h i t l e r o v a
z p o v ě ď
kontrola mé aktovky, až konečně mohu vstoupit do chodby a čekat před Hitlerovou pracovnou. Za chvíli se objevuje kancléř. Při pohledu na něj se esesmani staví do pozoru, natahují pravé paže a současně vykřikují: Sieg Heil!.* Führer odpovídá anemickým pohybem ruky a já vzápětí vcházím do jeho pracovny. – Chtěl byste být sledován? – V žádném případě! Tím spíš, že Ježíše také nikdo nesledoval (ha, ha!). – Tak proč jste nechal sledovat jiné? – Protože to vyžadovala situace. Sledování nebylo ničím mimořádným. Gestapo odposlouchávalo telefony, kontrolovalo korespondenci, zapojeni byli také dobří informátoři. – Ano… A Goebbels žertoval, že jedinou osobou v Německu, která má jakýsi soukromý život, je ta, která spí. – Zajisté. Naváděli jsme občany, aby se vzájemně kontrolovali. Dokonce i děti donášely na své rodiče. Ale vy se neptáte popořádku. Co kdybychom to vzali od začátku? – Prosím. Proč jste se rozhodl vstoupit do řeky zvané „politika“? – Neuvádějte občany v omyl! Politikem jsem byl zvolen proti své vůli. Neměl jsem v úmyslu se politikou zabývat. Byl jsem a v nitru nadále jsem umělcem, kterému židovské kulturní struktury zabránily vstoupit do uměleckého světa, nemluvě o jakémkoli rozvoji. – Je to vina Židů, že jste se stal politikem? – To je očividné! Dostal jsem se do politiky proti své vůli. Za to je spoluzodpovědný židovský národ. Stejně tak řada znamení ukazuje na to, že už když jsem se narodil, byl jsem k této roli předurčen. Židé to museli předvídat! – Nevykládejte si to, prosím, špatně, ale… * Sieg Heil (něm.) – Sláva vítězství 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280972
h i t l e r o v a
z p o v ě ď
– Směle mluvte, prosím. Dnes mám dobrou náladu. – Váš vstup do politiky možná souvisel se slabými rodinnými vazbami. – No neříkal jsem to? Ti Židé jsou inteligentní (he, he!). Samozřejmě že máte pravdu, ačkoli bych o tom před smrtí mluvit nechtěl. Několikrát jsem se však o tom ve velmi úzkém kruhu zmínil. Historie posoudí mé činy. Ale… Slyšel jsem, že ruští vládci mordují tisíce lidí, jen aby se udrželi u moci. V mém případě to je jinak. Já bojuji za ideu. DVOJITÝ AGENT O HITLEROVI „V těžkých bagančatech, tmavém obleku a kožené vestě, s polotuhým límečkem a podivným knírkem příliš impozantně nevypadal. Jako číšník v nádražní restauraci.“ Ernst „Putzi“ Hanfstaengl (pracoval nejprve pro Hitlera, později pro Roosevelta), vzpomínka se týká 22. listopadu 1922. „Nosil levnou bílou košili, černou kravatu, obnošený modrý oblek a absurdní hnědou, koženou vestu a také béžový plášť mající již něco za sebou, levné boty a starý šedý klobouk. Ve skutečnosti vypadal dosti uboze. Přesto jsem ho hned považovala za přitažlivého.“ Manželka „Putziho“, Helen (se kterou se rozvedl v roce 1936) Zdroj: A. Nagorski, Hitlerland. Jak naziści zdobywali władzę, tłum. P. Chojnacki, K. Bażyńska-Chojnacka, Wydawnictwo Rebis, Warszawa 2012, s. 55.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280972
h i t l e r o v a
z p o v ě ď
A jsem člověk, vlastně reprezentant germánských nadlidí. Protože mi chyběla matka, častokrát se mě zmocnil zármutek. Právě politika mi umožnila skončit s tím trápením a zabývat se realizací vize, pro kterou jsem byl stvořen. Vzdal jsem se soukromého života ve prospěch německého národa. Služba říši pro mě byla vždy nejdůležitější. – V protikladu k rodině… – Laskavě si moc nedovolujte, doktore. Nikdy jsem neznal historii své rodiny. Důvod je jednoduchý. Místo abych byl rodinný typ, stal jsem se člověkem, který cítí, že patří především do svého národního společenství. – Dokonce i vaši nejpřísnější kritici musí uznat, že dokážete okouzlit jak samotné Němce, tak i obyvatele jiných zemí. – To je jen další důkaz, že jsem byl stvořen k vykonání této mise. (Nelze si nepovšimnout lesku v oku.) Ujišťuji vás ale, že nejkrásnější den v mém životě bude ten, kdy se rozloučím s politikou a budu moci dát stranou problémy s tím spojené a přestat se neustále rozčilovat. Vůbec mi to nedělá radost. – Považujete se za inteligenta? – Když to slovo slyším, vzbuzuje ve mně odpor. Ti takzvaní inteligenti si myslí, že všichni, kteří se nepodřídili ZKAŽENÉ ZUBY, ŠPINAVÉ NEHTY. ADOLF HITLER PŘED NÁSTUPEM K MOCI Budoucí říšský kancléř se většinou oblékal do tradičního kroje tyrolského horala. Bílé podkolenky, kšandy, krátké kožené kalhoty odhalující křivé nohy. Špinavé nehty. Nevěnoval pozornost čistotě oblečení. Zuby? Zkažené a zahnědlé.
100
Ukázka elektronické knihy