Issuu

Ošetřovatelství v intenzivní péči Během operace je krev pacientovi vrácena. Použitelnost krve je 35 dnů. Poskytuje výhodu pacientům s nepravidelnými protilátkami proti erytrocytům a všem, kteří se obávají přenosu infekčních nemocí krevní cestou. Mezi kontraindikace patří např. anemie pacienta, poruchy hemokoagulace a akutní infekční onemocnění (sepse) [222].

11.5 Peroperační hemodiluce Těsně před operačním výkonem je pacientovi odebráno optimální množství krve (obvykle 1–3 TU) odpovídající jeho zdravotnímu stavu a hodnotám krevního obrazu, které je možné skladovat cca 8 h při pokojové teplotě a cca 24 h při teplotě 2–6 °C. Toto množství je nahrazeno tekutinou ve formě infuzních roztoků (krystaloidy, koloidy). Uměle je tak pacientovi snížen poměr erytrocytů vůči plazmě (krev je naředěna). Během operačního výkonu je krev pacientovi vrácena. Výhodou je menší riziko trombotických komplikací při operaci, menší ztráty krve během operace (pacient ztrácí naředěnou krev) a finanční úspora (odpadají náklady spojené s vyšetřováním, zpracováním a skladováním krve) [87, 275].

11.6 Rekuperace Rekuperátor krve (tzv. cell‑saver) slouží k odsávání krve smíchané s antikoagulanciem z operačního pole do rezervoáru o objemu cca 2 l. Speciální filtr odstraní makroskopická koagula a tkáňový detritus. Po naředění sterilním FR 1/1 je krev nasáta do centrifugy, kde jsou od leukocytů, trombocytů, proteinů, koagulačních faktorů a antikoagulancia odděleny erytrocyty, které jsou následně odvedeny do zevního vaku k okamžité transfuzi zpět do oběhu pacienta. Výtěžnost je přibližně 25–30 %, hematokrit retransfuze se pohybuje okolo 45–65 % a doba použitelnosti činí cca 6 h. Kontraindikací je selhání ledvin, koagulopatie, maligní onemocnění či sepse. Výhodou je eliminace přenosu onemocnění krevní cestou, potransfuzních reakcí a finanční úspora. Autologní transfuze, peroperační hemodiluce a rekuperace představují možné řešení u pacienta odmítajícího aplikaci transfuze (např. z náboženských důvodů) [279, 275].

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280838

Péče o pacienta s bolestí

12 Péče o pacienta s bolestí Bolest je známá každému, snižuje radost ze života a dosáhne‑li určité intenzity, může i sama zničit lidský život. Podle Mezinárodní asociace pro studium a léčbu bolesti (International Association for Study of Pain, IASP) je bolest nepříjemnou senzorickou a emoční zkušeností, která se vztahuje k aktuální či potenciální poruše tkání, nebo skutečnost popsaná v termínech takového poškození. Tuto definici přijala i WHO [79]. Bolest je velmi individuálním, pouze subjektivním prožitkem. Nemusí mít vždy jen příčiny tělesné, ale také psychosomatické. Pro kvalitní ošetřovatelskou péči je důležité si pamatovat, že bolest existuje vždy, kdykoli nemocný říká, že bolest má. Každý člověk snáší bolest jinak, její toleranci ovlivňuje: ■ věk – starší lidé mívají vyšší práh bolesti ■ nemoc – chronicky nemocní mívají nižší práh bolesti ■ pohlaví – muži mívají vyšší práh bolesti ■ fyzická zátěž – vyšší fyzická činnost je spojena s vyšším prahem bolesti ■ sociální posilování – slovní podpora a chvála zvyšuje práh bolesti [254] Akutní bolest (tab. 12.1) se dostavuje okamžitě po bolestivém podnětu. Mezi příčiny patří nejen vnější zranění, ale také záněty a poškození uvnitř těla. Obvykle signalizuje nějakou poruchu. Je charakterizována jako bolest pálivá, ostrá a vychází především z kůže, svalů a kloubů. Je to bolest krátkodobá, vyšší intenzity, která pro nemocného Tab. 12.1 Určující znaky pro ošetřovatelskou diagnózu v publikaci NANDA Interna‑ tional (2015–2017) [134] Akutní bolest

