DEVÁTÁ KAPITOLA Pět dní. Emma si s Danielem užívali pět nádherných společných dní. Žádné drama. Žádné problémy. Dokonce ani zmínka v bulváru. Jen pět dní, kdy každou chvíli mimo práci trávili spolu. Hodně z toho času strávili v posteli, ale dělali taky jiné věci. Zašli si na večeři a chodívali na procházky do parku. Střídali jeho a její byt, ale v noci byli vždycky spolu. Jolly jim pořád ještě nechtěla dopřát moc soukromí, ale byla už k Danielovi hodnější. Pokrok. Emma si udělala zvyk z toho, že kdykoli se na něj Jolly dívala, vždycky Daniela políbila. Emma často přemýšlela, jestli to mezi ní a Danielem skutečně může být tak jednoduché. Dokonce jí připadalo, že funguje i jejich rozhodnutí neúčastnit se rodinné msty. Teď na ně čekal velký test: večer, kdy bude moderovat večer celebrit, který už byl za dveřmi. Měla pocit, že vybuchne. Ne nadšením, ale nervozitou. Cestou do Eden’s jí v autě Daniel stiskl ruku. „Celá se třeseš. Je všechno v pořádku?“ Přikývla. „Uklidním se, jak začnu. Jsem jen nervózní z toho, že budu mluvit se zákazníky a že u toho budu muset vypadat informovaně a jako bych věděla, co dělám. Moje sestry na mě tohle celé naložily kvůli tomu nesmyslu s princeznou Emmou v novinách. A to je jen moje vina. Jsou si obě jisté, že dnes večer si zajistíme veliký obrat. A já bych si přála, aby se to podařilo.“ Emma se podívala na Danielovu ruku, která svírala tu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278862
POPELKA Z NEW YORKU
její. Jak jeho ruce milovala… Sice trávil celé dny tím, že s nimi psal na počítači, ale přesto v nich bylo něco tak mužného… Neexistovalo nic lepšího než jeho dlaň na jejích zádech, zvlášť když se cítila nejistá. „Určitě tě neznervózňuje, že tam budu s tebou? Že se konečně potkám s tvými sestrami?“ Nechtěla cítit nic jiného než radostné vzrušení z toho, že Daniela představí Mindy a Sophii. Dnešek by měl být zlomovým dnem. Doufala, že rodinné sváry konečně ustanou. Na druhé straně ale vlastně nevěděla, jak Mindy a Sophie na tuto situaci zareagují. Je možné, že budou srdečné, ale odměřené. Nedovedla si představit, že by mohly být nějak zvlášť vřelé, i když je Emma pochopitelně zavčasu upozornila na to, že Daniela přivede. „Moc se těším, že tě poznají. Myslím, že se díky tomu taky na všechno začnou dívat jinak. A aspoň pochopí, čeho se všechen ten povyk týká.“ „Povyk?“ Zatvářila se rozpačitě a zčervenala. „No, však víš. Sestry si povídají. Zvlášť o mužích.“ Takových sesterských chvil se Sophií a Mindy nezažila mnoho, ale každou z nich si všechny tři užily. „Chápu. Já jsem měl jen bratra. A bylo mezi námi daleko víc pošťuchování než povídání.“ Emmě se nelíbil ten tón, který se vždy objevil Danielovi v hlase, když mluvil o Williamovi. Cítila, jak ta potlačená bolest probublává na povrch. „Nikdy jste se nesvěřovali jeden druhému?“ „Občas ano. Třeba když se jeden z nás nějak střetl s naší matkou. Ale většinu času jsme prožili ve skutečně tvrdohlavé sourozenecké rivalitě.“ „Myslíš, že to má něco společného s tím, že si pak začal s tvojí snoubenkou?“ Emma si nedokázala představit, jak trpká musela být taková zrada. Daniel byl zticha a díval se z okénka. „Nemusíš mi odpovídat, jestli nechceš,“ dodala a cítila se zoufale. Proč o tom začínala? Snad proto, že o něm chtěla vědět co nejvíc. Chtěla vědět všechno. „Snažím se jen porozumět 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278862
KAREN BOOTHOVÁ
tomu, co se vlastně stalo. Je těžké pochopit tak velkou ránu pod pás.“ Obrátil se zase k ní. „Asi je pro mě dobré o tom mluvit. Nemůžu ale říct, že bych za tím dokázal stanovit jednu věc. Částečně v tom mohla být závist, že jsem se zasnoubil jako první. Naše matka zcela určitě předpokládala, že se ožení první on. O Vánocích před tou nehodou se kvůli tomu chovala strašně. Řekla mu, že je pozadu a že by mě měl rychle dohnat. Ale tak nás ponoukala pořád, popichovala nás proti sobě v jednom kuse.“ Emma potřásla hlavou. „Tohle nikdy nepochopím. Jak si někdo může vzít něco do hlavy a pak k tomu nutit jiného člověka? Obzvlášť milovaného. Vlastního syna… Moje matka má v hlavě spoustu pravidel, která nejsou zakotvená v ničem jiném než v tom, jak pohlíží na svět. Proto jsem nikdy s nikým nechodila. Pořád mě přesvědčovala o tom, že všichni muži jsou hrozní a že nemá smysl kvůli některému z nich riskovat srdce.“ „To určitě souviselo s tvým otcem,“ podotkl Daniel. „Jistě. Tedy… ona se zamilovala do manžela své sestry.“ Zbytek toho příběhu spolkla. Byli si teď s Danielem tak blízko, že bych ráda pokračovala, ale to znamená, že by musel vědět, že část toho, co si myslí, je ve skutečnosti lež. „Musím ti něco říct.“ „Cokoli. Úplně cokoli.“ Jeho hlas byl tak klidný a podpůrný, že si byla jistá tím, že dělá dobře. „Měl bys vědět, že jsem nevyrůstala ve Francii. Máma a já jsme žily v malém domku v New Jersey. Můj otec jí platil za mlčení, takže mlčela. Mlčela celý život až do dne, kdy se přečetla poslední vůle mojí babičky,“ řekla Emma. „Ona ti to nikdy neřekla?“ Emma potřásla hlavou. „Řekla mi, že můj otec je uzavřená záležitost a že od ní odešel ještě předtím, než jsem se narodila. Nebyla to úplná lež, ale taky ne pravda. Bydlel tady, na Manhattanu. Mohla jsem s ním mít nějaký vztah.“ 100 Ukázka elektronické knihy