Žijeme ještě v kapitalismu a jak kapitalismus skončí?
Nepravděpodobný systém V této kapitole se začínáme posouvat od přírodních procesů k sociálním, ekonomickým a politickým dopadům proměny doby. Po ekonomické krizi 2008 začal německý sociolog Wolf gang Streeck v řadě článků a studií rozpracovávat téma, zda ještě vůbec žijeme v kapitalismu a jak tento systém skončí. Tyto studie byly později shrnuty do anglického vydání How Will Capitalism End? (Jak skončí kapitalismus?). The Guardian knihu zařadil mezi pozoruhodné publikace roku a Martin Wolf z Financial Times o ní napsal, že se nejedná ani tak o předpověď jako o varování. Pokud vás zajímají rychlé odpovědi, tak Streeck a zřejmě ani nikdo jiný neví, kdy kapitalismus skončí, ani co jej nahradí, protože žádná jiná ideologie se na obzoru dějin v době vydání knihy nerýsovala. Tušíme však, že pokud budou klimatické změny dál pokračovat, může místo kapitalismu zaujmout nějaká environmentální ideologie, které sám pro sebe říkám ekosofie, aby byla patrná nejenom její věcná, ale také filozofická či emoční poloha. Předmětem zkoumání rovněž není otázka, zda je kapitalismus metla či dobrodiní, ale co se s ním v posledních letech děje. Výchozím bodem Streeckových úvah je, že peníze vytvářejí jedny z nejsilnějších společenských vztahů, takže studium jejich toků a vlivů nelze nechat jenom v rukách ekonomů, protože se jedná hlavně o sociologické téma. V současné diskusi o proměně světa se většinou soustředíme na slavné anglosaské intelektuály, ale velmi málo víme o evropském, ruském či čínském pohledu na svět. Streeckova maminka pocházela z českých Sudet, odkud byla po válce odsunuta, 98
Jak přejít řeku
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281057
Tři patra amerických velkoměst. Koncem 19. století vyrůstají tří-, čtyřpodlažní cihlové stavby. Ty jsou po vyhrané I. světové válce, která změnila Ameriku z agrární na industriální velmoc, přerůstány nižšími mrakodrapy a po II. světové válce a zejména po roce 1970 ještě vyššími budovami.
takže autor je svým způsobem „náš člověk“ s podobnou historickou zkušeností. Kapitalismus vždycky představoval poněkud nepravděpodobný systém plný konfliktů a protikladů, neustále v pohybu a slibující nekonečný růst v konečném světě. Snažil se motivovat pracovníky, aby co nejlépe pracovali pro firmy, které nevlastní. Vytvářel k tomu neustále inovované strategie odměn a ekonomických trestů, cukru a biče, které většinou fungovaly 99
Žijeme ještě v kapitalismu a jak kapitalismus skončí?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281057
jen určitou dobu a pak musely být nahrazeny rafinovanějšími, anebo brutálnějšími pobídkami. Kapitalismus je neklidný systém věčných expanzí pod neustálým tlakem konkurence, kde je mnoho energie investováno do nejistých výsledků. Ospravedlnit tento komplikovaný a křehký systém, kdy se po „dělníkovi“ chce, aby pracoval stejně usilovně jako „ředitel“, ale za zlomek jeho mzdy, vyžaduje nějakou ideologii. Na tu musí navazovat jiná ideologie, která z pracovníků v nejistém světě vytvoří důvěřivé konzumenty všeho nového, a to dokonce tváří v tvář možné ztrátě zaměstnání či výdělku. Většinou si ani neuvědomujeme, jakým desítky let vytvářeným předivem iluzí jsme obklopeni, ale přijímáme jej, pokud nám slibuje růst platů. První teorie kapitalismu vznikaly pod vlivem osvícenectví a technologického pokroku v Německu po roce 1800 a o něco později v Anglii. Kapitalismus zhruba řečeno říkal, že zaváděním masové výroby, která potřebuje určitou koncentraci kapitálu, vznikne nová, bohatší a spravedlivější společnost, která už nebude založena na aristokratických privilegiích, ale na práci a schopnostech lidí. Tyto teorie se proměňovaly od fáze prvních kapitalistů, jimiž byli obchodníci, k další etapě, ve které převládala materiální výroba v továrnách, až k dnešnímu, převážně finančnímu kapitalismu, ve kterém už neprodáváte boty, ale obligace. Důležité však je – a to se týkalo nejenom Marxe a Engelse, ale i Ricarda, Milla, Keynese či Schumpetera – že většina velkých teorií kapitalismu je teorií krize. Jeho konec se čekal od roku 1848 a pak v téměř každé následující generaci teoretiků, i když příčiny konce mohly být různé – nasycení trhu, odpor společnosti, technologická stagnace a řada dalších. Kapitalismus vždy přežil, ale za cenu hluboké proměny, která často probíhala nepředvídatelným a někdy nechtěným způsobem. Pomáhaly mu v tom nové technologie, jiné druhy povolání i globalizace. Myslím si, že „konec“ vnímáme jako nějaké jasné viditelné rozhraní. Konec mostu je okamžik, kdy se s rachotem zřítí. To ale neplatí pro ideologické systémy či instituce, jejichž „konec“ je neviditelný, protože probíhá jako stovky změn, zlomů a posunů, jako postupné rozpouštění 100
Jak přejít řeku
Ukázka elektronické knihy