JULIA JAMESOVÁ
vůle odsunula. Rozhodla se nemíchat sex s emocemi. Sice měla na prstě snubní prstýnek, ale ze zkušenosti věděla, že zlatý kroužek nic neznamená. Dimitri přecházel sem a tam po své kanceláři. Díval se na aténské nebe a západ slunce nad mořem a pokoušel se soustředit na finanční výsledky posledního čtvrtletí, a nemyslet na Anninu náruč. Od svatby uplynulo sedm dní. Každý den probíhal stejně. Po snídani s Amalií odcházel do práce chvíli před tím, než Anna sešla dolů. Domů se vracel dlouho po západu slunce a nacházel Annu většinou spící na pohovce nebo v křesle v obývacím pokoji obklopenou anglickými paperbackovými knížkami. Zvedl ji a přenesl do své ložnice, kde si milovali dlouho do noci. Stěží si vyměnili pár slov. Jako by se jejich život odehrával v tichu. Jako by se bál říct jí něco o sobě. Jako by se bál jejích otázek. Dimitri by na prstech jedné ruky spočítal, kolika lidem důvěřuje. Antonio a Danyl mu byli nejbližší. Otec byl až donedávna chladný a odtažitý, a Dimitri si pořád nebyl jistý, jestli může věřit té náhlé proměně jejich vztahu. Ale byla to Anna, kdo ho vyváděl z míry. Když viděl Annu s Amalií, zabolelo ho to. Když se díval, jak dceři připravuje jídlo, jak ji utěšuje a utírá slzičky, vzpomněl si na svoji maminku. A všechny vzpomínky, které považoval za dávno zasuté do nejzazšího koutku mysli, se najednou zase vynořily na povrch. Byly to maličkosti. Třeba jak mu máma vařila oblíbená jídla, jak mu přelepovala náplastí odřené koleno. Jak i po nekonečné pracovní směně v restauraci našla v sobě dost síly, aby mu před spaním četla. Připomněly mu útěšný pocit její blízkosti, lásku, kterou 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278883
TAJEMSTVÍ IRSKÉ KRÁSKY
ho zahrnovala. Chránila ho před zlými lidmi. Jen před otcovou zradou se jí nepodařilo ho uchránit, ale snažila se, aby ji pociťoval co nejméně. V jednom okamžiku bylo všechno pryč. Otřáslo jím, co přišlo potom. Nikdy nezapomněl na okamžik, kdy se přede dveřmi jejich bytu objevil strážník a ptal se sedmiletého Dimitriho, jestli má nějakou rodinu. Nikdy nemohl zapomenout na týdny a měsíce, které následovaly. V sedmi letech se uzavřel do sebe a uvědomil si, že už není nikdo, kdo ho bude ochraňovat. To byl důvod, proč pro něho měl charitativní večer v Kavale, který organizoval spolu s Danylem a Antoniem, tak velký význam. Dimitri se vrátil domů dříve než jindy. Cesta lodí na ostrov mu vždycky udělala dobře. Všechny temné myšlenky odvál vítr. Šel přes halu do kuchyně a připravil se na to, že ho uvítá chichotání dcerky a Annin smích. Pomyslel si, že zvuky domáckého života ho nikdy nepřestanou těšit. Anna se na něho podívala trochu vyčítavě. „Už jsi tady,“ konstatovala. „Ano, jsem tu doma,“ souhlasil, a nedokázal se zbavit obranného tónu. Kdy se z mého domova stalo minové pole, pomyslel si podrážděně. „Zítra pojedeme do Kavaly.“ „Kdy pojedeš?“ Dimitri si byl jistý, že jen předstírá, že dobře neslyšela. „My pojedeme. Jako každý rok pořádáme s Danylem a Antoniem charitativní galavečer a já a ty se ho samozřejmě zúčastníme.“ Objevila se Flora. Uvědomila si, že se k něčemu schyluje, a proto se rozhodla vyklidit bitevní pole. Vzala Amalii za ruku a šla s ní na zahradu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278883
JULIA JAMESOVÁ
„Určitě si to tam moc užiješ.“ „Anno,“ řekl varovně. „Dimitri,“ opáčila. Zaklel. To bude dlouhá noc. „Já nepojedu.“ Neřekla to ani zlostně ani vzdorně, a to ho překvapilo. Jednoduše to konstatovala. „Budeš muset.“ „Proč? Proč chceš, abych tam byla?“ Na její otázku nedokázal upřímně odpovědět. „Budou tam mí přátelé. Bude tam tisk a televize. A je jen logické, že ty jako moje manželka tam budeš taky.“ Stáhl se jí žaludek. Ne, on vlastně nechce, abych tam byla. Mám tam s ním být jen naoko, kvůli zdání. Rozbolela ji hlava. Jak je možné, že všechno, co Dimitri udělá nebo řekne, vždycky ve mně oživí staré bolesti? Za celý týden toho moc nenamluvila ze strachu, že by mohla patovou situaci zhoršit. Od posvatebního rána si poprvé vyměnili pár slov. „Pokud je to jediný důvod, proč chceš, abych tam byla, tak musím bohužel odmítnout.“ „Musíš, Anno, o tom nežertuju. Pojedeš se mnou.“ „Dokud neuvedeš dostatečně dobrý důvod, zůstanu raději s naší dcerou tady.“ Myslela, že odejde a přestane si jí všímat – jako pokaždé. Ale zůstal stát jako přibitý. Měřili se pohledy. Udělal několik dlouhých kroků a zastavil se před ní. Tyčil se nad ní jako věž, oči měl černé jako noc. „Chceš to vědět? Tak fajn. Nešel jsem po maminčině smrti rovnou do otcova domu.“ Anně chvíli trvalo, než se zorientovala. Zprvu 100 Ukázka elektronické knihy