pro velký úspěch opakoval svým kamarádům a všem ostatním z ranní a noční šichty, kteří přišli na ten plácek mezi marodkou a spodním barákem. Ale bylo to málo. Nemohl hrát celé dny, ani to dobře nešlo, když za slabou stěnou bylo každou chvíli někomu zle. Ani psát noty nešlo, napsal sice několik písniček, ale pak už z toho začal blbnout. Pokoj ho zase začal tísnit. Každý den myl podlahu. Cvičil. Sklo ve dveřích zbavil mýdla. Kluků se začal vyptávat na odpaly, na udělané metry a bylo mu jedno, že je tím rozčiluje. Pustil se do překládání Camusova Moru. Nesprchoval se. Jedl jen lžící. Nebylo to nic platné – jen si lehl, jen chvíli klidně ležel, už se to na něho zase hrnulo. „Nemohl bych navozit uhlí?“ zeptal se jednou Medicinbala, „přes uhlí přece nikoho nenakazím.“ Medicinbal na to neodpověděl. Když odcházel, řekl: „Jsou tu samí noví bachaři. I zdravoťák už je zase novej. Prej ty starý jsou na ňákým školení. Jestli jó, nemáš vo čem přemejšlet, můžeš dumat nad tím, jestli to třeba něco neznamená.“ „A znamená?“ „Já bych řek, že ne, ale třeba bys moh vymyslet, že jo.“ „Hovno,“ řekl Míla. Večer, těsně před šichtou, přinesl Mirek Mílovi sovětskou Pravdu, v které měl být nějaký velice zajímavý článek. Tvářil se naštvaně. „Ty mě zase potěšili, dobráci.“ Zlostně odhodil nedokouřenou cigaretu. „Z ranní jdu hned zase na noční. Ani se člověk pořádně nevotočí, a už aby šel na šichtu. Kurvy. Je tam ňákej nával a nemaj bagristu. Zrovna na mě si museli vzpomenout, cáchaři zasraný. Věděj moc dobře, že mě z těch jejich voblejskanejch rukávů bere čert... Tak ahoj, vychrápej se i za mě.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280053
Míla pak ležel ve tmě na posteli a díval se na okno. Najednou vyskočil a natáhl na sebe župan. Šel ke dveřím a přesvědčil se, jsou-li zamčené. Pak šel k oknu a vyskočil ven. Ráno přišel Medicinbal se snídaní. Jakmile za sebou zavřel dveře, spáč se otočil. Medicinbal snídani málem upustil. „Míro... co tu děláš, probohasvatýho?“ Ve dveřích koupelny se objevil Míla. Utíral si břicho, hlavu měl ještě mokrou. „Dělal tu za mě kus. Měl jít z ranní na noční, tak jsem to vzal za něho. Nemohl bys někde vyšašit eště jednu snídani?“ Mirek se posadil na posteli, protahoval se a prohlížel si na sobě pyžamo. „V noci jsem se budil, abych to náležitě vychutnal. Takovejhle kvartýr, takovýhle apartmá jsem neměl ani v civilu. Prachovej polštář, bílou postel, bílou deku...“ Míla se přestal utírat a vyjeveně si Mirka prohlížel. Pak se začal usmívat a nakonec se dal do hlasitého smíchu.
10 0
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS280053
Balík
Tma byla rozdělena oslnivě zářícím tunelem světel, nakloněných proti sobě k zemi tak, aby jejich světlo dopadalo na ten bílý běhoun písku pečlivě a ostražitě. Tunel se v tomto místě zahýbal do pravého úhlu, jehož sevření tvořilo jakýsi plácek, osvětlený již méně, ale natolik dostatečně, aby oči mohly rozpoznat, že světelný tunel je zpevněn z obou stran stěnami ostnatého plotu. Z jedné strany byl plácek oddělen od naprosté tmy jednoduchým zábradlím se závorou uprostřed. Kolmo na zábradlí se závorou tvořil zbývající stranu plácku dřevěný baráček, jehož okny bylo vidět, že za nimi je kancelář. Před baráčkem se táhla skoro až ke světelnému tunelu dřevěná rampa, na kozách vyvýšený chodník z prken, po kterém se procházel muž v brigadýrce, v zelené uniformě se zlatými knoflíky, přepásané dohodou. Přes plácek, naproti závoře, bylo oplocení přerušeno dvojicí širokých masivních vrat, dokořán otevřených. Na každé straně brány stál voják vnitřní stráže se samopalem v ponosu, ale bez zájmu, byla to jen formalita, tady se nikdy nic nestalo, co by se taky mohlo stát, když kolem všech tří šachet, jejichž střed tvořil tábor, bylo ještě jedno pevnější oplocení, civilové neměli důvod snažit se dostat do tábora a ty doby, kdy se muklové pokoušeli dostat z tábora na šachtu za nějakou ženskou, byly už tytam. Jenže muklové byli vždycky velice citliví na každou změnu a bůhvíco by si zase vydedukovali, náčelník je znal, a proto na dvou strážích u téhle brány trval, a tak tam tedy stáli dva otrávení posti se samopaly v ponosu. Za závorou, mezi světlem a tmou, stálo asi čtyřicet mužů, na hlavách havířské helmy nebo gumové rybářské klobouky, 101
Ukázka elektronické knihy