Neptune
/ 101
Velrybářský člun a zásobní skrýš severozápadně hned nad čárou přílivu. Není možné pokračovat v cestě na sever. Pokud se nedostaneme dál nebo se sem nebudeme moci vrátit (kvůli ledu teď musíme pryč), necháme další velrybářský člun na tomto břehu u Brevoortova ostrova, bude-li to možné, nebo poblíž a místo označíme trojnožkou. Poté Beebe nařídil, aby Neptune vyplul zpět přes průliv k Littletonovu ostrovu. Na pobřeží byly malé skupiny lovců z Etahu a také lovců tuleňů. Ačkoliv se Beebe obával, že rozkradou vyložené zásoby, neměl teď už na výběr. Zakotvil na severním konci ostrova a nechal tu dalších 250 potravinových dávek, jež muži přikryli nepromokavou plachtou a zajistili těžkými kameny. Pak napsal poručíku Greelymu další vzkaz: „Nejsem schopen vyjádřit lítost nad tím, že se mi navzdory veškeré snaze nepodařilo dojet až k vám a plně tak uskutečnit vaše rozkazy.“ Vzkaz zakončil slibem, že „bude naléhavě požadovat, aby příští rok vyrazila zásobovací loď ze St. John’s hned v polovině června“. Spěšně pak přepluli Smithův průliv zpátky a vyložili další velrybářský člun na mysu Isabella s posledním vzkazem, že Greelymu se možná podaří využít jej k přeplavbě na Littletonův ostrov, který je alespoň část roku obydlen. Kotel na lodi začal znovu téct a 5. září 1882, po čtyřiceti dnech marné plavby odnikud nikam, kdy se bezvýsledně snažili najít cestu skrz Smithův průliv nebo jakýkoliv jiný vjezd do Kaneova průlivu, obrátili Neptune zpět k domovu. Na palubě zůstalo dva tisíce potravinových dávek, což byly téměř veškeré zásoby jídla, které měly být doručeny do Fort Congeru a jež Greelymu a jeho mužům mohly vystačit na tři až čtyři měsíce.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281030
102 /
Labyrint z ledu
7 / Zima chmur
M
ezitím se hlídky na vrcholu Cairn Hill ve Fort Congeru omezily jen na každý druhý den a pak už ani to ne. Do konce srpna zatarasil mořský led skoro celý přístav a Greely se rozhodl, že je nejvyšší čas vytáhnout Lady Greely i velrybářský člun Valorous na zimu na pobřeží poblíž ostrova Dutch Island. Vyslal Lockwooda s Frederickem, aby se této povinnosti ujali. Frederick dočasně zastupoval Crosse ve funkci lodního technika, protože ten to měl u velitele pořád ještě rozházené. Po návratu Lockwood podal zprávu, že lodě jsou zajištěné. Druhý den ráno se Greely vypravil na ostrov Dutch Island, aby lodě zkontroloval osobně, a bylo dobře, že to udělal. Odliv zanesl Lady Greely k moři a záď ležela pár centimetrů pod vodou. Hrozilo, že se potopí. Greely pospíchal zpátky na stanici a křičel, že potřebuje několik mužů s lany. Nejdříve celé hodiny vylévali vodu a pak se pustili do náročného úkolu – odtáhnout loď co nejdál na břeh. Lana se jim při zvedání zařezávala do ramen. Na ledovém podloží ji bylo těžké pevně uchytit nebo přivázat, ale udělali, co se dalo. Poté velitel vydal rozkaz, aby Lady Greely kontrolovali v pravidelných intervalech. Věděl, že si nemůžou dovolit o ni přijít, protože pokud nepřijede žádná loď ani do konce příštího léta, budou na ní muset odplout.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281030
Zima chmur
/ 103
S potravinami si zatím moc starostí nedělal, zásob měli dostatek, hlavně proto, že se jim podařilo získat přes šest tun hrubé váhy pižmoního masa. Přesto preventivně zavedl určitá stravovací omezení. „Je třeba, abychom žili mnohem skromněji než v minulém roce,“ oznámil mužům. Jako velitel musel myslet na budoucnost. Nešlo jen o jídlo. Bylo také potřeba uspořádat mnoho vědeckých záznamů z uplynulého roku. 2. září, právě když se Beebe s Neptunem naposledy pokusil prokousat se ledem u mysu Sabine, si Greely do deníku zapsal: „Čekání na loď už jsme vzdali a dnes jsme začali třídit vědecké záznamy, aby se v případě potřeby daly příští rok snadno odvézt.“ Ačkoliv se polárními oblastmi zabýval už přes deset let, teprve nyní poznal nevypočitatelnost arktického ledu na vlastní kůži, a pochopil, že se záchrannou lodí nelze počítat na sto procent. Dny se opět začínaly krátit a Greely nařídil důkladně zkontrolovat a vylepšit systém vytápění v celé budově. Izolovali místa, kudy vloni táhlo, a ledové bariéry kolem domu vystavěné v minulém roce navýšili až po střechu. Navíc rozšířili skladovací prostory o novou širokou verandu. Cílem bylo mužstvo zaměstnat a také zajistit, jak si Greely poznamenal, „sušší, lépe vytopené a celkově pohodlnější obydlí, než jsme měli vloni.“ Sudy s citrónovou šťávou proti kurdějím umístili kuchaři do půdních prostor, kde jim hromadící se teplý vzduch nedovolí zmrznout. Muži naplnili všechny uhláky až po okraj. Vojín Bender, povoláním klempíř a „vynalézavý dráteník“, spravil všechno, co kde našel rozbitého, dokonce vyrobil z prázdných láhví náhradní cylindry do lamp. Tak získal přezdívku „pan Kutil“. Tváří v tvář nadcházející zimě však ani neustálá pracovní činnost nedokázala u mužů potlačit pocit beznaděje a morálka upadala. Brainard psal: „Přípravy na zimu a jaro probíhají
Ukázka elektronické knihy