Lisa Reganová
máš v plánu jet domů.“ Mrkla na Josii a začala znovu míchat karty, když uslyšely, jak Sherri tlačí vozík kolem vchodu do jídelny a míří směrem k Juneině pokoji. „Musím zapsat její příjem,“ křikla na někoho na stanovišti sester. Lisette rozdávala karty a Josie se snažila vzpomenout, jak se rummy hrají, a přitom natahovala uši, aby v dálce zaslechla cvaknutí dveří v naději, že Sherri má dost taktu, aby poskytla té nebohé dívce trochu soukromí. „Nepamatuješ si, jak se to hraje, viď?“ prolomila Lisette ticho. Josie jí věnovala rozpačitý úsměv a Lisette jí nabídla další karamelku a vysvětlila jí základní pravidla hry. Po několika kolech se Josii hra začala pomalu vybavovat. Pak Lisette vzala balíček a znovu začala karty míchat. „Teď hrajeme na vítězství,“ řekla. „Nepotřebujeme sešit, abychom si zapisovaly skóre?“ Lisette zvedla obočí. „Nepředpokládám, že chceš jít pro sešit do mého pokoje?“ „Nechci,“ opáčila Josie důrazně. „Copak nemáš nějakou šikovnou matrikaci v telefonu, která by se nám na to hodila?“ „Babi, myslíš aplikaci.“ Lisette mávla rukou do vzduchu. „To je fuk. Nebo snad mám říct ‚tjf ‘? Nedávno jsem slyšela pravnučku paní Soleové, jak říká ‚tjf ‘. To je nějaká novinka? Mladí lidé jsou příliš líní, aby používali celá slova?“ Josie se tak rozesmála, že chvíli trvalo, než zaregistrovala rozruch, ke kterému došlo někde na chodbě. Pak vzduch prořízl hrůzostrašný výkřik, po kterém následoval další a další. Výkřiky pat– 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281293
MIZEJÍCÍ DÍVKY
řily více než jedné osobě. Nakonec zněly jako hysterické a panické vytí vlků. Josie vyběhla na chodbu, kde stál před Juneiným pokojem houf zdravotníků. Ústa měli hrůzou otevřená, tváře popelavé. Jedna žena přestala křičet jen proto, aby se vyzvracela. Jiná padla na kolena a zakryla si oči. Další personál spěchal ke dveřím. Josie se rozběhla k pokoji a svět kolem sebe vnímala zpomaleně. Věděla, že míří k něčemu strašnému. Balvan strachu ji tížil v těžišti těla. Před pokojem stál nedotčený Sherriin vozík, kterého si nikdo nevšímal, a Juneina elektronická karta zářila na obrazovce. Josie se prodrala davem a konečně se dostala na práh místnosti. Sherri ležela obličejem vzhůru na podlaze u nohou postele. Ruce jí bezvládně ležely na prsou. Byla mrtvá. Pod jejím tělem se rychle vytvořila kaluž krve. Hrdlo měla rozřezané a z potrhaného masa stále tryskal malý gejzír krve. Obrovské oči měla skelné a nehybné. Nebyl v nich výraz hrůzy, nebo dokonce paniky. Prostě vypadala jen překvapeně, jako kdyby někdo vyskočil ze skříně a vystrašil ji. Josii zněl v uších matčin hlas: „Takhle ti zkamení obličej.“ Přenesla pohled na vzdálenější stranu pokoje, kde se pod oknem krčila June. Zaoblenou nahou páteří byla otočená směrem ke dveřím. Protiskluzové hnědé ponožky na nohách měla nasáklé krví a lem nemocniční košile se máchal sem a tam v karmínové louži. Josie ze svého místa viděla, že June v zakrvácené ruce svírá vidličku, na jejíchž hrotech se pohupoval kousek masa. Druhou rukou něco dělala. Josie neviděla co, ale její rameno a loket zběsilým tempem pumpovaly nahoru a dolů, dopředu a dozadu. „Zavolejte 911,“ řekla Josie tiše vzlykající ženě, která jí stála za zády. „A do toho pokoje nevstupujte.“ – 99 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281293
Lisa Reganová
Sama udělala nejistý krok dovnitř. Pak druhý. Ať už June dělala cokoli, odehrávalo se to na stěně pod oknem. Její pohyby byly plynulé a jisté a její tělo zakrývalo Josii výhled. Několik centimetrů od Sherriiny hlavy ležel převrhnutý bílý pěnový kelímek. Víčko z něj bylo odstraněné a stále leželo na jídelním tácu. Voda na horký čaj. Musela jí chrstnout Sherri do tváře a pak se jí vrhla po krku. Josie obešla okraj kaluže krve, která se rozlévala po dlaždicích. Tak se dostala dost blízko, aby viděla, že June na stěnu konečky prstů velkými šmouhami napsala Sherriinou teplou a jasně rudou krví jedno slovo. Vlastně to nebylo slovo. Ale jméno. RAMONA.
Ukázka elektronické knihy