CHRISTINE MERRILLOVÁ
To, co se mezi námi stalo, padá zcela na moji hlavu. Veškerou vinu beru na sebe, a pokud si na mě budete chtít stěžovat panu Leggettovi, máte na to plné právo. Pochopím to a nebudu Vám to mít za zlé, jestli se k tomu odhodláte. Je mi skutečně líto, že jsem zklamal jeho a patrně i Vaši důvěru. Nicméně hodlám pokračovat ve své práci, dokud mě pan Leggett neodvolá. Lidé, s nimiž občas spolupracuji, ode mě obdrželi seznam položek a podle nejnovějších informací se zdá, že jsme na dobré cestě získat všechny ztracené předměty v nejbližší době zpátky. S pozdravem, Gregory Drake Hope dopis přelétla ještě jednou. Poté znovu. Teprve pak ho pečlivě složila a dala ho do zásuvky malého psacího stolku u okna. Zvláštní. Včera ho nenáviděla. Ráno mu nemohla přijít na jméno. A teď… Teď si přála, aby ji políbil ještě jednou. Alespoň ještě jednou. „Hope? Jsi tam?“ Hlas přicházející z chodby patřil Charity. Hope odtrhla prsty od rtů, na nichž ji stále ještě pálil polibek pana Drakea, a narovnala se v ramenou. „Pojď dál, Charity.“ Mladší ze sester nejprve strčila do dveří nos s malou skvrnkou od inkoustu, poté se ukázaly její brýle a nakonec její bledá tvář. „Jsi sama?“ „Ovšemže jsem tady sama,“ odvětila nechápavě Hope. „Kdo by tu asi tak měl být?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280538
SKANDÁLNÍ POLIBEK
„Babička se před chvílí zmínila, že ti pan Drake přivezl obraz modrého hraběte,“ vysvětlovala Charity svoji opatrnost. „Pan Drake mi poslal obraz modrého hraběte,“ opravila ji Hope. „Ach tak,“ zamumlala Charity, zatímco se zvědavě rozhlížela po místnosti. „Hledáš něco, Charity?“ „Vůbec nic.“ „Tak co potřebuješ?“ „Jenom jsem se přišla zeptat, jak se ti dnes daří, drahá sestro.“ Hope se ušklíbla. „Odkdy se mě ty chodíš ptát, jak se mi daří?“ „Nepřišla jsi včera na večeři,“ pokrčila Charity rameny. „Ani dnes na snídani.“ „Nebylo mi dobře.“ „Nejela jsi ani s panem Drakem hledat ty věci z dědictví,“ dodala mladší sestra. „Právě jsem řekla, že mi nebylo dobře.“ „Je to kvůli babičce?“ položila Charity starší sestře přímou otázku. „Proč kvůli babičce?“ „Zlobíš se na ni, že se nechala malovat nahá?“ Hope se na Charity pátravě zadívala. „Ty o tom obraze víš?“ zeptala se. „Samozřejmě.“ „Jak?“ „Od babičky. Pověděla mi o tom u večeře. Na kterou ses nedostavila.“ „Co přesně ti o tom pověděla?“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280538
CHRISTINE MERRILLOVÁ
„Předpokládám, že to samé, co tobě a panu Drakeovi. Nechala se tak zobrazit pro dědečka.“ „Dárek z lásky,“ zamumlala Hope ironicky. „Ano, dárek z lásky,“ kývla nevzrušeně Charity, jako kdyby ji babiččin akt vůbec nijak nepobuřoval a ani neznervózňoval. „Viděla jsi ho?“ zajímala se Hope. „Ovšem. Byla jsem zvědavá.“ „Neměla ses na něj dívat.“ „Proč ne? Jsem dospělá.“ Hope polkla. „A?“ odvážila se zeptat. „Co na ten obraz říkáš?“ „Byla velmi krásná, nemyslíš? Jaká škoda, že jsem její podobu nezdědila já.“ Hope nemohla uvěřit vlastním uším. „To je jediné, co mi k tomu povíš? Že byla velmi krásná?“ „Co bys chtěla slyšet jiného, Hope? Že by se za to, co udělala, měla smažit v pekle? Nic takového ode mě neuslyšíš.“ „To jsem skutečně na celém světě jediná, komu to připadá nevhodné?“ rozhodila Hope rukama. „Nevím, jestli na celém světě, ale v tomto domě zcela jistě,“ zasmála se Charity a ukázala dvě řady krásných bílých zubů. Nejmladší ze sester se smála málokdy, protože myšlenkami byla věčně ponořená v náročných filozofických knihách, pokud se tedy právě nevěnovala matematice a astrologii, avšak když už se jí na tváři objevil úsměv, pokaždé zkrásněla. Jako kdyby to byla jiná Charity. Veselá, půvabná a po všech stránkách neobyčejná mladá dáma. 100 Ukázka elektronické knihy