a vycítila jsem, že není úplně při smyslech. Mohlo by se velmi snadno stát, že takhle roztočená spadne ze stolu. Vstala jsem. „Jess? To už stačí, polez dolů.“ Tančila dál, vířila stále dokola, draka držela nad hlavou. Protože byl tak velký, potřebovala obě ruce, aby ho zdvihla do výšky, takže se netočila tak prudce, jako kdyby měla rozpažené ruce. Bylo těžké ji pevně uchopit, protože se pohybovala, a já se začala bát, že si ublíží. „Jess?“ „Spálím celý svět! Rauuurrr! Jsem nejsilnější drak na světě. Spálím všechno na popel!“ Vylezla jsem na stůl za ní a chytila ji kolem ramen. „Jess, musíme toho okamžitě nechat.“ Dál se mi točila mezi rukama. Přimáčkla jsem ji k sobě a chvíli jsme tak stály a kymácely se, protože se pořád ještě neuklidnila. Jelikož jsem se trochu obávala o stabilitu stolu, když na něm obě stojíme, pustila jsem ji a rychle sklouzla zpátky na podlahu. Pak jsem ji vzala kolem pasu, zdvihla a postavila na zem. Jessie nevzdorovala. Naopak, jakmile se dotkla podlahy, povolně se o mě opřela, oči zavřené, na tváři radostný výraz. Dračí loutku si tiskla k hrudi. Chvíli jsem ji držela, abych měla jistotu, že se dokáže zklidnit. Jessie zhluboka vzdychla. Otevřela oči, podívala se vzhůru na mě a celá tvář se jí rozzářila úsměvem. „Páni, to bylo príma,“ zašeptala skoro. „Páni, to byla asi největší zábava v životě.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279745
K A PI TO L A D VA N Á C TÁ
Po celou dobu, co si Jessie hrála s loutkou draka, běžel videorekordér. Byla jsem tomu moc ráda, protože jsem se nemohla dočkat, až mi ostatní vychovatelé sdělí svůj názor na to, co se s Jessií děje. Ben, který mě předtím požádal, abych diagnostický pohovor provedla, toho dne přijít nemohl, ale Meleri, Joseph a další dva zaměstnanci si se mnou později téhož dne sedli a na video se podívali. Skoro celou svou kariéru jsem používala záznamová zařízení. Ve Spojených státech byla sedmdesátá léta pro školství obdobím prosperity a mnoho škol mohlo získat nejnovější technologie. Tehdy to znamenalo kotoučové videorekordéry a kamery tak velké a těžké, že potřebovaly speciální trojnožky jako podstavec. Okresy nám sice všechna ta pěkná zařízení kupovaly, ale se zaškolováním to bylo horší. Výsledkem bylo, že spousta školního vybavení ležela v učebnách ve skříních, kde se na ně prášilo, a to jen z toho důvodu, že většina učitelského sboru neměla tušení, jak se s nimi zachází. Moje podivínská záliba v technologiích se konečně vyplatila, protože když jsem si se zařízením trochu pohrála, zjistila jsem nakonec, kam co patří, a vyzkoušela si videorekordér ve třídě. Milovala jsem ho. Až do té chvíle jsem si neuvědomovala, kolik dění mi ve třídě uniká, když se soustředím pouze na děti, byl mi neocenitelným pomocníkem, když jsem určité situace znovu zkoumala později. Cítila jsem se provinile, že si tento nový zdroj zabírám pro sebe, ale připadalo mi, že je škoda nechat ho ležet ladem, což se právě dělo. Takže jsem se nabídla, že videovybavení „uskladním“ ve své třídě pro žáky se zvláštními potřebami, dokud ho nebude chtít někdo jiný. Můj ředitel byl jedině rád, protože audiovizuální kabinet byl malý a videovybavení bylo v těch dobách objemné. Tak začala moje dlouhá kariéra
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279745
nahrávání ve třídě, což mi ohromně pomáhalo. Dnes jsem si to prožila znovu, když jsem sledovala video s Jessií, protože mi to opět připomnělo, co všechno mi uniká, když mě situace pohltí. Z videa jasně vyplývalo, jak otevřeně je Jessie manipulativní. Všechno, co řekla, všechno, co udělala, mělo za cíl dostat mě do nevýhody a většinou se jí to dařilo. Začalo mi být trapně, když ostatní zaměstnanci začali na její chování upozorňovat. Z jejich poznámek vyplývalo, že jsem naivní, že i když jsou moje snahy vedeny dobrými úmysly, nezvládám pořádně podstatu práce s dítětem s reaktivní poruchou příchylnosti. Nikdo na mě nebyl ani v nejmenším nepříjemný, ale přece jen mě to bodalo, protože podle mě to nebyla pravda. Na začátku sezení jsem úspěšně odolala jejímu přání hrát si s loutkami, a i když se mi nepodařilo přimět ji, aby mi pořádně odpověděla na otázky v dotazníku, tohle se nepodařilo nikomu a nikde. Bylo možné, že její osobnost je natolik narušená, že bylo nejlepší, když jsme tomu v tu chvíli nechaly volný průběh, a nebyla moje ani ničí chyba, že se to nelepšilo. Nebyla jsem přesvědčená, že je můj přístup špatný. Joseph se o mém svolení, aby si Jessie hrála s loutkou draka, místo abychom prováděly hodnocení, vyjádřil, že můj přístup je „měkký a neujasněný“, ale mně to připadalo jako vhodný posun zaměření pozornosti podle vývoje situace. Nevěděli jsme, co se Jessii v minulosti stalo, ale vykazovala mnoho známek vážného zneužívání nebo zanedbávání. Jestliže se máme pohnout vpřed, potřebujeme lépe pochopit, co se s ní děje. Neviděla jsem možnost, jak toho dosáhnout, pokud bychom Jessii na sezeních nedovolili trochu prostoru a svobody, aby nám něco z toho mohla nějakým způsobem sdělit. Ano, je manipulativní a má potřebu ovládat jiné, a ano, nevyhnutelně to občas vedlo k tomu, že sezení úplně zkazila, ale to neznamenalo, že to byl promarněný čas. Stále to byla příležitost něco se dozvědět. A to jsme potřebovali nejvíc – možnost dozvědět se víc o tom, jak a proč se tohle dysfunkční adaptační chování rozvinulo. Když jsem to řekla, Joseph odpověděl: „Takhle se uvažovalo kdysi dávno. Že jako odborníci potřebujeme porozumět původu věcí, abychom je mohli změnit. Však víte, Freud a tak dál. Jenže tam už nejsme. Kéž bychom byli. Byly to laskavější časy. Jenže dnes ke změně dojde
100 Ukázka elektronické knihy