svoji žádost o uznání křesťanství a chci Tě pěkně poprosit, abys mi ji překontroloval, případně pokud by tam ještě bylo něco potřeba doplnit z právního hlediska, abys tak učinil. Jsem Ti vděčná za Tvou péči i ochotu a budu ráda, když někdy s Aninkou ke mně znovu přijedete. Mimochodem, Aninka je velmi půvabné a milé děvče, určitě z ní máš radost. Zapomněla si u mě recept na tvarožník, tak přikládám ještě ten. Srdečně Tě zdravím, Tvoje sestra Ester.“ Doktor Mráz se pousmál a odložil lístek s receptem na koláč jejich nebožky mámy na stranu, aby ho odevzdal dceři. Vzápětí zvážněl a zabral se do sestřiny žádosti: „Já, níže podepsaná Ester Garčárová, rozená Martonová, obyvatelka Belců, okres Banská Bystrica, uctivě prosím o laskavé udělení výjimky z pojmu Žida ve smyslu vládního nařízení číslo 63 z roku 1939 Slovenského zákoníku. Svoji žádost odůvodňuji tím, že jsem už v roce 1920 přestoupila na víru evangelickou augsburského vyznání, když jsem se vdala za Karola Garčára, obyvatele Belců. Ani před přestoupením na evangelickou víru jsem se nepovažovala za Židovku, neboť jsem se židovské víry nikdy nedržela a žila jsem stále a žiji doteď úzce spjatá se slovenským lidem křesťanským. Byla jsem vždy a chci být i v budoucnosti uvědomělou Slovenkou a chci žít i nadále ve shodě s lidem slovensko-křesťanským, s osudem kterého žiji i hynu. Můj manžel Karol Garčár byl poloviční válečný 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277579
invalida a naši domácnost jsem vždy vedla a dodnes vedu v duchu slovensko-křesťanském, takže snad splňuji všechny předpoklady, aby mi slovutná vláda mohla laskavě udělit výjimku z pojmu Žid. Ačkoli můj manžel v roce 1932 zesnul, jsem nadále loajální a srdcem i duší věrně oddanou občankou Slovenské republiky a se židovským náboženským vyznáním ani se židovskou národností nemám nic společného. Jsem pevně přesvědčená, že slovutná vláda mojí žádosti vyhoví už jen z toho důvodu, že k mému přestoupení na víru evangelickou nedošlo s úmyslem osobního prospěchu, ale z přesvědčení mé duše, a to v době, kdy to ani hospodářské, ani osobní zájmy nevyžadovaly. S nadějí, že mojí žádosti slovutná vláda vyhoví, zůstávám s hlubokou úctou. Ester Garčárová, v Belcích dne 18. dubna 1940.“
32 Začínal se projevovat nedostatek některého zboží. Pokud si vzpomínám, tak hlavně cukru, mýdla, sádla, později toho pochopitelně bylo čím dál víc. Navíc v našem regionu byla německá posádka a Němci si sem dosadili také další síly, nezřídka i s rodinami. Za lepší platy se jim snáze nakupovalo, takže panovala rozladěnost, že Němci nejenže skupují, co se dá, ale ještě se i kvůli nim zvedají ceny. Jinak žili dost 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277579
izolovaně a slyšeli jsme o nich jedině tehdy, když si lidé stěžovali na jejich opilé vojáky, kteří cestou z hostince rušili noční klid. Šeptalo se také, že nejedné himberanské ženě nabízeli za povolnost říšské marky, ale já jsem žádnou takovou neznala. V květnu jsem měla první část závěrečných zkoušek způsobilosti, tak se u nás na učitelském ústavu nazývala maturita, v červnu byla potom druhá část a skončila jsem s nejlepším možným výsledkem jako „velmi způsobilá“. Povzbuzená dobrými známkami jsem si usmyslela, že si ještě před prázdninami najdu práci, abych mohla hned od nového školního roku nastoupit jako učitelka. Na himberanské lidové škole ani na měšťance jsem nepochodila, ředitel měšťanky si mě dokonce poněkud pohrdavě přeměřil, aspoň tak mi to připadalo, a odbyl mě s tím, že momentálně se žádné volné místo nerýsuje. Já jsem však věděla, že odcházejí hned dvě učitelky, ale až tak odvážná, abych se s ním přela, jsem rozhodně nebyla. Odhodlala jsem se tedy poptat v okolních obcích, zkoušela jsem to ve Vodincích, Haferníku, Rakárně i Jankových rodných Svrčincích, ale marně. Nakonec jsem tedy zamířila do Bratislavy, ale po snad třetí nebo čtvrté zamítavé o dpovědi, když se moje sebevědomí scvrklo na pouhý drobeček, tatínek rozhodl, abych se netrápila a na nějakou dobu to pustila z hlavy. „Přes prázdniny se toho obvykle spousta změní, uvidíš, 101
Ukázka elektronické knihy