DENÍK POUTNÍKA ROBINA
Svoji kávičku, buchtičku, cigaretku. Musím se bez toho obejít. Najít nové zdroje radosti. Posunout se dál. Osvobodit se od závislostí. Zdolat nástrahy a výzvy. Prodrat se úzkou průrvou ve skalách, přelézt přes zledovatělé skalisko, vyskočit na divokého koně. Bůh nás přece nikdy netrestá tím, že nás schválně povede těžkou bolestnou cestou. Všechny překážky a utrpení jsou jen a jen důsledkem našeho nesprávného chování, jednání, rozhodnutí. Cestou se učíme je překonávat, hledáme to pravé, nalézáme sebe. Nikdy to nesmíme vzdát! No a někdy ztratíme samotný cíl své cesty, když je někde v mlze či schovaný za velkou překážkou. Zoufáme si. Nevíme, jestli má ještě smysl v cestě pokračovat. Jdeme již jen ze setrvačnosti. Ubývá nám sil tak, jak nám ubývá naděje na dojití do cíle. Zatneme zuby. Sbíráme odvahu. Lepší je jít než jen sedět a čekat. Jdu a jdu. Snad se někdy někde něco objeví. Musí se objevit. Nejsem zde přece úplně zbytečně. Klesám krok za krokem mezi divokými křovisky. A najednou padám do nějaké jámy, do propasti, do pasti. Zahučel jsem tam zcela nečekaně. Něco jsem asi nezvládl! Nevím, co teď, jak z toho ven. Objevuje se vážná překážka na mé cestě. Brzda, blok, odpor, zadření, zastavení. Lze to nějak obejít? Lze se tomu postavit? Něco dělám špatně. Musím na to asi úplně jinak…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281038