RACHAEL THOMASOVÁ
mu do očí, i když by mnohem radši sklopila oči, aby z nich nevyčetl, jak moc po něm touží. Jeho úsměv ji přesvědčil, že je konečně opravdu připravená zapomenout na minulost a vychutnat si radost z blízkosti muže, kterého miluje. Lysandrovi důvěřovala. Když ji nechal nahlédnout do svého soukromí, pochopila, že je to muž, který zažil ošklivou zradu, a proto už na lásku nevěřil. Jeho skrytá zranitelnost a trpělivost jí pomohly. Přestože se prezentoval před světem jako drsný podnikatel, byl to ve skutečnosti něžný muž, plný soucitu a porozumění. Začínala v ní sílit naděje. Víra v to, že by z jejich předstíraného zasnoubení nakonec mohlo vzejít něco hlubšího. „Je moc dobře, že je kolem nás teď zrovna tolik lidí,“ podotkl tiše. „Proč?“ dobírala si ho. Cítila, jak se jí začíná točit hlava. Měla stejný pocit, jako kdyby moc šampaňského. Ale tak tomu rozhodně nebylo. „Proč?“ zopakoval její otázku a přitiskl si ji pevně k sobě. „Protože jinak bych tě nedokázal přestat líbat.“ „Já ani nechci, abys to udělal.“ Zavřela oči a celá se v duchu zachvěla. Hlasitě polkla. Nemohla skoro uvěřit, že se to opravdu děje. Že dokáže připustit, že je konečně připravená posunout jejich vztah dál. „Já chci, abys mě líbal.“ „Rio,“ zašeptal ochraptěle. „Víš jistě, že to chceš?“ Najednou věděla, že si nikdy v životě nebyla ničím víc jistá. Chtěla Lysandra, chtěla, aby se s ní miloval. Ale nejdřív potřebovala vyjít ven ze stínu toho, co jí provedl Hans. Potřebovala, aby se Lysandros dozvěděl, proč nepřišla na schůzku a přestala se s ním vídat. „Ano, ale…“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278858
STRUNY LÁSKY
Něžně ji znovu políbil. „Slíbil jsem, že se nestane nic, dokud to sama nebudeš chtít, a myslel jsem to vážně.“ Pohlédla mu do očí a spatřila v nich jen stěží potlačovanou touhu. Věděla, že je připravený svůj slib dodržet. Za několik dalších hodin vešla Ria zpátky do Lysandrova bytu. Za ten krátký čas strávený v autě, sexuální napětí mezi nimi nepolevilo, ani si nic nerozmyslela, ale byla čím dál neklidnější. Než k čemukoli dojde, potřebovala mu říct, proč se s ním ten večer po koncertě rozešla. Nebyla nervózní jen kvůli tomu, co jí Hans udělal. Byla ještě panna. Zvolila si tuhle chvíli, aby mu odevzdala něco vzácného. Své panenství. Měla by něco říct? Pozná to, kdyby mlčela? „Šampaňské?“ Ta otázka ji nejdřív zaskočila, protože měla plnou hlavu úplně jiných myšlenek. „To zní lákavě,“ řekla rychle. Byla ráda, že bude mít chvilku, aby se vzpamatovala a připravila se na to, co mu chce říct. Instinktivně zamířila k velkému klavíru, stojícímu u okna, odkud byl nádherný výhled na Atény. Chtěla natáhnout ruku a dotknout se kláves, ale ještě neměla odvahu to udělat. „Něco ti musím říct.“ Svými slovy upoutala jeho plnou pozornost. Zůstal stát s neotevřenou lahví v ruce. „O co jde, Rio?“ Jeho klidný, tichý hlas jí dodal sílu, kterou potřebovala. „Důvodem, proč jsem nepřišla ten večer na schůzku s tebou…“ Zarazila se a snažila se v duchu odhadnout jeho reakci, ale měl v očích ustaraný výraz. Věděla, že mu to musí říct. „Udělala jsem to, protože jsem se bála.“ „Čeho ses bála?“ zeptal se nevěřícně. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278858
RACHAEL THOMASOVÁ
Zhluboka se nadechla. „Ne tebe, ale toho, co jsem ti řekla, že chci.“ „Že jsi se mnou chtěla být celou noc?“ Přikývla a upřeně mu pohlédla do očí. Ani se nepohnul a dodal jí tím odvahu pokračovat dál. „Ten večer jsem to opravdu chtěla – a chci to teď.“ Odložil láhev a vykročil směrem k ní. „Já to taky chci, Rio. Moc si to přeju,“ řekl a vzal její ruce do svých. Jeho upřímnost jí skoro rvala srdce. Znělo to, jako kdyby ji opravdu miloval. Nebo jen její hloupé naivní srdce slyšelo to, co si přálo slyšet? „Ale nechci, abys z toho byla vyděšená. Myslel jsem to vážně, když jsem řekl, že neudělám nic, co si sama nebudeš přát. Všechno je jen a jen na tobě.“ „Jsem ti za to moc vděčná,“ zašeptala. „Ale nejdřív ti musím říct ještě něco jiného.“ Odrhnul jí něžně vlasy z obličeje. Zavřela oči. Čekala, že ji políbí. Ale neudělal to. „Všechno mi pověz,“ vyzval ji šeptem. „Po koncertě jsem šla do jedné ze zkušeben. Hans si tam se mnou domluvil schůzku, aby se mnou probral nadcházející, závěrečný koncert sezony. Když vešel dovnitř, hrála jsem, tak jsem ho neslyšela. Předtím pil a…“ Zarazila se a hlasitě polkla. Slyšela, jak Lysandros zatajil dech. Nevěděla, jestli to dokáže dokončit, jestli bude mít odvahu vyslovit všechno nahlas. Kromě policie byla Xena jediným člověkem, kterému se se vším svěřila. Ta pochopila, proč se s Lysandrem už nechce vidět, a podpořila ji v jejím rozhodnutí, ale nehoda ji připravila o paměť. „Co se stalo, Rio?“ zeptal se znovu tiše a upřeně se na ni zadíval. „On… on…“ Vrhla na něj úzkostlivý pohled. Nechtěla o tom mluvit, ale věděla, že musí. Kvůli 100 Ukázka elektronické knihy