JENNIE LUCASOVÁ
mně není nic zajímavého. Že jsem moc nudná. Moc obyčejná.“ Hlas měla stažená potlačovanými slzami. „Obyčejná?“ Omara zaplavila vlna emocí. „To je to poslední, co by mě napadlo.“ Beth se na něj podívala, jako by se bála mu uvěřit. Vzal ji do náruče a přitiskl k sobě její chvějící se tělo. Pak si uvědomil, že je to on, kdo se chvěje. Mýlil se, když si myslel, že už ji nemůže chtít víc. Je panna. Panna. „Ale musím ti říct ještě něco.“ Beth byla teď sotva slyšet. „Něco, co… kéž bych ti to nikdy nemusela říct.“ Někde v koutku Omarovy mysli se objevila myšlenka, že teď když ví, že je panna, bude muset počkat až do svatby. To je jediný způsob, jak to udělat správně. Tak mu to velí tradice. Jenže jak dokáže tak dlouho čekat? „Musíš pochopit, že výzkum léků proti rakovině je strašně drahý,“ pokračovala Beth. „A sestra byla zoufalá.“ Potřásla hlavou a přejela si rukou přes čelo. „Ne, není fér jí to dávat za vinu. Taky jsem chtěla vidět Paříž.“ Omar to vůbec nechápal. Co s tím vším má společného její sestra? On teď nechtěl mluvit o rodině nebo o minulosti. Na nikom jiném, než jsou oni dva, teď přece nezáleží. Jejich společný život právě začíná… „Později,“ prohlásil chraplavě. Sklonil se k ní a přitiskl ústa na její. Zpočátku jen něžně, ale jak ochutnal měkkost jejích rtů, jeho touha ještě vzrostla. Sevřel ji pevněji a plenil její ústa, pokoušel ji jazykem tak dlouho, dokud se prudce neodtáhla. „Prosím,“ zavzlykla s pološíleným výrazem v očích. „Prosím. Ty to nechápeš. Nejsem, kdo si myslíš, že jsem!“ Omar tomu nerozuměl. Jak může tak úspěšná žena o sobě tak pochybovat? Ale viděl, jak je zoufalá. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280616
MISS NEVĚSTA
„Tak mi to řekni,“ vyzval ji tiše. „Chci tě poznat. Anebo ještě líp,“ zašeptal a sklonil hlavu k dalšímu polibku, „ukaž mi to.“ Jak se líbali, cítil slanou chuť jejích slz. Ať už ji trápí cokoli, musí jí ukázat, že na tom nezáleží. Natáhl se na její záda a povolil šněrování spodních šatů a lehká látka se snesla na koberec pod jejich nohama. Beth před ním stála nahá až na bílé krajkové kalhotky. Omarovi se zadrhl dech v hrdle. Ještě oblečený ve svém slavnostním královském rouchu se díval na její plná, holá ňadra, úzký pas a dlouhé vlasy spadající na její smetanovou panenskou kůži. Ty vlasy jako by měly nádech mnoha barev, oříšková se mísila se zlatou a kaštanovou. V očích jako by jí tančil celý svět. Téměř slyšel, jak jí bije srdce, a jak tiše dýchá, růžové bradavky stažené vzrušením. Vzhlédla k němu a v očích měla nevinnou, zoufalou touhu. Omarem projel záblesk vášně tak silný, že mu bylo jasné, že nedokáže čekat ještě celý měsíc. Stejně jak vyhladovělý člověk nemůže odolat prvnímu soustu, když ho má přímo před sebou. Odolat? Nemožné. Musí ji mít. Hned. Ale Beth je panna. Jen sobecký bastard by využil situace, navíc jen pár týdnů před řádnou svatbou. Její nevinnost je vzácný, cenný dar. Musí ho respektovat. A ji také. Tak si ji vezmu, rozhodl se Omar náhle. Teď hned.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280616
ŠESTÁ KAPITOLA Co to dělá? Stojí tu před ním tak bezostyšně téměř nahá, copak nemá žádný stud? Přišla snad o rozum? Ano. Přesně tak. Rty měla naběhlé od jeho líbání, tělo se jí chvělo touhou. Chtěla víc. Mnohem víc. Ale musí to zastavit. Hned. Než to bude ještě horší a on už nebude moci vrátit zpátky své rozhodnutí. Snažila se přimět se mu to říct, vysvětlit mu to. Proč je to tak strašně těžké? Stačí jen vyslovit pět slov: Já nejsem doktorka Edith Farradayová. Nebo jinak: Lhala jsem ti do očí. To by přece nemělo být tak složité, ne? Ale bylo. Omar stál před ní v celé té královské nádheře a temnýma očima přejel po jejím těle, pomalu a s obdivem. Zhluboka se nadechla a sevřela ruce do pěstí. A slova, která by to všechno ukončila, se jí zadrhla v hrdle. Beth poprvé v životě cítila, jaké to je, když po ní někdo touží. A Omar není jen tak někdo! Aniž by z ní spustil oči, sundal si Omar pokrývku hlavy. Tmavé vlasy měl rozcuchané a ona by do nich nejradši vjela prsty. Díval se jí do očí a pomalu si svlékl královské roucho. Zůstaly mu jen volně střižené kalhoty. Beth zírala na jeho opálený, svalnatý hrudník s porostem tmavých chloupků. Byl tak silný, s širokými rameny Ukázka elektronické knihy