jako když se utrhne lavina. Přidaly se děti i celý štáb. Mecevila se otřásala bouřlivým potleskem. Filipova maminka už ničemu nerozuměla. Myslela si, že si tou troufalou básní sám pod sebou podřezal větev, ale zřejmě se to všem líbilo. Leon, který nastoupil po Filipovi, to měl těžké. Se svým vycpaným hrabošem, se kterým si dal takovou práci, teď vypadal směšně a uboze. Zvedl hraboše obřadně do výšky, aby ho všichni viděli, a vtom nebohému zvířeti upadlo očičko. Tobiáš vyprskl smíchy: „Jednookej krasavec, ale hlavně, že má na krku mašli!“ Pár dětí se k němu přidalo a rozhihňaly se. Ponížený Leon lezl po čtyřech a hledal ztracený korálek. Našel ho u nohou Richarda Rause. Natáhl se pro něj, ale Raus na něj pohotově šlápl špičkou boty. Sehnul se, vytáhl z pod boty korálek, dal si ho mezi palec a ukazováček, podíval se skrz něj na Leona a s vážnou tváří pronesl: „Ti hraboši mají takový skleněný pohled…“ Pak si dal korálek na dlaň a cvrnkl ho kamsi do dálky.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281296
Leon si šel sednout a v duchu se zapřísahal, že tohle Richardovi Rausovi nikdy nezapomene. Mecenáš vyzval poslední soutěžící. Byla to Ema. Tvář měla bledou, působila unaveně a ve světlech ještě více vystupovaly její tmavé kruhy pod očima. Filip si pomyslel, že jí ta soutěž vůbec nesvědčí. Jako by ji Mecevila vysávala. Ema svírala v rukou starou zaprášenou krabici z půdy. Byly na ní zbytky pavučin. Otevřela ji a všem ji ukázala. Byla prázdná. Nikdo nic nechápal. Uběhla celá věčnost, než se mecenáš zeptal: „Ty mi dáváš prázdnou krabici?“ „Jo,“ pohodila hlavou Ema. „Vy jste mi taky žádný dárek nedal. Tak co? Sám jste říkal, že dárky se nemají jen přijímat, ale i dávat. A co jste mi dal vy? Nic.“ Mrskla krabicí k jeho nohám. Několik asistentů vystartovalo a odvádělo rozzuřenou Emu ze studia. Režisér Klička okamžitě zavelel: „Pusťte tam rychle reklamu.“ Na obrazovce se objevila mladá slečna v kšiltovce ochutnávající jahodový jogurt. Usmála se do kamery a líbezným hlasem řekla: „Jestli je tenhle jogurt bez cukru, tak ať se propadnu.“ V tu chvíli se propadla.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281296
100 Ukázka elektronické knihy