HALLIE EPHRONOVÁ
Emily slyšela, jak Lila ťuká do kláves. „Mapa… páni.“ Matka byla hodně dlouho zticha. O čem asi dumá? napadlo Emily. Než se stihla zeptat, Lila řekla: „Musela bych ji vidět, abych si byla úplně jistá, ale zdá se, že pochází ze čtyřdílné sbírky ilustrovaných cestopisů nazvané Pouť, která vyšla v roce 1625. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se ta, kterou jsi našla na internetu, prodala za mnohem víc než dvanáct tisíc. Samozřejmě, existují reprodukce, ale jestli je to originál…“ Další ťukání. „Dostala jsem se do katalogu Blainské knihovny, do vzácných tisků. Tady to je, čtyři svazky. Kniha, ze které ta mapa je, by měla být u nich v regále.“ „Takže otázka zní…,“ začala Emily. „… chybí v ní stránka? Budeme tam muset zajet a podívat se.“ „Jasně. A to je teprve první dokument, který jsem si prohlédla. Jsou jich tam desítky. Nemohla bys přijet a pomoct mi?“ „Emmy, ty si poradíš. Boston je plný odborníků na staré knihy. Určitě najdeš někoho, kdo ti rád poskytne konzultaci, tím spíš, jestli to tvoje klientka chce prodat.“ „Jsi stejně dobrá jako kdokoli jiný. A paní Murphyové by ses líbila. Důvěřovala by ti.“ „Tvojí důvěry si samozřejmě vážím, ale oči už mi tolik neslouží a záda…“ „Blbost.“ „Mluv slušně.“ „Nesmysl.“ „Tak…“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279396
PŘEJ SI OPATRNĚ
„Jen to přiznej, strašně ráda bys přijela a viděla to na vlastní oči.“ „Hniloba? Plíseň?“ „Mám nekonečnou zásobu roušek.“ „Skvělé.“ „Přijedeš, viď, že jo?“ Lila se zasmála. „Moc dobře víš, že na staré knížky mě vždycky dostaneš. Ale dnes odpoledne mám domluvený bridž.“ „Tak zítra. To úplně stačí. Děkuju. Povleču ti v hostinském pokoji.“ „A varuj Franka, prosím. Řekni mu, že se na něj těším,“ dodala matka a ukončila hovor svým nezaměnitelným smíchem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279396
12
„Tak brzy jsem vás nečekala, dámy,“ prohlásila paní Murphyová o hodinu později. Návrat Emily s Beccou ji trochu zmátl, a kupodivu jí nevyvedl z míry ani tak důvod jejich nenadálé návštěvy jako spíš to, že jim k čaji nemůže nabídnout sendvič. Emily ještě pořád cítila následky včerejšího vína, takže byla ráda, že tu žádné jídlo není. Při pohledu na zařízení obývacího pokoje by člověka nenapadlo, že pán domu sbírá vzácné staré knihy a tisky. Krčila se tu jen jedna malá knihovnička s brožovanými svazky, většinou milostnými a detektivními romány. Místo obrazů na stěnách visely tabule s povzbudivými nápisy typu NEZAPOMÍNEJ NA VČEREJŠEK, ŽIJ DNEŠKEM A SNI O ZÍTŘKU a ŽIJ DOBŘE, SMĚJ SE ČASTO, MILUJ HODNĚ, které by člověk hledal spíš v obchodě s vánočními dárky než ve starožitnictví. „Chtěly jsme vám jenom říct, co jsme našly ve skladu vašeho manžela.“ „Propána, doufám, že to není nic strašného,“ opáčila paní Murphyová s nervózním smíchem, „nebo nepřístojného.“ 100
Ukázka elektronické knihy