AMANDA CINELLIOVÁ
Přesto jí hrdost nedovolila zachovat se rozumně a poslušně se vrátit na ostrov. Přistála u mola, člun zkušeně přivázala a vystoupila. Motorový člun uměla ovládat velmi dobře a vyjížďky v něm patřily odjakživa mezi její nejoblíbenější činnosti… Tenhle člun byl navíc ve srovnání s těmi, na něž byla zvyklá, docela malý, takže zajet s ním k molu a uvázat ho jí nečinilo nejmenší obtíže a za chvilku už stoupala po kamenném schodišti do centra malého španělského městečka. Na výlet k majáku si naštěstí vzala na ochranu proti slunci velké sluneční brýle a široký klobouk a ty jí teď poskytly vítanou ochranu před zvědavými pohledy. Dlážděné ulice v městečku, schouleném pod bílými útesy, byly lemovány rovněž bílými domky s terakotovými střechami a okenními rámy, hýřícími všemi barvami. Připadala si jako v pohádce. Všude kolem ní jen samí usměvaví lidé, kteří nikam nespěchali, majitelé obchůdků a pouličních stánků jí kynuli na pozdrav, a nikdo na ni nepokřikoval, ani ji nijak jinak neobtěžoval. Jaký rozdíl proti Monteverre! Tam by se takhle bezstarostně procházet nemohla! Prošla městečko křížem krážem a začínalo jí kručet v břiše. Zrovna míjela malou kavárničku, odkud se linula neodolatelná vůně másla a čokolády. Neváhala, vešla a oči jí přecházely z nepřeberné nabídky čerstvého pečiva a ovoce. Přesně na tohle má chuť! 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280581
JEDNA NOC S PRINCEZNOU
„Copak si dáte, slečinko?“ zeptal se zpoza pultu bodrý starší muž v bílé zástěře, na níž stopy mouky a cukru nebyly tak patrné. Olivia úsměv opětovala, potěšena, že ji nepoznal. „Co tu máte dobrého?“ „Všechno, samozřejmě. A v akci dnes nabízíme tři madlenky za cenu dvou.“ Olivii se při pohledu na dozlatova upečené kousky začaly sbíhat sliny, ale chuť ji rychle přešla. Vždyť s sebou nemá peníze! Cosi nesrozumitelně zamumlala jako omluvu, vyběhla z kavárny a spěchala k přístavu. Na pobřežní promenádě se posadila na jednu z laviček a zamyslela se. Rozhodla se opustit zlatou klec, ale nedošlo jí, že mimo ni fungovat nedokáže. Neumí žít v normálním světě… Bylo jí do pláče. Chtěla všem předvést, že se o sebe dokáže postarat, že dokáže žít, aniž by na ni neustále někdo dohlížel a radil jí, co má a co nemá dělat… Věřila, že dokáže splnit babiččina přání ohledně její nadace. Jenže není bohužel tak praktická, cílevědomá a zodpovědná jako její sestry. Neměl tatínek nakonec pravdu? Nepřecenila své síly a neměla by raději zůstat jen další z princezen z rodu Sandovalů, které stojí oddaně po boku svého manžela a hezky se usmívají? Rozhodně ale není taková, jak ji vidí Roman. Nepovažuje ho za prosťáčka, s nímž si chtěla pro pobavení a vytržení z nudy zaskotačit. A mrzí ji, že ho něco tak nechutného vůbec napadlo. Zvedla se a chtěla se vydat k molu, ale všimla si, že vedle člunu, jímž se na pevninu dopravila, právě 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280581
AMANDA CINELLIOVÁ
zakotvila jí velmi povědomá plachetnice. S nápisem Sofia na trupu. Olivii neméně povědomý mladý muž jménem Roman ladně seskočil z paluby na molo a pevným krokem rázoval přímo k ní. Byla v ní malá dušička. Nepochybně se na ni zlobí. A má k tomu dobrý důvod! Jen netušila, že ke vzájemnému střetu dojde tak záhy. Aby setkání s Romanem přece jen ještě na chvíli oddálila, vydala se po pobřežní promenádě opačným směrem. Periferním viděním zaznamenala, že se k ní rychlou chůzí blíží nějaký muž. Poznala majitele kavárny. Když byl téměř u ní, zalovil rukou v náprsní kapse a… … v tu ránu ležel na zemi. Zleva se totiž přiřítil Roman, muže jediným chvatem skolil, zaklekl na něj a Olivii přikázal, aby se co nejrychleji vzdálila. Slyšela, že ten člověk opakuje pořád dokola jedno slovo, ale nebylo mu pod Romanovým mohutným tělem dobře rozumět. Teprve když Roman sevření uvolnil a nadzvedl se, zaslechla zřetelně, že říká „můj foťák!“ a natahuje se pro malý černý předmět, nacházející se pod Romanovým levým kolenem. „Pusťte ho. Nechtěl mi ublížit. Jen si chtěl něco nebo někoho vyfotit.“ Roman pohlédl do modrozelených studánek Oliviiných očí a cosi se stalo… Zleva k němu doléhalo šumění moře, jakýsi muž pod ním lapal po dechu, Olivia křičela… Proboha! Už se mu to přihodilo zas! 100 Ukázka elektronické knihy