byl Danner. A brát nepřítele na jakoukoliv slavnost je holý nesmysl. Však také nepřítele číslo jedna málem sprovodili ze světa, když se její muž toulal na světové výstavě známek. Vše na poslední chvíli zachránila Hermína, věrná družka svého pána. Pan Danner, vědom si nebezpečí, přestěhoval sbírku známek před odjezdem do kotce, kam Hermína paní Dannerovou nepustila, a když na ni vzala klacek, tak ho jednoduše překousla. Marně se paní Dannerová vztekala, nebylo jí to nic platné. „Ten pes musí z domu!“ křičela na svého muže, když se vrátil. Danner si pomyslel, že by spíš z domu měla jít ona, ale vzápětí usoudil, že všichni včetně Hermíny mají určitý věk a ne malý, a když to vydrželi tak dlouho, tak už to spolu přes všechny útrapy dožijí. Ve slovních půtkách s paní Dannerovou vždy prohrál, a tak nestál o to, prohrát i tentokrát. Otočil se k ní zády a každý si šli po svých. Jako za starých časů na čestných místech seděli pan starosta a jeho žena, pan farář, zastupitelé a jejich ženy, dříve konšelé, architekt Fery. Nebylo mi zcela lhostejné, že jsem seděl až ve druhé řadě, ale to už je úděl geodetů. A byl to i úděl pana Kalouse, kterého pan Danner nesnášel. Pozvánku dostal i prezident, který účast vážně zvažoval z toho důvodu, že se Potštejn při volbě prezidenta umístil na druhém místě hned za Lišany. Pozvánku obdrželi i prezidenti Putin a Trump. S Putinem se trochu znal ještě z dob jeho činnosti v KGB, Trumpa kdysi podpořil, když se mu jako podnikatele právě nevedlo. Ti ale na tribuně neseděli. Nejblíže k návštěvě měl náš prezident, ovšem když zjistil, že tam nebude ani Putin, ani Trump a naopak, že jistým účastníkem je pan Kalous, který má chalupu kousek od hradu, a i když by seděl až ve druhé řadě, tak odmítl. Žádný z nich nepřijel a ani se neomluvil. Pozvánky obdržely i všechny vládnoucí královské rody v Evropě. Zde je patrná nabubřelost světových vládců oproti kultivovanosti královských rodů. Anglická královna Alžběta se prostřednictvím mluvčího omluvila pro svůj vysoký věk, španělský král Filip VI. kvůli rebelujícím Kataláncům, švédský král Karel XVI. Gustav sice předával Nobelovu ceny 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279344
na stockholmské radnici, ale stejně by nepřijel, protože soukromou rezidenci na ostrově Lövon prakticky neopouštěl, belgický král Filip Belgický očekával narození čtvrtého potomka, dánská královna Markéta II. nemohla chybět na oslavě státního svátku, nizozemský král Vilém Alexandr, syn královny Beatrix, kdesi poletoval jako pilot, norský král Harald I. věnoval veškerý čas přípravě na blížící se olympijské hry a pohyboval se se svojí plachetnicí Framus XV poblíž jihoamerického kontinentu. Nepřijel ani kníže Karel Schwarzenwald, po zjištění, že tam nebude Monika, se vymluvil na politické povinnosti. Z celé plejády pozvaných přicestovala jen princezna Laura. Bruno jí za studijního pobytu v Kodani sice neslíbil společné soužití, ale ona v to doufala. Nebyla to jen ona, Brunovo ujištění, že ji velmi miluje nejen vyslechla, ale i se o tom přesvědčila v posteli nadějná matematička indického původu Shabana Khambakone za společných studií na Carnegie Mellon Univerzity v Pitsburghu. Pak se jejich cesty rozešly, ona pobývala po většinu času v Paříži, kde pracovně působila, a Bruno se pohyboval po celém světě, ovšem nejvíc času trávil na cestě mezi Prahou a Londýnem, kde působila jeho společnost, jedna z nejúspěšnějších na světě s finančními deriváty. Pozoroval jsem dění na hradním nádvoří. Udatní Žampachové udolali proradné Valdštejny a vyhnali je z hradního nádvoří. Ti ovšem byli natolik proradní, že když svlékli historické kostýmy, umístili se mezi hosty a pochutnávali si na opečených selatech a jehňatech vedle vítězných Žampachů. Spokojený byl Bruno, spokojený byl Fery, určitě i Inéz, Fery jí náležitě dával najevo, jak je pro jeho život důležitá, což jí samozřejmě dělalo moc dobře. A dobře jí dělalo i to, že se jí také věnoval Bruno. Nebylo zřejmé, zda proto, že je tak bohatý nebo proto, že je tak zábavný. Možná oboje. Pan starosta se nadýmal jako páv a jeho žena vydávala zvuky podobné zvukům pávice, takže jí rozuměl málokdo, snad jen starosta. „Vy se vemte, ste na sebe podobní,“ prorokoval budoucnost Ferymu a Inéz. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279344
Pan Danner sice spokojenost nedával najevo, ale v pozdních hodinách po značné konzumaci kubánského rumu, pil ho poprvé v životě, mu už chutnalo natolik, že kdyby nezasáhl Fery, tak by Bruna od samé radosti uškrtil. V tom společenském mumraji si Bruno našel čas prohodit pár vět i se mnou. Pochválil Feryho, že odvedl kus dobré práce, což mě potěšilo, uznání se dostalo i mně, že stavba byla natolik atypická, možná víc než Tančící dům, a bez geodetů by se neobešla. „Kolik máš práce, Bene?“ Posteskl jsem si, že sice jo, ale finančně to není žádný zázrak. Nahlas uvažoval, jestli by tam nešly navlíct nějaké dotace, společně jsme usoudili, že ne. „Něco vymyslím,“ slíbil Bruno. Již se zdálo, že se nestane nic mimořádného, tedy až na škrcení Bruna, když rozruch způsobil příjezd princezny Laury. Původně Bruno sice pozval na slavnost Shabanu, zvlášť když s ní měl dítě, ovšem to nebylo na překážku, aby stejnou měrou miloval Lauru. „To je nordkinská princezna Laura,“ hned ji všem představil. A pak se už věnoval výhradně jí. Ostrouhal i Kalous připravený vést s Brunem ostré diskuse na téma finance. Jeden s nimi měl zkušenosti jako ministr, druhý jako miliardář. Těžko rozhodnout, kdo s těmi miliardami zacházel lépe. Bruno byl přesvědčený, že on, Kalous opačně. Těžce snášel kritiku v médiích, že nezvládl světovou krizi, ke které se Bruno přidal. Chtěl si to s Brunem vyříkat na férovku, žádné podpásovky, když tak jen malé, ale ten protivný nordkinský hajzlík mu v tom zabránil. Utvrdil se v přesvědčení, že to, co se o Brunovi říká, že je děvkař, je skutečností. Nafoukanec! A přitom on disponuje státním rozpočtem, což jsou stovky miliard proti utrápeným desítkám Bruna, ke kterým přišel bůhvíjak. Nebylo se tedy co divit, že měl na Bruna vztek. A traduje se, že tohle byl počátek jejich nepřátelství, které rostlo a bobtnalo i v pozdějších časech ve sněmovně. Přestaly mu chutnat i krevety, jeho oblíbené jídlo, a slavnost opustil předčasně, čehož si nikdo nevšiml. 102
Ukázka elektronické knihy