100 ����������������������������������������������������������������������������������������������� zuzanin dech
40 Janův otec svěří synovi malou opravu na jednom z nákladních vozů. Chlapci svítí oči, sklání se nad motorem a zkoumá porouchanou součástku, prasklý píst. Hanuš mu stojí za zády, Janova práce je na rozdíl od jeho rovnic skutečná, její výsledek je okamžitě vidět. Jan klíčem odstraňuje matku, na ruce mu vyteče olej a on se utře do kusu starého hadru. Matici položí vedle sebe, těžkými kleštěmi uvolňuje vadný píst. Hanuš se nad motor nakloní společně s ním, ucítí naftu a spálený vzduch, nakrčí nos a pak řekne: Poslyš, Zuzana je moje. Jan ztuhne, na zlomek vteřiny, a Hanuš se připravuje na to, že se budou prát. Vlastně neví, proč to řekl, napadlo ho to náhle, a tak to vyslovil, připadal si přitom dospělý a také chtěl přítele podráždit. Jan vytáhne píst, hvízdá si mezi zuby, vrazí Hanušovi do rukou kleště a špinavý hadr. Ne, řekne a prohrabuje se bednou se součástkami, zvedá do vzduchu matky, šrouby a hřídele a Hanuše jeho klid rozčiluje, chce vědět, co znamená Janovo ne, ale nemá chuť se na to ptát, zatíná prsty do hadru plného skvrn a hryže si rty, zatímco Jan mění píst a těsnění, promazává motor a s prásk nutím zavírá kapotu. Potom zkušebně nastartuje a z výfuku vozu se vyvalí kouř, Hanuš se rozkašle a upustí na zem hadr a kleště a Jan sešlápne plyn, takže auto zařve a otřese se; Zuzana je zapomenuta a Hanuš se škrábe do kabiny k Janovi a nechává si od něj ukázat, jak řadit a vyhazovat směrovku.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280552
101 ������������������������������������������������������������������������������������������������������ dospívání
41 Zuzana je neklidná. Může za to teplo. Kdo to kdy viděl, ještě v říjnu chodit v letních šatech a máchat si nohy v potoce? Převaluje se na posteli, nemůže spát. Otevře okno a vklouz ne pod deku. Zkusí si broukat. Čelo se jí orosí potem, skráně zvlhnou. Odhodí peřinu. Postaví se k oknu. Myslí na Hanuše a na Jana. Přála by si, aby tady byli s ní. Vzdychne. Svlékne si noční košili a kalhotky. Prohlíží si tělo, břicho a ňadra, která se zaoblila, lehce ochlupený klín. Posadí se do křesla. Vzpomene si na to, jak před lety sbírala fotografie slavných primabalerín. Zasměje se tomu. Od té doby vyrostla. Po paní Augustině chce, aby jí předčítala milostné romány. Učitelka angličtiny jí dává napít piva. Po pivu rostou prsa, říká jí a Zuzana vypije celou skleničku. Před odchodem domů cucá větrový bonbón, aby otec nepoznal, že pila. S paní Augustinou hovoří Zuzana o lásce. Když stará paní vzpomíná na svého muže, její hlas je měkký a poddajný. A pak tu máme také lásku k Bohu, říká, ale to Zuzanu nezajímá. Miluju některého z nich? uvažuje uprostřed noci, stočená v křesle ve svém pokoji. Koho bych si vybrala? Zasněně mhouří oči, pramínek potu jí steče mezi prsy. Hanuš, nebo Jan? Myslí si, že stačí ukázat a vybraný chlapec ji — co? Políbí. Ach bože, červená se ve tmě. Prstem si přejede rty. Zakryje se dekou, usne v křesle a v koutku úst se jí objeví bublinka slin; Zuzana chce slyšet
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280552
102 ����������������������������������������������������������������������������������������������� zuzanin dech
o lásce, avšak stále ještě je dítětem, má ráda strašidelné příběhy a vylizuje misku od máslového krému, kterou jí dává paní Tomášová. Podzimní teplo odchází po špičkách, řídne a připomíná nastavovanou kaši, rána jsou chladnější a do dní se pomalu vtírá zima, přelom nastane jednadvacátého října, kdy se teplo vytratí docela a kdy Německo úplně obsadí pohraničí, připraveno zničit zbytek státu; Zuzana po ránu vytáhne vlněné punčochy a tlustý kabát, do školy vyrazí v čepici. Na trávě se třpytí jinovatka a ona žasne nad tou proměnou, ještě včera běhala naboso a dnes jí zimou naskakuje husí kůže.
42 Pražské ulice pokryla bílá. Ve stáncích na Staroměstském náměstí prodávají svařené víno a horké kaštany. Když po skončení vyučování přijede pro Zuzanu místo šoféra otec, Zuzana ho přemluví, aby se šli projít zasněženými ulicemi. Zavěsí se do něj a klouže se po chodníku, Abrahám se rozhlédne, a když zjistí, že jsou sami, sklouzne se společně se Zuzanou. V kavárně na nábřeží si dají teplý vaječný koňak a chlebíčky. Zuzana vypráví otci o škole, pitvoří se a ukazuje mu sešity, hlavně ten s krasopisem, plný kudrlinek a obloučků. K čemu je mi to dobré? ptá se a dlaní zakrývá kaňky. Má úhledné a drobné písmo. Liebeskind krčí rameny a nemůže ze své dcery spustit oči, hledá v ní dítě, které znával, a vidí mladou ženu; Co se to stalo, klade si v duchu otázku, kdy vyrostla?
Ukázka elektronické knihy