JESSICA LEMMONOVÁ
„Ach, Reide,“ objala jej a držela, dokud se jeho dech neuklidnil. „To mi je líto.“ „Díky. Máma už se dostala z pravidelného pití na občasného konzumenta.“ „Takže už je jí dobře?“ „Ano,“ zamračil se, jako by už nechtěl pokračovat, ale přesto promluvil: „Někdy si říkám, jestli by nebylo bývalo lepší, kdyby táta Wesleyho našel na dně bazénu. Dal bych cokoliv za to, aby se vrátil, ale pokud je mrtvý a mohl bych si vybrat, jak by odešel, bylo by to asi takhle nejlepší. Dodnes nevíme, co se stalo. Tělo se nikdy nenašlo. Prostě… zmizel.“ Srdce se jí sevřelo, když slyšela bolest v jeho hlase. „A ty ses s tím vypořádal tak, že o tom s nikým nemluvíš.“ „To není moc chytré, co?“ Usmál se na ni, ale byl to nucený úsměv. Položila mu ukazováček na důlek na bradě. „Nikomu to neřeknu, ani Gageovi ne. Přísahám.“ „Věřím ti.“ Přitiskl ji k sobě a políbil ji na čelo. Vychutnávala si tu blízkost, cítila se s ním v bezpečí, když ji objímal. A také mu chtěla být oporou. „Ale asi už je na čase, abych o bratrovi řekl svým přátelům. Myslí si, že nerad stárnu, když nikdy nechci slavit narozeniny. Ale my jsme je nikdy neslavili, poté co Wesley zmizel. Po tom pohřbu by mi to připadalo, že ho tím zrazuju, když tady jsem, a on tu není.“ „Ach, Reide.“ Ten pocit viny mu jako kyselina rozežral duši a zanechal po sobě prázdno. „Ty jsi to nikdy nikomu neřekl?“ „Ne. Řekl jsem ti toho o sobě víc, než bych dokázal říct své rodině. Přátelům jsem neřekl vůbec nic.“ „A co přítelkyním?“ „Nemám žádné přítelkyně. Z důvodů, které jsem ti právě objasnil.“ „Vždycky mi to vrtalo hlavou, proč nemáš stálou partnerku, tak už to vím.“ Dovedla pochopit, proč se 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278864
KRÁSKA NA JEDNU NOC
tolik bál se vázat. Jeho rodiče museli být tím, co se stalo, naprosto zdrceni. Reid si musel jako dítě připadat přehlížený, zahlcený všemi těmi temnými vibracemi, zatímco se marně snažili vypátrat, kam zmizel jeho bratr. „Je to divné, ale stále Wesleyho cítím,“ řekl Reid a koutky úst mu poklesly dolů. „Jako kdybych měl tady…“ ukázal do středu své hrudi, „…nějaký čip, který mě s ním spojuje.“ Pozvedl obočí, jako by sám sobě nevěřil. „Asi si myslíš, že jsem blázen, co?“ „Ne, to si nemyslím. Když umřela moje babička Adele, stále se mi o ní zdálo. V těch snech mi vždycky říkala to samé: Hledej mě na obloze, Drew. Mám křídla.“ Usmála se při té vzpomínce. „Pokaždé když vidím ptáčka, motýla nebo čmeláka, říkám mu potichu: „Ahoj, babi.“ „To je hezké a milé.“ Potřásl hlavou. „Rozhodně si zasloužíš někoho lepšího, než jsem já.“ „Co kdybychom se bavili o něčem jiném, než kdo si co zaslouží?“ Chtěla jej utěšit a uklidnit. Chtěla zas vidět na jeho tváři úsměv, i když věděla, že jím zakrývá temný stín. „A o čem by ses chtěla bavit?“ Jeho úsměv nebyl zcela přirozený, ale byl tu. Očividně byl připraven odložit chmurná témata. „Když už se máme bavit, co si kdo zaslouží, tak mluvme o orgasmech. Podle mě si jich zasloužím nejméně šest, a to pokaždé když se budeme této činnosti věnovat. Chápu, že to je žalostný nepoměr k tvému ubohému jedinému, ale trvám na tom.“ Teatrálně našpulila pusu a Reid se zasmál. Sice jen trochu, ale i tak to považovala za výhru. „Proč mám trpět za to, že jsem o tolik šikovnější v poskytování orgasmů než ty, lásko?“ „To není vtipné,“ plácla jej rukávem košile, a až pozdě si uvědomila, že mu ji celou zmačká a on už si ji nebude moci vzít na sebe. Rázně se posadila. „Musím tu košili zase pověsit.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278864
JESSICA LEMMONOVÁ
„Nikam nepůjdeš!“ V okamžení byl na ní, přitlačil ji zpátky na postel a trhnutím jí košili rozevřel. Zadívala se na své nahé tělo, na velká ňadra, jejichž vrcholky mířily přímo na Reida, jako kdyby volaly: „Už tu na tebe čekáme!“ Nohy sice neměla úplně štíhlé, ale měla je dostatečně vypracované. Líbilo se jí, jak její hladká kůže kontrastuje s jeho pevnými svaly a tmavými chloupky. Jeho penis se dotýkal jejího hebkého středu. „Miluj se se mnou.“ Napjala ruce, ale držel ji pevně za zápěstí. „Potřebuju to. A ty taky.“ Oči měl ztěžklé temnotou, nedokázala ji vymazat ani naplnit jeho prázdnotu, ale mohla mu pomoci alespoň na chvíli na svou ztrátu zapomenout. Možná právě proto se potkali, aby zapomněli na minulost a aby jeden druhému pomohli se uzdravit. Ona je možná tím, co teď nejvíc potřebuje, a on je jediný, kdo může její desítky let trvající fantazie proměnit ve skutečnost. „S potěšením ti vyhovím,“ políbil ji, přijal její nabídku, tu vyslovenou i tu nevyslovenou a znovu je oba vynesl na vrchol slasti.
100 Ukázka elektronické knihy