98
Jenže po několika měsících obchodní partneři neprodané zboží vrátili. Ukázalo se, že české hospodyňky jsou příliš spjaté s tradičními metodami hubení much. Chtějí vidět, jak umírají, jak třepou nožičkama v předsmrtných křečích, když se nemůžou odlepit od mucholapky. Firma Dersol — místo aby Leovi vynesla vytoužený milion — nakonec zkrachovala. Od té doby se jim „vedlo pořád hůř,“ vzpomínal Ota. Firma se ve skutečnosti jmenovala Desinfa. Leo v ní působil jako ředitel až do října 1948, kdy komunisté všechny soukromé podniky zlikvidovali nebo znárodnili. Ota tvrdil, že otcovy poválečné neúspěchy plynuly z nedostatku atraktivního zboží, se kterým by mohl obchodovat; neudělal ani politickou kariéru, protože mu ve straně „nesvěřili nikdy žádnou důležitou funkci“. Nelze však vyloučit, že o řadě otcových aktivit zkrátka nevěděl. A i kdyby věděl, nemohl by o tom psát. A i kdyby o tom psát mohl, tak by mu to nikdo neuvěřil. Ve fiktivním životopise Lea Poppera krach podniku s mucholapkami přerostl do podoby životní porážky, po níž se tento navzdory všemu obratný člověk a mazaný lišák údajně už jen „živil, jak mohl“. Jeho skutečné osudy však byly mnohem zajímavější.
2 Poválečné Československo bylo jedním z největších spojenců Izraele. Pomoc, jakou Češi poskytovali židovským osadníkům v Palestině a potom od 14. května 1948 státu Izrael, byla jednou z mála věcí, které měly demokratické a komunistické Československo společné. Spolupráce spočívala především v dodávkách zbraní pro Haganu, židovskou domobranu, a posléze pro Cahal — izrael skou armádu. Češi dodali Izraelcům obrovské množství zbraní a munice, zprvu za peníze, později — po převzetí moci komunisty — v rámci mezinárodní pomoci financované Sovětským ODVÁŽNÝ MLADÝ ČLOVĚK
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279583
svazem. Jen v období od ledna 1948 do února 1949 dodali 35 tisíc pušek, 9 tisíc kulometů, 100 minometů, 28 děl, 4 americké bombardéry B-17G, 24 stíhaček Avia S-199 (byla to domácí verze Messerschmittu Bf 109), 61 Spitfirů a miliony kusů munice. Mimoto vycvičili dvaaosmdesát izraelských pilotů a několik desítek tankistů; obzvlášť piloti, mezi nimiž byl i budoucí izraelský prezident Ezer Weizman, sehráli důležitou úlohu během izraelsko-arabské války v létě 1948. První izraelský premiér David Ben Gurion dokonce prohlásil, že „bez pomoci Československa by stát Izrael nevznikl“. Čeští a židovští vlastenci bok po boku bojovali už ve druhé světové válce proti nacistům. Jak uvádí plukovník Michal Burian z Vojenského historického ústavu, Židé tvořili téměř jednu třetinu československých ozbrojených sil na Západě a v Sovětském svazu. Po válce řada z nich odjela do Palestiny, kde se podíleli na vzniku židovské armády. Zakrátko se k nim připojili dobrovolníci včetně mnoha mladých lidí, mužů i žen, kteří přežili holokaust v okupovaném protektorátu Čechy a Morava, na Slovensku nebo v Sovětském svazu. V srpnu 1948 byl zahájen vojenský výcvik více než tisíce vojáků židovské brigády, které velel důstojník československé armády major Antonín Sochor. Na začátku roku 1949 se vojáci společně se svými rodinami, bezmála tři tisíce lidí, přesunuli do Izraele. Do roku 1950 tam vycestovala polovina českých Židů, kteří přežili válku, celkem dvacet tisíc lidí. Když bylo v roce 1947 přibližně sedmdesáti tisícům Židů povoleno odjet z Polska do Palestiny, mnozí z nich se tam dostali přes Československo. Tuto možnost využilo asi sto osmdesát tisíc židovských uprchlíků. Nelegální emigrace a dodávky zbraní měly v bojích o židovský stát zásadní význam. S ohledem na britské embargo však musely probíhat tajně. Velká Británie byla československým spojencem. Až do února 1948 proto státní orgány v Praze pašování oficiálně potlačovaly.
99
AGENT GEDEON
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279583
100
V takové atmosféře byl Leo Popper 24. listopadu 1947 zatčen za pokus o prodej zbraní do Palestiny. Byl obžalován z pokusu nakoupit 1 000 pistolí, 200 pušek, 500 těžkých kulometů a velké množství munice. Následující den Popper vypověděl, že provést nelegální transakci mu navrhoval jistý Hilen Haj movicz, palestinský obchodník, který v roce 1933 emigroval z Československa. Leo o dva roky později, když už byl registrovaným agentem československé rozvědky, vysvětlil, že nákup zbraní se chystal uskutečnit na žádost nejmenovaného „kapitána československé národnosti, židovského původu“. Prostřednictvím důvěryhodných osob se proto obrátil na lidi jak z ministerstva národní obrany, tak z ministerstva vnitra a požádal o pomoc s vyřízením obchodu. Oba resorty už byly v roce 1947 ovládány komunisty. Popper nepochybně počítal s tím, že dostane slíbenou provizi v dolarech nebo britských librách, ale to nebyl jediný důvod jeho jednání. Není jasné, proč se zástupce Hagany, ať už to byl kdokoli, obrátil s prosbou o pomoc právě na něj. Obchod nevyšel, protože se ukázalo, že známý Popperova přítele Pavla Drtiny, který byl prostředníkem ve stycích s ministerstvem vnitra, jistý František Valášek, byl konfidentem Státní bezpečnosti. Valášek svým nadřízeným Poppera udal a tím odhalil jeho totožnost. Poté co Leo všechno vysvětlil, byl z vazby propuštěn. Z nelegálního ochodu se zbraněmi se nikdy zodpovídat nemusel. Neví se, zda to byl jeho jediný takový pokus, a neví se ani to, jak dopadly jeho případné dřívější pokusy.
3 O rok později začal Leo Popper spolupracovat s československou vojenskou kontrarozvědkou. Z dochovaných dokumentů vyplývá, že ho získali pro spolupráci na přelomu října a listo ODVÁŽNÝ MLADÝ ČLOVĚK Ukázka elektronické knihy