Tipy ke cvičení všímavosti při jídle V začátcích je obvykle snazší praktikovat všímavost při jídle potichu než v rozhovoru s dalšími lidmi. Věnovat se této praxi ve společnosti druhých ovšem není vyloučeno a klidně to můžete vyzkoušet. Zkuste jíst všímavě celé jídlo nebo jen jeho část. Jeden učitel všímavosti doporučuje praktikovat všímavost vždy při prvním soustě jídla. Když společně praktikuje víc lidí, například rodina, jedí někdy všímavě v tichu prvních pět minut jídla. ∞∞ P ro začátek si pečlivěji prohlédněte to, co se chystáte jíst. Jakých jste si všimli vlastností, například jaké barvy, tvaru, struktury, vůně a podobně? ∞∞ A ž budete nabírat jídlo, uvědomte si lžíci nebo vidličku ve své ruce a vnímejte pohyb, kterým si jídlo podáváte k ústům. ∞∞ Č eho si všímáte, když jídlo vložíte do úst? Jaké to je? Jakou má jídlo teplotu, tvar, velikost a různé další vlastnosti? ∞∞ Z ačněte zvolna žvýkat, uvědomujte si chuť jídla. Je sladké, kyselé, hořké, pálivé, bez chuti nebo ještě jiné? Věnujte čas žvýkání a experimentujte s délkou času, kterou jídlu věnujete, než ho polknete. ∞∞ Z kuste si co nejzřetelněji uvědomit nutkání polknout. Všimněte si počitků spojených s polykáním. ∞∞ Z aznamenejte nutkání rychle uvolnit prostor v ústech, abyste si mohli dát další sousto. ∞∞ M ůže být také zajímavé si všímat: kolik jídla a jak rychle jíte, jak na jídlo reaguje vaše tělo a jaké se během jídla objevují myšlenky a pocity.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279398
2.
týden
Jak vnímáme svět a sebe sama
„Skutečná cesta za objevy nespočívá v hledání nových krajin, nýbrž v novém pohledu.“ Marcel Proust
Druhé setkání začínáme po přivítání tím, že si lehneme a provedeme účástníky procházením těla. Po procházení těla je věnován čas tomu, co zažívali jak během setkání, tak při cvičení doma. Následuje několik komentářů k tomuto cvičení od našich účastníků: „Zjistil jsem, že pořád přemýšlím o tom, jak si udělat na cvičení čas,“ řekl Jan. „Teď když o tom mluvím, to zní docela vtipně. Jediné, co jsem potřeboval udělat, bylo lehnout si a věnovat se tomu.“ Barbora trochu nesměle dodala: „Jediné, co jsem při procházení těla dělala, bylo, že jsem usínala.“ (Několik lidí se usmálo nebo přikyvovalo, když to říkala.) Pavel doplnil: „Vnímal jsem části těla, které jsem roky necítil. Bylo to dobré spojit se se sebou samým.“ Jana, starší žena trpící těžkou artritidou, řekla: „Obvykle dělám, co můžu, abych svou pozornost odvedla od bolesti. Ale rozhodla jsem se zúčastnit tohoto programu a chápu, že procházení těla je jeho součástí.
98 Zbavte se stresu pomocí všímavosti Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279398
Během cvičení jsem se pořád musela vracet tam, kde jsem byla, než jsem se zatoulala v myšlenkách. Všimla jsem si, kolik energie mě to každý den stojí, když se neustále snažím rozptýlit svoji pozornost. Možná, že odvracet pozornost není vždy řešení.“ Brzy ve skupině také zazní otázka: existuje správný a nesprávný způsob, jak provádět procházení těla? V další diskuzi se účastníci víceméně shodnou na tom, že mají při cvičení sklon přemýšlet takto: „správně“ znamená, že člověk zůstává bdělý a po skončení se cítí uvolněný. „Nesprávně“ znamená, že člověk usne nebo cítí větší bolesti nebo nepohodlí. Sklon posuzovat své zkušenosti jako správné nebo nesprávné, dobré nebo špatné, začne být okamžitě patrný hned na začátku praktikování všímavosti. To samo o sobě není ani špatné ani dobré, nicméně třídění zkušeností na správné a nesprávné má důsledky: řadu z nás to vede k tomu, že se uzavřeme širokému spektru událostí, které nezapadají do našeho schématu, a nenápadně – nebo ne tak nenápadně – přitom usilujeme o věci, díky kterým se cítíme dobře, a odmítáme ty, které nám tento pocit nepřinášejí.
Ani správně, ani nesprávně Aby učitel pomohl účastníkům prozkoumat jejich zkušenost s procházením těla, položí například otázky: „Jaké části těla jsi věnovala pozornost, než jsi usnula?“ „Všimla sis, jakým způsobem jsi reagovala, když jsi zjistila, že se necháváš unášet myšlenkami a když ses probudila?“ „V jednu chvíli jsi řekl, že přemýšlíš nad tím, že je to nuda. Co se dělo v okamžiku, když tě to napadlo?“ „Slyšel jsem tě říct, že určitou část těla nevnímáš. Uvědomoval sis v tu chvíli nějaké myšlenky, pocity nebo vjemy?“ „Rozumím tomu, co jsi říkala: na konci procházení těla jsi silně vnímala své tělo jako celek, jako kdyby je tvůj dech celé propojoval. Mohla bys k tomu říct ještě víc?“ Tento způsob dotazování nás podporuje v tom, abychom prozkoumávali, cítili a abychom byli v kontaktu sami se sebou. K tomu patří i to,
99 Ukázka elektronické knihy