1917
3. Dále tu zprávu též /:z Austrie mám:/ z kancelářů židé utekli tam s vintovkou na Moskaly. Na dveře napsali: „Nechcem tu hnít! Ulejvákem přec žid nemůže být!“ V kancelář Čechy dali. 4. V Šönbrunu komise včera byla, kde by se tam nejlíp umístila pro české děti škola. Vedl ji Weiskirchner, Tašek, Tita, Karel je proslovem českým vítá, „nazdar“ na konec volá. 5. Proč Vídeň tak slavně vyzdobena vnitřní dnes – čeština zavedena v říši na Dunaji. Hej, Slované! Jen teď hudby hrají, všeslovanské barvy všude vlají, z toho tu radost mají. 6. Psali dnes Národní, Čubička, Hlas: „Viléma nejvyšší oběsit čas, lump on největší světa.“ Svoboda tisku je, volnost slova, spolčovací právo, nová doba, po cenzorech je veta. 7. Hřbitovy oživly, troubení slyš, to sedmá výzvička, rukuje již v Austrii i do dvouset let. Pak z vojen tureckých výzvu mají, pak druhé asenty na vše dají, slabý je proti nim svět. 8. Tolik už v Austrii šarží mají, hejtmany za halberoty dají, major tam švarmu velí. Do lajtnanta všecko slouží jak kmán, frajtry za acelbuřt nosejí tam, dávají hlídat zelí. 9. Pro „ucha“ v Austrii pravidla mají, místo k regimentu v špitál je dají, umřou ‑li, enthoben jsou. Ty, co se uzdraví a jsou živí, posílají v zimě na kopřivy, na jaře na urláb jdou. (Zpívá „král duchů“ Knop v černé říze – smrt na břiše, špičatou čepici s měsícem a hvězdami, na holi trojzubec – bílý dlouhý vous.)
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280855
1917
Král duchů pouští koncesi (Ta čtrnáctá kompanie) 1. Slyšte, kmáni, frajtři drazí, zugsfürové i kapráli, žádná milovická šajba, spiritistická však šalba, když jsme duchy týrali. 2. Král jsem duchů proslavený, měl jsem noční profesi, našel se však mezi náma, na límci má šarži kmána, ukradl mi koncesi. 3. Planšetu jsem vodil vážně, není s duchy legrace, telegramy čet jsem ranní, nikdy nelhal, bůh mě chrání, present zkazil ovace. 4. Kdy půjde Wilsón na Germána, kdy polučíme prachy, s kým se voděj naše frajle, neztloustnou‑li jejich tajle, informoval jsem brachy. 5. Pokud „Madam“ v koalici na desce držel palce, duch mluvil jak v plínkách dítě, co to, teď to skáče hbitě, snad to tahá ten brabec. 6. Kujón je z fajn pražské čtvrtě, také trochu od vody, dřív prý lámal holkám hlavy, nyní dobývá si slávy, dělá s duchy závody. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280855
1917
7. Kdo to jest, to nepovídám, račte si to domyslit, jako house holím bradu, běhával po Vyšehradu, osmnáct vypil, nebyl zlit. 8. Řeči duchů jsou mu hloupé, konkurovat chce se Švábem, prósu, verše i kuplety, prstem vynutí z planšety celé eposy málem. 9. Básnickou má deska žílu, zkrachoval jsi můj Kosi. Pozorujem oko, líce, není pochyby již více, že nás tahá za nosy. 10. Rejdím jeho celé noci, jako lošaď jsem sloužil; ten co dělal šrajbmašinu, obden přec nosil kaši mu, snad by nás byl usoužil. 11. Uznáte přec, drazí páni, nekalé to řemeslo, kdyby tahal, jak se sluší, udělal nám dlouhé uši – kuřátko by nehleslo. 12. Od té doby odříkám se, planšetu do ruky vzít, slyšte moje provolání: „Nezatáhnu, do skonání nechci s tím lumpem nic mít.“ (Vzpomínka na spiritistické seance v zajetí v Šadrinsku 1917) 6. dubna
Počasí teplé – úplně jarní. Sepisuji na děrevenskou robotu. Toliko šikovatelé a dobrovolníci nejsou nuceni. My, kteří jsme hlášeni do Družiny, neradi bychom se od sebe odtrhli. Bednář s Vaňkem byli u náčelníka místní milice, praporčíka, a ten slíbil, že nás nesmí bez jeho svolení odpravit. Večer hrají naši s říšskými Němci, vesměs jednoročními dobrovolníky – inteligenty, fotbalový zápas. Zajímají se o nás, a ač ví o našem smýšlení, hledí na nás mnohem vážněji nežli na Poláky. Vycházíme s nimi líp nežli s Poláky. S těmi idioty není možné obcování slušné. 15. dubna
Oznamuji do Plzně slečně Míli i Tittlovi o tom, že jdu do Družiny následovně: „Hlásil jsem se na robotu – zas na tu samou, na níž jsem byl loni od 13. VIII., ale jdu do jiného závodu. V tom starém jsem byl nespokojen. Majitel (Austriec) byl náš úhlavní nepřítel, z duše jsem ho nenáviděl, utekl jsem ještě s padesáti 100 Ukázka elektronické knihy