edice PRO RODIÈE
Dítì nebude líné uèit se mluvit! Zdravé, slyšící dítì nemùžete v procesu uèení se øeèi žádným zpùsobem zastavit. Víte, že dítì se neuèí jazyk až od vìku, kdy samo zaène øíkat první slova (tedy asi od jednoho roku). Pokud je dítì od narození mluvenou øeèí obklopeno, pokud má správné mluvní vzory, bude znakování s miminky jenom pøirozeným krokem na cestì k samostatnému, srozumitelnému mluvenému projevu. Linda Acredolo a Susan Goodwyn (2002) pøirovnávají pøirozený krok na cestì k mluvené øeèi, kterým znakování s miminky je, k lezení, které je pro dítì pøirozeným krokem k chùzi. Naopak se v procesu uèení se øeèi mùže ovládnutí znakù znakování s miminky jevit jako velmi prospìšné i z toho dùvodu, že dítì slyší slova, která je schopno oznaèit znakem, èastìji než ta, pro která znaky v komunikaci nepoužívá. Proè tomu tak je? Protože dítì samo mùže být iniciátorem komunikace. Není odkázáno na to, co mu øeknou jiní, ale mùže si o konkrétní slovo øíkat zas a znovu. Dítì znak ukáže a vy na nìj reagujete tím, že slovo vyslovíte nebo komentujete situaci. Takže si povídáte nejen o koni, na kterého se právì díváte na louce, ale dítì rozhovor o nìm mùže znovu iniciovat za nìkolik minut (ano, vidìli jsme konì, ten byl krásný) nebo se k nìmu mùže vrátit veèer pøed spaním (ano, na louce byli konì, tak si dnes pøeèteme pohádku o koníèkovi) èi kterýkoliv z následujících dnù (jedeme k babièce, ano, tam zase uvidíme konì). Lidé, kteøí nemají dostatek informací, si mohou myslet, že používat znaky je pro dítì jednodušší, a proto se nebude chtít uèit mluvit. Znovu musím zopakovat, že do doby, než bude dítì ovládat svá mluvidla, je pro nìj komunikace prostøednictvím posunkù a gest pøirozená. Kojenec zaène svá mluvidla ovládat postupnì a trvá nìkolik let, než je ovládne zcela. Do té doby potøebuje své myšlenky, pøání, potøeby, touhy i strachy a obavy sdìlit zpùsobem jemu pøirozeným a vlastním, což je prostøednictvím hlasu (který je zpoèátku neartikulovaný), gest, posunkù a dalších mimoslovních zpùsobù sdìlování. Tuto vìtu mùžeme logicky postavit i jinak: Do doby, než bude dítì ovládat svá mluvidla, je pro nìj komunikace bez posunkù, gest, mimiky a pohybù celého tìla prakticky nemožná. Proti sobì je tedy postaveno pøirozené vyjadøování prostøednictvím znakování s miminky, které je pro dítì tím pádem jednodušší, a frustrace z nemožnosti vyjádøit se artikulovanou øeèí. Zde znovu mohu uvést srozumitelný pøíklad, který uvádìjí Linda Acredolo a Susan Go98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279567
Znakování s miminky a mluvená øeè
odwyn (2002). Dokud dítì neumí chodit, pohybuje se lezením. Pozdìji si zaène stoupat, ovládne první samostatné kroky a vzpøímená chùze je tu. Do té doby, než dítì zaène chodit, musí lézt, protože jinak se ještì pohybovat neumí. Až chodit zaène, k lezení jako k hlavnímu zpùsobu pøemisťování se již nevrátí.
Vždy když táta ráno odchází do práce, øíká Dorotce, aby na sebe i na mámu dávala POZOR (zvednutý ukazováèek), než se z práce vrátí. Znak POZOR používáme s Dorotkou také napøíklad pøi pøecházení silnice nebo na høišti. Prostì vždy, když je tøeba zvýšené opatrnosti. V létì mìla Dorotka (20 mìsícù) na chalupì na dvoøe bazének s vodou. Když šel táta kolem bazénku, upozornila ho Dorotka, že pøi procházení kolem je nutné dát si POZOR.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279567
edice PRO RODIÈE
Používat mluvenou øeè bude pro dítì efektivní Proces uèení se øeèi v souvislosti s používáním systému znakování s miminky má pøedvídatelný vývoj. Dítì nejprve používá znak, který doprovází nebo nedoprovází hlasem èi pokusem o artikulaci pøíslušného slova. Pozdìji dítì používá znak i mluvené slovo, ale protože artikulaci slova je ještì potøeba zdokonalit a uèinit tak srozumitelnou všem, spoléhají se komunikaèní partneøi dítìte na produkovaný znak. Jakmile se artikulace mluveného slova zlepší natolik, že je srozumitelné, jsou si znak i slovo rovnocenné a dítì je tak v komunikaci i používá. A v tuto chvíli je jen krùèek k závìreèné fázi, ve které dítì používá ke komunikaci pouze mluvené slovo. Samozøejmì mohou nastat okolnosti, pøi kterých se dítì k použití znaku mùže vrátit, ale o tom více v kapitole Co se stane se znaky, které dítì nahradí mluveným slovem?. Až zaène dítì mluvidla ovládat a produkovat srozumitelná slova, bude pro nìj mnohem jednodušší a také pohodlnìjší používat ke komunikaci mluvenou øeè hned z nìkolika dùvodù: n
n n n
Mluvenou øeè používají všichni kolem, mluvený jazyk je univerzální a je všem srozumitelný (Moje lopatka.); proto mluvená øeè funguje i na lidi, kteøí nepatøí do nejbližšího okolí dítìte (Dej mi sušenku.). Dítìti blízcí lidé projevují velkou radost, když jejich potomek mluví. Když má dítì plné ruce (lžíce, rohlík, lopatka), je mluvení prostì jednodušší. Hrát si se slovy je pro dítì zábavné.
Jednoduše mohu všechny výše uvedené dùvody shrnout takto: Používání mluvené øeèi bude pro dítì efektivnìjší, až ho nebudou limitovat jeho vlastní mluvidla. Jak dítì bude rùst, bude se dostávat do nových situací, ve kterých znakování s miminky nebude moci uplatnit. Proto bude okolnostmi nuceno používat stále více i mluvenou øeè. Pøedstavte si dvouleté dítì v bìžných situacích všedního dne. Ráno spolu jdete nakoupit a paní prodavaèka se s vaším potom100
Ukázka elektronické knihy