9. POJĎME JINAM Mk 1,35-39
35 36 37 38 39
Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy.
1. Poselství v kontextu „Pojďme jinam,“ říká Ježíš učedníkům, kteří ho hledají, aby sklidili úspěch z toho, co zasel minulého dne. Podruhé se Ježíš odebírá do pouště k modlitbě. V ústech Petra, který je mluvčí ostatních, shledáváme také první pokušení: „Všichni tě hledají.“ Skrývá se za osobním zájmenem „tě“ a jeho podstatou je snaha postavit do středu všeho své já namísto Boha. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280864
Mk 1,35-39
Je to sobectví, princip všeho zla. Ale Ježíš netouží po osobním úspěchu ani za „dobrým účelem“. Poprvé si tu všímáme nedorozumění mezi Ježíšem a jeho učedníky, prvního jemného střetu mezi myšlením lidským a Božím. Učedníci mají určitě dobrý úmysl: hledají ho a radí mu z lásky k němu. Uvidíme i dále, že když je Ježíš s nimi sám, vždycky je zmate, zvláště v noci (srov. 4,35nn; 6,47nn; 14,17nn) – ale také ve dne, když bude mluvit o „své noci“ (8,31-33; 9,31-34; 10,32-45). Tato zmatení se pro učedníky, uzavřené v perspektivě tohoto světa a slepé pro perspektivu Boží, stanou semeny jejich obrácení. Ježíšův vzorový den končí noční modlitbou, která umožní začít novou činnost. Kontemplace je pro něho cílem i pramenem činnosti zároveň, závěrem toho, co vykonal, a začátkem toho, co se chystá dělat. Modlitba je bytí před Bohem. Člověk stvořený k jeho obrazu a podobnosti je před ním sám sebou. Když se od něho vzdálí, je daleko i od sebe a od své skutečnosti, až z něho nakonec nic nezbude. Proto cílem každé služby je učit o tom, kdo a jak může modlitbou vstoupit do společenství s Bohem, a tak najít pravý vztah k sobě a k druhým lidem. Modlitba není především mluvení „o“ Bohu, ale rozhovor „s“ Bohem, při němž dáváme pozor, abychom Boha nezaměňovali za vlastní představy o něm (modly). Nelze podceňovat skutečnost, že Ježíš se modlil v noci, která je obrazem smrti. Smrt není konec všeho, ale místo plného vztahu k Bohu, síla pro nový život. Všechny kultury mají náboženský smysl, který v modlitbě tuší životní a nezbytný vztah k transcendentnu. To je samo 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280864
Mk 1,35-39
o sobě pozitivní, i když později se kvůli hříchu přirozeně uchýlí k moralizování a/nebo k magii: člověk se modlí, aby si to s Bohem nerozházel a/nebo aby ho přesvědčil o vlastní vůli a vlastních potřebách. Naše západní společnost, která žije, jako by Bůh nebyl (tamquam Deus non daretur), uzavřela do závorek otevřenost k nekonečnu, a tím zbavila člověka prvku, který ho činí člověkem, a obdařila ho smyslem a svobodou sama. Také věřící dýchá atmosféru dusivého horizontu zhotoveného člověkem, který není schopen utišit žízeň po smyslu, vloženém do srdce každého člověka. Židé a křesťané mají jinou modlitbu, než jaká vychází z vágního náboženského smyslu společného všem: je to důvěrný, synovský, uctivý, meziosobní vztah tvora k Bohu, který jediný je pro člověka odpovídajícím partnerem. Přicházíme k němu nejen, abychom ho o něco poprosili, protože nám dává všechno – nás samé, svět a sebe! – ale přicházíme mu děkovat, milovat a poznávat ho, a tak žít v radosti, lásce a pravdě. Rozhovor s Bohem je nejvyšší umění, jež činí člověka tím, čím je, v jeho hodnotě Božího partnera. Ježíš žije svůj život ve společenství s Otcem. Proto je modlitba cílem jeho dne, silou chránící ho před pádem do pokušení a nevyčerpatelnou hybnou silou jeho poslání k bratřím. Učedník se učí, co je modlitba, když vidí Ježíše modlit se. Základní Markův popis nás seznamuje s jejími podstatnými prvky.
100 Ukázka elektronické knihy