J. PAT T E R SON
&
M . PA E T RO • O SM NÁC T É RU KOJ M Í
„Claire, nešlo by nějak skočit na začátek té fronty? Nemohla by ses do toho nějak vložit?“ „Podívej, Linds, každý polda ve městě se snaží protlačit na začátek řady. Já se samozřejmě pokusím na pár lidí zapůsobit.“ Poděkovala jsem jí, objala ji, zamávala na rozloučenou a vydala se po Bryant Street k hlavnímu vchodu do Baráku. Prošla jsem víceméně prázdnou vstupní halou směrem k výtahu. V hlavě jsem si přemílala nejčerstvější novinky a představovala si poslední Carlyiny chvíle. V duchu jsem ji viděla, jak čeká před barem Bridge a nastupuje do auta, ať už sama, nebo s kamarádkami. O čtyřiadvacet hodin později se ubytovala v motelu Big Four. Kde ale byla během oněch čtyřiadvaceti hodin? A byla stále s tím, kdo ji naložil před Bridge? Mohlo se stát, že její řidič nebo ten, s nímž měla schůzku, nebo její zákazník odvezl Carly následujícího večera k Big Four a počkal, až si najme pokoj 212, pak zaparkoval auto vzadu za motelem a vyšel za ní nahoru. Jestli jsem uvažovala správně, tak ten chlap, ať už to byl kdokoli, si tu noc s Carly naplánoval. Všechno měl předem promyšlené. Nahoře v pokoji jí dal vypít něco, v čem rozpustil koňskou dávku rohypnolu. A ona odpadla. V době, kdy byla Carly ve stavu bezmocnosti, rozprostřel útočník na postel osušky a prováděl jí příšerné věci. Pořezal ji, znásilnil, zardousil, navlékl jí to, co mu napověděla zvrácená představivost, a potom mrtvolu pověsil na trubku od sprchy. Počínal si přitom velmi zdatně. Ale ne dokonale. Nechal za sebou navštívenku – krátký chlup i s kořínkem, pěkný úhledný balíček s výmluvnou DNA. Konečně máme pořádné vodítko. Šíleně jsem si přála, aby nás dovedlo ke Carlyinu vrahovi. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280707
J. PAT T E R SON
&
M . PA E T RO • O SM NÁC T É RU KOJ M Í
Kapitola 39 Joe se o víkendu sešel s Annou, aby ji připravil na pondělní setkání se svým šéfem Craigem Steinmetzem. V devět hodin se pak posadili do kožených křesel v jedné ze čtvercových sekcí recepce ve dvanáctém patře budovy FBI. Joe se podíval na Annu. Jak se zdálo, nijak ji nadcházející setkání nevyvádělo z rovnováhy, do uší měla zastrčená sluchátka a zavřené oči. Závěs hnědých vlasů jí zakrýval hroznou jizvu na obličeji. Joe si vzpomněl na minulý týden, když mu Anna v šeru jeho auta vyprávěla, jak ji Petrović pálil cigaretovým zapalovačem a další chlapi ji drželi, když ji znásilňoval. Teď stejně jako tehdy Joem cloumal vztek. Měl co dělat, aby zůstal klidně sedět v křesle. Myšlenky se mu točily kolem Anny a stovek dalších žen, které žily a umíraly v „čubčím hotelu“ v Djobě. Bubnoval si prsty do kolena a přesunul pohled k pečeti FBI zavěšené na stěně přímo proti němu. Kulaté logo vyvedené ve zlaté a modré barvě se slovy Department of Justice a Federal Bureau of Investigation vepsanými do vnějšího prstence, zevnitř obroubeného kruhem složeným z hvězd. Uprostřed pečetě se skvěl štít z bílých a rudých pruhů doplněný vahami spravedlnosti. Pod nimi pak četl na zvlněné stuze napsaná slova Fidelity, Bravery, Integrity. Věrnost, statečnost, čestnost. Další způsob, jak si vyložit zkratku FBI. Na těchto hodnotách budoval svůj život od chvíle, kdy nastoupil k agentuře. Polekaně se vytrhl ze zamyšlení, když uslyšel své jméno. Ze dveří vyšel jeho nadřízený Craig Steinmetz a požádal ho, aby šel dál. „Zatím jenom ty, Joe.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280707
J. PAT T E R SON
&
M . PA E T RO • O SM NÁC T É RU KOJ M Í
Joe následoval Steinmetze chodbou do rohové kanceláře a posadil se na židli proti šéfovu stolu. Podobně jako v jeho vlastní pracovně ani tady nebyl vidět žádný nepořádek, v koutě stála vlajka a na jedné stěně visela služební pečeť spolu s několika zarámovanými osvědčeními a na sousední stěně bylo vidět fotografie zachycující Steinmetze ve společnosti bývalých prezidentů. Na snímku s prezidentem Georgem W. Bushem stál v poněkud mladším vydání jako kapitán Steinmetz v uniformě důstojníka námořní pěchoty s řádkou stužek vyznamenání na levé straně hrudi. Joe o Steinmetzově minulosti dobře věděl. Po poslední misi v Afghánistánu nastoupil Steinmetz k FBI do čela protiteroristického odboru a deset let sloužil v Quanticu, kde ho Joe poznal. Posledních pět let velel sanfranciskému oddělení FBI. Nedalo se počítat s tím, že by Steinmetz bral na Joea kvůli starým časům nějaké ohledy, a Joe se připravil na možnost, že to za nepovolené prošetřování pěkně schytá, což si koneckonců skutečně zasloužil. Protože nebyl zaveden nový případ ani nařízeno předběžné šetření, může počítat s tím, že bude nějakou dobu zkrácen na platu. Joe tyto úvahy odložil a díval se na svého nadřízeného. Vykládal na stůl své chabé karty s vědomím, že jejich rozhovor se nahrává. „Naturalizovaná Američanka Anna Sotovinová, původem z Bosny, jela minulou středu odpoledne na kole po Fell Street a tam uviděla srbského válečného zločince Slobodana Petroviće, jak schází po schodech svého domu a nastupuje do auta. Byla si jistá, že je to skutečně on, a tak ho pronásledovala. Na kole. O několik bloků dál ji z boku srazilo nějaké auto. Pak vedla několik mil poškozené kolo, aby se ohlásila u nás. Já jsem ji našel před budovou. Byla potlučená, kolo rozbité…“ Joe rozhodil rukama, pak pokračoval: „Chtěla nám to ohlásit, ale naše ostraha ji poslala pryč. Pravda, pů100
Ukázka elektronické knihy