Lisa Reganová
máš v plánu jet domů.“ Mrkla na Josii a začala znovu míchat karty, když uslyšely, jak Sherri tlačí vozík kolem vchodu do jídelny a míří směrem k Juneině pokoji. „Musím zapsat její příjem,“ křikla na někoho na stanovišti sester. Lisette rozdávala karty a Josie se snažila vzpomenout, jak se rummy hrají, a přitom natahovala uši, aby v dálce zaslechla cvaknutí dveří v naději, že Sherri má dost taktu, aby poskytla té nebohé dívce trochu soukromí. „Nepamatuješ si, jak se to hraje, viď?“ prolomila Lisette ticho. Josie jí věnovala rozpačitý úsměv a Lisette jí nabídla další karamelku a vysvětlila jí základní pravidla hry. Po několika kolech se Josii hra začala pomalu vybavovat. Pak Lisette vzala balíček a znovu začala karty míchat. „Teď hrajeme na vítězství,“ řekla. „Nepotřebujeme sešit, abychom si zapisovaly skóre?“ Lisette zvedla obočí. „Nepředpokládám, že chceš jít pro sešit do mého pokoje?“ „Nechci,“ opáčila Josie důrazně. „Copak nemáš nějakou šikovnou matrikaci v telefonu, která by se nám na to hodila?“ „Babi, myslíš aplikaci.“ Lisette mávla rukou do vzduchu. „To je fuk. Nebo snad mám říct ‚tjf ‘? Nedávno jsem slyšela pravnučku paní Soleové, jak říká ‚tjf ‘. To je nějaká novinka? Mladí lidé jsou příliš líní, aby používali celá slova?“ Josie se tak rozesmála, že chvíli trvalo, než zaregistrovala rozruch, ke kterému došlo někde na chodbě. Pak vzduch prořízl hrůzostrašný výkřik, po kterém následoval další a další. Výkřiky pat– 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281293