Skip to main content

Pořád se to... (Ukázka, strana 99)

Page 1

„Zavolej Bohouše.“ „Nebere mi to.“ „No jo, vlastně, leží v nemocnici se zápalem plic. Zavo‑ lej do servisu.“ „Už jsem volala. Řekli mi, že je pátek odpoledne a nej‑ dřív v úterý.“ „To máš blbý. Hele, musím na jednání.“ Najednou nemá na telefonování čas. Bezva! Brácha mi nebere telefon. Vzhledem k tomu, že mi dva další servisy oznámily, že je pátek odpoledne, volám mámě. Ukecala jsem ji, že mi na víkend půjčí auto. Když ji tedy hodím domů, než odjedu. Skvělé řešení. Má jeden takový malinkatý háček. V kufru Fiata je taška s oblečením na lyže a taška s helmou a lyžáky. A milý fiátek umí manuálním klíčem odemknout jen levé přední dveře. Mě drbne! Za souvislého a zcela nepublikovatelného proudu sprostých nadávek přelézám se svou prominentní zadnicí přes šaltpáku na zadní seda‑ dla. Do kufru se nedostanu jinak než skrz sklopená záda sedaček. Ta taška je fakt velká. Musím sklopit dvousedač­ ­ku, abych ji byla schopná vytáhnout ven. Je na to zatraceně málo místa. Mám co dělat, aby mě nechytil amok. Protáhla jsem z kufru auta obě zavazadla. To ještě šlo. Mnohem větší tělocvik ovšem je dostat obě tašky na přední sedadlo. A pak nějak levými předními dveřmi ven. Zkusila jsem to. Jenže ty pitomý dveře jdou otevřít tak akorát, abych se já protáhla bokem. ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!! Se z toho už poseru! Volá mi máma, kde že teda jsem s těma zavaza‑ dlama. Kde asi! Zablokovaná v autě a nemůžu je dostat ven! Nadávám a kleju. Dveřmi nejde protáhnout ani jedna 97

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280817


ze dvou tašek. Nezbývá než je rozebrat, vybalit a vyndat po kouskách. Kleju střídavě česky i anglicky, vzteklá jsem až na půdu. Volá mi Hlaváček. Prý jestli nevím… NEVÍM!!! Praštila jsem telefonem a s prázdnou taškou se soukám ven z auta. Na ulici začínám balit, aby se to dalo odnést. Už jsem říkala, že parkuju na Hutích? Na jedné straně ZOOT s prosklenou výlohou, u které stojí řádka dam, kou‑ kají, co to tam vyvádím, a chlámou se jak zjednané. Na druhé straně ulice kavárna s prosklenou výlohou. Je plná. I její osazenstvo se mou malou estrádou velmi dobře baví. To nemyslíte vážně! Proč já?! Rudá až za ušima jsem dotáhla svoje věci k mámě do auta. Netrpělivě na mě čeká na blikačkách. Snažím se nebýt vzteklá. Jsem na sebe hrdá, že jsem v tom ajfru neza‑ pomněla ve Fiatu brýle na řízení, nabíječku na telefon a pár dalších věcí, třeba CD, protože já bez hudby neumím řídit. „Zamkla jsi to auto?“ ptá se máma. „Jo.“ „Jsi si jistá?“ „Jo.“ „Určitě?“ „JO!“ Donutila mě to jít zkontrolovat. Jdu jak spráskaný pes. Auto bylo zamknuté. Měla jsem ale to štěstí sledovat, jak odjíždí vozidlo, které mi předtím blokovalo plné otevření dveří.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280817


Technologie nade vše Moje máma je tak trochu čarodějka. Nemyslím si sice, že by to dělala naschvál, ale má tendenci přivolávat katastrofy. Zkušenost velí, že když začne mluvit o tom, že by se mohlo něco stát, no… je lepší přijmout jistá opatření. Během jed‑ noho týdne klekla baterka od auta tetě, pak mámě a švag‑ rové. Máma tudíž usoudila, že když já jsem magnet na maléry, mně musí baterka u Fiata zaručeně kleknout taky. Otočila jsem oči v sloup a chvíli se pokoušela vysvětlit, že to, že mi baterka u mého broučka klekla při −15 °C a po něko‑ lika hodinách zapnutých světel, vůbec nic neznamená. Navíc bylo auto před třemi týdny v servisu, že jo. Máma trvá na svém. Když takto oddalovala katastrofu naposledy, při‑ volala na mě kance a musela jsem Fiata vyhrabávat z ora‑ nice. Mno… Máme ve firmě takového pána, který se nám stará o auta. Už nemá zápal plic. Zavoláte mu, vysvětlíte, o co jde, on přijede, auto odveze a pak vám ho vrátí opra‑ vené, přezuté, prostě v pořádku. S humorem sobě vlastním do toho tentokrát zahrnul i tetu, která s autem zůstala někde viset. Bohouš vše zařídí. Tak jsem teda Bohouše zavolala. Vůbec nevím, proč mi zvedá telefon s dotazem, ve které oranici zase trčím. Odfrkla jsem si. A vysvětlila mu situaci. „No to má maminka určitě pravdu,“ zkonstatoval se smíchem a slíbil, že to zařídí, když mu nadiktuju typ auta. První zádrhel. Do té mojí káry jdou dva typy baterky. Takže 99 Ukázka elektronické knihy


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Pořád se to... (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu