Gris3-zlom.qxd2.9.202020:54Stránka98
„To jako vážně? A vůbec, neříkalas, že ti někdo zavolal?“ Zatřásla hlavou. „To jsem řekla automaticky. Volal nebo psal, není to jedno? Hned jak ta zpráva přišla, cinknula jsem ti.“ Není to jedno? Ne, to teda není, ale nemělo cenu jí něco vysvětlovat. Z pohledu vystrašený mámy žádnej rozdíl vidět nemohla. Radši jsem se věnoval vzkazu na displeji mobilu. Pročet jsem si ho jednou, pak podruhý a potom ještě asi pětkrát. A pokaždý jsem v těch několika krátkejch větách našel něco novýho. Odesílatel psal, že ví, kde Art je. Taky ví, proč zmizel. On sám ho prej nemá, ale může označit přesný místo, kde ho rodiče najdou. Pak si řek o částku, nad kterou se mi zkroutilo obočí. A nakonec televizní klasika – důrazný upozornění, aby se o týhle zprávě nedozvěděli policajti. „Doufám, žes ještě neodepsala.“ „Ne. Čekala jsem na tebe.“ Viktorie nikdy nebyla hloupá. Nejvíc o tom možná svědčí dům, ve kterým žije. „Fajn. Napíšu sám.“ „Ale…“ Stejně rychle, jako se napružila, jí ramena zase poklesla. Věděl jsem, co chce říct – jestli by nebylo lepší zavolat poldy. Jenže hned jí taky došlo, co by to doopravdy znamenalo. „Věř mi, Viki.“ V duchu jsem zformuloval větu a pak ji nacvakal do telefonu. „Souhlasíme. Chceme Arta najít! Řekněte, jak předat peníze!“ Zprávu jsem odeslal a pak kouknul na Viktorii.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281132
Gris3-zlom.qxd2.9.202020:54Stránka99
„Tímhle nic neztratíme. Potřebujeme protistranu udržet ve hře, než zařídím všechno potřebný.“ „Tak jo.“ Víc neřekla, nejspíš ani netušila, jak pokračovat. „Nalej mi něco k pití, Viki.“ Beze slova se zvedla a sáhla pro lahev s bourbonem. Nejspíš nějakej druh telepatie, protože když jsme spolu chodili, byl jsem víceméně abstinent. Podala rovnou dvě skleničky a nasypala do nich poctivou dávku jantarovýho léku. Já zatím nespouštěl oči z jejího mobilu – čekal jsem, jestli tajemnej tvor na druhým konci drátu přihodí další chyby k těm, který už udělal. Ale telefon mlčel. Seděli jsme každej ve svým křesle a srkali pití. Bylo toho tolik, co si říct, ale ani jeden z nás se k ničemu neměl. Když to už začínalo bejt nesnesitelný, konečně písknula zpráva. „Dobrý. Připravte peníze, ještě napíšu.“ Přesně takovouhle odpověď jsem čekal, ale ještě víc než o ni mi šlo o číslo, ze kterýho přijde. Jestli bude stejný, jako předtím, nebo náš neznámej používá i jiný. Vyklopil jsem do sebe zbytek skleničky a zvednul se. „Musím pryč, Viki. Tvůj telefon si beru s sebou, abych moh odepisovat.“ Koukala na mě a nechápala. „Cože? Larsi, ale já… Sakra, cože?!“ Měl bych jí dát chvíli na vydechnutí, ale zároveň jsem potřeboval vypadnout. Zvednul jsem ruce. „Fajn. Jestli chceš, volej poldy. Vážně, Viki, udělej to, možná by to bylo nejlepší. A bůh ví, třeba ti nakonec nic jinýho stejně nezbude. Ale jestli mám Arta dál hledal já, musíš mi věřit.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281132
Gris3-zlom.qxd2.9.202020:54Stránka100
Někdy mě napadá, že bych se vážně moh živit jako motivační řečník. Ještě pár vteřin mě luxovala očima, ale pak přikejvla. „Tak jo, Larsi, dělej, co uznáš za vhodný. A…“ „Jo?“ „Kam vlastně jedeš?“ Podrbal jsem se ve fousech. Kam jedu? „Za někým, kdo mi pomůže.“ Bylo zbytečný zabíhat do podrobností. A hlavně to nepotřebovala vědět. Takže, kam jsem vlastně jel? Za někým, kdo nebude zrovna rozhicovanej z toho, že ho otravuju podruhý během dvou dnů. Ale nic jinýho mi nezbejvalo, tak proč se trápit výčitkama. Sraz jsme měli v tom samým rohu parkoviště jako ráno. Pan X, můj expert přes telekomunikace a přidružený obory, se dokáže mračit i na dálku, a já to tentokrát řádně schytával. Moc bych nedal za to, že má někde v šuplíku jehelník a mýho vúdú panáčka. Když jsem se mu ozval, nebral si zrovna servítky. „Nemám na tebe čas, Larsi. A navíc, neříkal jsi, že půjde o poslední věc?“ „To byl jen takovej slovní obrat. Snad jsi ho nevzal vážně?“ Něco zavrčel a já ucejtil, jak mě píchlo v ledvinách. Nejspíš první špendlík. Pak mi ale řek, že mám víc štěstí než rozumu, protože před chvílí mu volala ubrečená sestra. Její starej si prej nejspíš našel milenku. Takže kdybych zjistil, jak se věci maj… „Jasně že ti švagra ohlídám!“
100
Ukázka elektronické knihy