Socialista, jemuž není dáno, aby harcoval na koni opravdovském nebo na Pegasu, může bez obavy jezditi na buržoovi. Nechť se na něm směle sveze! Buržoa má krok pomalý a velmi široká záda. Sedí se to na něm pohodlně. Jeho všemi buržoazními obžerstvy a nepravostmi ztučnělé nohy nejsou schopny vymrštiti se dostatečně vzhůru, aby zprostily se smělého jezdce, jenž ho častuje břitkými ostruhami a peprným bičem své třídní nenávisti. Lehko se jezdí na buržoovi. Lehko a příjemno. Mnozí socialisté ani ničeho jiného nečiní, než že se projíždějí na buržoovi. Projíždějí se a jsou takto vesele ve všech větrech, ani nevzpomenou, že ranec socialismu za tohoto projíždění tamhle někde leží, k fůře není zapřáhnuto a nehne se to z místa.
Lidové noviny 16. 12. 1923
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279053
Kn iha a Vánoc e Bezbožníkům, kteří si neváží ani kněh, ani Vánoc, je především nutno pověděti, že knihy i Vánoce zasluhují toho velmi, aby jim byla věnována veškerá vážnost i horlivost a aby jim bylo z upřímného srdce holdováno. Knihy i Vánoce mají své obzvláštní hodnoty a přednosti, pro něž jsou hodnými lidmi milovány. Vánoční ryba, vánoční sladkosti a vánoční prázdniny zajis té nejsou k podcenění, nemluvě tu ani o všech těch kouzlech zimy, jež jsou nám všem známa ze zkušenosti vlastní i z knih, v nichž uložena jsou dosti často chvalná dobrozdání o půvabech času zimního a hlavně doby vánoční, sepsaná od prozatérů i básníků, o jejichž věrohodnosti nelze pochybovati. Někdo by nám snad chtěl namítnouti, že Vánoce sice mají své přednosti (zvlášť když je pěkný sníh), ale že knihy a Vánoce nijak spolu nesouvisejí. Snad by se leckomu tak mohlo zdáti, a to zvláště těm, kdož si Vánoc a knížek mnoho nevšímají. Mnohé úkazy však tomu nasvědčují, že knihy a Vánoce v souvislosti jsou. Bylo vypozorováno, že před Vánocemi vždy vychází více knížek a že před Vánocemi vždy knihkupci inzerují útěšné texty, v nichž všem bezradným, kteří se ptají: „Co máme dáti svým milým k Ježíšku?“ a „Co chtěly by naše děti k Vánocům?“, odpovídají jasně a pevně: „Knihu!“ A mají pravdu! Každý, kdo miluje Vánoce a knihy i kdo miluje své milé a děti, tohle potvrdí. Co mě se týká, já si Vánoce bez knihy ani nedovedu představit. Od svých nejdětštějších let, počínaje Ma-lý-mi no-vi-na-mi pro dě-ti až po dnešek, konče opět knihami o hmyzu a o divokých národech, dostal jsem už k Ježíšku tolik kněh, že toho je opravdu pěkná knihovna, která, dopřeje-li nám všem pánbůh požehnaných let, dávno ještě není početně dovršena. Mám se tedy vzhledem k svému stáří stále ještě na co těšiti, co potěšením mého mládí byla nejprve o Vánocích uštědřena kniha, ba bývaly to vždy knihy i dvě až tři. Když jsem tohle začal psáti, nechtěl se mi dost líbit titul, kterým jsou tyhle řádky nadepsány. Zdálo se mi, že pro čtenáře spíše by mělo býti nadepsáno Vánoce a kniha (neboť o Vánocích mají býti darovány a čteny 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279053
knihy), a nikoliv Kniha a Vánoce, což více mluví za duši nakladatelskou a knihkupeckou, která, přesvědčena o této mystické souvislosti knihy s Vánocemi, chce o Vánocích hlavně knihy prodávati. Přesvědčen o této mystické souvislosti, dávám jim i v tomto bodě plně za pravdu, myslím však, že mystický kruh není těma oběma slovy ještě cele uzavřen. Pokud já vím – dostával jsem doma k Vánocům vždycky vedle knížek ještě pořádné teplé bačkory, čímž byl blahodějný kruh Vánoc plně a vhodně uzavřen. Začal jsem knížky čísti hned o Štědrém večeru, jakmile jsem je dostal, nedbaje už ani ořechů a pomerančů a máslových rohlíčků, a nemohli mě pak ovšem od knížky dostat ke spaní. Ráno, hned jak jsem se probudil, uchopil jsem rozečtenou knížku a vjel jsem do nových bačkor. Knížka zajisté znamená ušlechtilý požitek a vzdělání (tohle není má původní myšlenka), bačkory však znamenaly cosi jako bezpečnou hráz vůči svodům zevního světa. Bačkory znamenaly, že jsem odhodlán pro knížku nejíti sáňkovat ani bruslit ani bojovati sněhovými koulemi; vyjadřovaly přísné uzavření vůči vnějšímu světu (ostatně venku bylo zima a doma u kamen bylo příjemněji). Vyzbrojen bačkorami pouštěl jsem se do Tajuplného ostrova Vernova a mezi indiány i do hvězdných světů populárního hvězdářství Flammarionova, v bačkorách donášely mne knížky k nejvyšším vrcholům úchvatu a radosti. Toto neříkám proto, že by snad nakladatelé a knihkupci měli vedle dobr ých knížek zároveň prodávati také teplé bačkory, ačkoliv obé je ve vánočním čase milé a prospěšné dětem i dospělým. Zajisté však mělo by se v zimním čase prodati aspoň tolik kněh jako bačkor, zatímco vidíme, že je mnoho lidí, kteří mají zimní bačkory, a nečtou knihy. Buďtež jim přány ty bačkory; je jim sice teplo na nohy, ale v jejich srdcích i hlavách je studeno. Ti, kdož čtou, jsou pro zimu i pro život opatřeni lépe. Mnoho bych mohl říci o tom, jakou radostí jest dětem kniha. Příliš mnoho rodičů to neví; děti to vědí, ale nedovedou to začasto říci. Můj otec to věděl; sám, ať byl jakkoliv udřen, nedovedl uzavříti dílo dne bez čtení a naše náruživé čtenářství bylo jedinou vášní, kterou u nás nekáral a kterou podporoval. Kdyby nás obdarovával marnivými zbytečnostmi, tu bychom si byly řekly (děti jsou velmi kritické a vnímavé), že jest malicherný; takto jsme v něm vždy ctily vážného a vzdělaného člověka. Nevím, snad jsou 101 Ukázka elektronické knihy