98
JA M E S
PAT T E R S O N
•
V R A ŽEDNÁ
HRA
„Nebo marketingově geniální tah,“ řekla Elizabeth. „Zdá se, že se to rozkřiklo mezi zámožnými klienty hotelu, patrně hlavně mezi těmi nejnadrženějšími.“ „Myslíte…“ „Že náš vrah věděl, že nebude na kameře? Je to možné.“ „Bojím se zeptat – ale co ta druhá špatná zpráva?“ „Chlápek z pokojové služby, jen co zaječel o pomoc, se z nějakého důvodu rozhodl mrtvoly vyfotit a zveřejnit je na instagramu.“ „Panebože, prosím, ať to není selfie,“ zaúpěl jsem. „Není, ale škoda už je napáchána.“ Věděl jsem přesně, co tím myslí. Jakmile se objevil takový virální obrázek – a o jeho virálnosti se nedalo pochybovat –, všechny dohody padly. Včetně té s Grimesem. Úplně jsem viděl titulky. MĚSTO ZACHVÁTILA PANIKA! KDO BUDE KÁROVOU DEVÍTKOU? Starosta se zblázní radostí. „Co objednávka pro pokojovou službu?“ zeptala se Elizabeth. „Zjistil jste něco?“ „Nejdřív ne,“ odpověděl jsem. „Objednávka byla na šampaňské a jahody a rozhodně ji zadával muž.“ „Což neznamená, že šlo o našeho chlápka. Ani nevíme jistě, že je to muž.“ „Teď už ano,“ řekl jsem. „Žena, která objednávku přijímala, si vzpomněla, že si ten chlápek nejdřív řekl o steak a vejce. Jenže tu provozují veganský podnik, takže steak ani vejce nemají. Proč by si je tedy vůbec snažil objednat?“ „Jednoduše zapomněl,“ napadlo Elizabeth. „To jsem si taky myslel, ale pak mi to došlo.“ „Co?“ „Jde o mě,“ odpověděl jsem. „Náš chlápek od začátku chce, abych se zapojil do vyšetřování. Ví o tom, že studuju sériové vrahy, a chce mi ukázat, že to ví. Proto se pokusil objednat steak a vejce. Vsadím se, že si celou dobu uvědomoval, že je zde veganský podnik.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277519
99
JA M E S
PAT T E R S O N
•
V R A ŽEDNÁ
HRA
Elizabeth se na mě nechápavě podívala. „Steak a vejce bylo poslední jídlo Teda Bundyho.“ „Dobře, odsuňme stranou, jak divné je, že to víte,“ řekla. „Co to znamená? Říká nám to něco?“ „Nejsem si jistý, ale aspoň to není špatná zpráva,“ odpověděl jsem. „Mluví se mnou, a dokud se mnou bude mluvit, nedá se určit, co dalšího by mohl – moment, na co se díváte?“ Vzhlížela k balkonu na mezipatře, který trčel nad halou jako jedny z hodin Salvadora Dalího. Něco zaujalo její pozornost. Nebo spíš někdo. „K zemi!“ zaječela.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277519
100
JA M E S
PAT T E R S O N
•
V R A ŽEDNÁ
HRA
36. kapitola Měl jsem zhruba o patnáct centimetrů a pětadvacet kilo víc než ona, ale Elizabeth mě sejmula rychleji, než hurikán sejme domeček z karet. Objala mě pažemi a strhla mě na zem. Dopadl jsem s těžkým žuchnutím na záda a zůstal jsem ležet s vyraženým dechem. To mi právě prasklo žebro? Jediný způsob, jak jsem jí poděkoval za záchranu života, spočíval v tom, že jsem posloužil jako matrace, co zmírnila její pád. Kavalírství není mrtvé… a my taky ne. Přinejmenším zatím. Střelba neustávala a kolem nás hvízdaly kulky. Hosté, kteří sešli ze svých pokojů do haly, vřeštěli. Když si člověk pomyslí, že se chtěli zeptat na ten rozruch venku… „Tudy!“ řekla Elizabeth. Skulila se ze mě a začala se rychle plazit k úkrytu za nedalekým gaučem. Vydal jsem se za ní po všech čtyřech – snažil jsem se pohybovat s tělem co nejníž u země. Ještě nikdy mi tři metry nepřipadaly tak daleko. Další výstřely. Práskaly jeden za druhým a blížily se víc a víc. Už byly příliš blízko. Přímo před mýma očima se roztříštil skleněný stolek a zasypaly nás střepy. Měl nás jako na dlani; plazením se nikam nedostaneme. Změna plánu. „Utíkejte!“ vykřikla Elizabeth. Oba jsme vyskočili na nohy a zbytek cesty překonali sprintem. Nesnažili jsme se gauč obíhat – prostě jsme ho přesko-
Ukázka elektronické knihy