Chronická bolest

změny chuti k jídlu

anorexie (nechutenství)

změny ve vitálních funkcích (např. TK, P, SpO2, dýchání)

změněná schopnost pokračovat v předchozích aktivitách

důkazy o bolesti podle standardizovaných škál

nadměrné pocení

změněný vzorec spánku

nesoustředěné, expresivní nebo ochranné chování

výraz v obličeji

beznaděj zúžené zaměření pozornosti (změněné vnímání času)

vlastní hlášení o intenzitě bolesti podle standardizovaných škál

vyhledávání antalgické polohy rozšíření zornic zprostředkované hlášení o bolesti (např. od rodiny)

zprostředkované hlášení o bolesti (např. od rodiny)

zaměřenost na sebe sama

vlastní hlášení o příznacích bolesti

vlastní hlášení o příznacích bolesti 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280838

Ošetřovatelství v intenzivní péči znamená velkou zátěž, zpočátku má obvykle ochranný charakter [254]. V bolestivé oblasti je možné pozorovat zvýšený svalový tonus a prokrvení. Celková reakce organismu obvykle zahrnuje tachykardii, hypertenzi, tachypnoi, dilataci zorniček, pocení na dlaních a ploskách nohou, snížení motility GIT. V chování pacienta je dominantní úzkost a zvýšená podrážděnost [187]. Chronická bolest (tab. 12.1) trvá > 6 měsíců. Podle původu se dělí na nenádorovou, která sice neohrožuje život nemocného, ale mění kvalitu jeho života, a nádorovou, která nemá ochranný ani signalizační význam. Mezi nejčastější chronické bolesti patří bolesti pohybového aparátu, hlavy, obličeje, migrény, bolesti u nádorových onemocnění a fantomové bolesti. Typická bývá porucha spánku, podrážděnost, nechutenství, zácpa, snížená tolerance bolesti, psychomotorická retardace a obecné snížení motorické aktivity. Pacienti jsou často celkově frustrováni, v depresi a plni beznaděje. Hodně trpí tím, že jim nikdo nevěří [144]. Bolest by měla být u každého hospitalizovaného pacienta na JIP monitorována rutinně. Mezi údaje, které je nutné při anamnéze bolesti získat (je‑li možné) a řádně zaznamenat, patří: ■ lokalizace bolesti – snadněji lze lokalizovat bolest povrchovou, akutní a somatickou ■ intenzita bolesti – na bolest malé intenzity může při odpoutání pozornosti nemocný zapomenout; bolest střední intenzity je neodbytná, stále upoutává pozornost, ruší spánek i radost ze zábavy; bolest velké intenzity způsobuje koncentraci pouze na bolest, nedovoluje jiný výkon; při bolesti nesnesitelné je nemocný zcela schvácený, ztrácí schopnost adaptivního chování, hlasitě naříká a křičí; k měření se využívá vizuální analogová stupnice (Visual Analogue Scale, VAS) (obr. 12.1); sestra vyzve nemocného, aby sám určil míru své bolesti na úsečce od 0 do 10 (pokud lze); tzv. self‑reporting je nejspolehlivějším a nejvalidnějším systémem hodnocení bolesti ■ kvalita bolesti – tupá, ostrá, řezavá, vystřelující, bodavá nebo svíravá ■ druh bolesti – kolikovitá: je způsobena spasmy hladkého svalstva; jde o prudkou bolest s narůstající intenzitou – ischemická: vzniká ve svalové tkáni v důsledku hypoxie (např. stenokardie, klaudikace) – zánětlivá: je provázena tepáním a škubáním v postiženém místě – fantomová: bolest v odstraněné části těla (např. po amputaci) ■ původ bolesti – nociceptivní: vztahuje se přímo ke skutečnému poškození tkáně • somatická – vzniká podrážděním receptorů v kůži, svalech nebo kloubech; je ji většinou snadné lokalizovat a popsat • viscerální – vzniká drážděním receptorů v jednotlivých orgánech – neuropatická: vzniká v důsledku poškození nervového systému na různé úrovni (např. u pásového oparu, zánětu nervů) [40, 254]

0 stav bez bolesti

10 nejhorší možná bolest, jakou si dokážu představit

Obr. 12.1 Vizuální analogová škála 100

Ukázka elektronické knihy