J a K „ h ac K N O u T “ c h u D O B u
105
svěřené peníze zneužili. Není zkrátka snadné přesvědčit americké oligarchy, britskou rodovou smetánku či japonské kapitány průmyslu, aby své peníze prostě věnovali těm, co žijí v krajní chudobě, ke zcela svobodnému užívání. „Pořád se objevují staré známé obavy z vytvoření finanční závislosti v duchu pořekadla: ‚Podej chudému prst...‘ “ říká Amanda Glassmanová, expertka na problematiku obecného zdraví a rozvoje z washingtonského think tanku Center for Global Development (Centrum pro globální rozvoj). „Tato představa má nesmírně tuhý kořínek. Vlastně je jedním z psychologických rysů naší kulturní krajiny.“ 212 Myšlenka darování peněz se také těžko prodává. Američtí daňoví poplatníci možná s radostí platí mladým ženám vzdělání či dětem očkování. Kdo by nechtěl pomoct holčičce dokončit obecnou školu či předejít tomu, aby nějaké batole onemocnělo spalničkami nebo záškrtem? Při představě, že by se do chudých, nestabilních zemí — nebo chudým, nestabilním lidem — posílaly bedny bankovek, se však mnozí ošívají. Představa dítěte polykajícího životodárnou tabletku je zkrátka neskonale přitažlivější, říká Glassmanová. Dalším faktorem je jakási institucionální zkostnatělost. Humanitární organizace vznikly tak, jak vznikly, vydobyly si určitý mandát a pracují v nich prověření zaměstnanci. „V tom systému pracuje spousta dobrých lidí,“ 213 vykládá Paul Niehaus, jeden ze zakladatelů GiveDirectly a ekonom z Kalifornské univerzity v San Diegu. Mnohé nadace by peněžní dávky rády poskytovaly, ale nejsou na to stavěné. Od svých dárců mají mandát sloužit určitému specifickému účelu, zatímco převody peněz svěřují moc volby do rukou obdarovaných. Přímé peněžní dávky by navíc mohly humanitární pracovníky a nevládní organizace donutit připustit si skutečnost, že pokud by ve své práci postupovali jinak — a často pokud by toho zkrátka dělali méně —, mohla by ta práce být platnější. „Zastánci finančních dávek mají po ruce relativně vlídnou výtku [vůči svým oponentům]: ‚Vaše současná agenda by měla být o přesunech peněz.‘ Není nic těžkého dokázat, že posílání peněz je účinnější než rozdávání hnojiva,“ říká Justin Sandefur, ekonom z Centra pro globální rozvoj.214 „Tvrdší výtka by zněla: ,Měli
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277099
106
K a P I TO L a 4
byste skoncovat se svým programem USAID, jehož rozpočet převyšuje rozpočet liberijského školství, a rozdat jeho peníze přímo Liberijcům.‘“ Peněžité dary jsou často prezentovány jako nejefektivnější — byť možná ne zcela intuitivní a emocionálně inspirativní — varianta humanitární pomoci. Nicméně v situaci, kdy děti hladovějí a dospělí umírají mladí, kdy není co jíst, všude kolem hrozí nemoci a kdy se dětem nedostává vzdělání, protože jejich rodiče nemají na školné, nabývá ona otázka efektivnosti mnohem závažnějšího, morálního významu. Neefektivní pomoc už není jen neúčinná — je to pomoc promarněná. A s promarňováním pomoci konce chudoby jen tak nedosáhneme. Podle odhadu Laurence Chandyho a Briny Seidelové z Brookings Institution dosahuje dnes „propast chudoby“ — finanční suma potřebná k tomu, aby se všichni muži, ženy a děti dostali nad úroveň krajní chudoby, jak ji stanovuje Světová banka — částky 66 miliard dolarů.215 To je zhruba stejně, kolik Američané ročně vydají za tikety do loterií. A polovina sumy, kterou svět ročně utratí za humanitární programy.216 Když jsem z Keni odjížděla, v duchu jsem se ptala, jakou odezvu by onen experiment GiveDirectly s UBI mohl mít v rámci širší debaty o finanční pomoci. Keňští venkované jsou zcela jinou sortou lidí než dejme tomu nezaměstnaní Finové či američtí řidiči autobusů. Aby se však z UBI stalo mainstreamové téma, bude třeba na jeho podporu shromáždit mnohem více důkazů, tečka. Stejně to vidí i mnozí podporovatelé GiveDirectly ze Silicon Valley. „Neustále se o té věci diskutuje a kdekdo na ni má svůj názor, avšak tyto diskuse se neopírají takřka o žádný faktický základ,“ 217 prohlásil Mike Kubzansky z Omidyar Network. „Z našeho hlediska je nezbytné stanovit dvě faktické základny. První by se týkala zemí OECD, jako jsou Spojené státy, a druhá zemí, jejichž trh se teprve formuje.“ Podporovatelé základního nepodmíněného příjmu dále prohlašují, že aby svět přesvědčili, že jde o nosný koncept, potřebují konkrétní příklady jeho funkčnosti — a až dozraje čas k jeho zavedení zde ve Spojených státech, bude již zevrubně prověřený. V případě UBI možná platí jakýsi „demonstrační efekt“, sdělil mi Chris Hughes, spoluzakladatel
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277099
J a K „ h ac K N O u T “ c h u D O B u
107
Economic Security Project. „Možná je třeba nabídnout příběhy, abychom tu myšlenku zpřístupnili.“ 218 A já si vzpomněla na lidi, jako jsou Erick Odhiambo Madoho či Charles Omari Ager z Keni, kteří své peníze dokázali dobře využít. Nakonec pro nás celá tahle záležitost může představovat hlubokou lekci. Staví nám před oči velkou moc i snadnost nepodmíněných finančních darů a zároveň naši vlastní nervozitu, kterou pociťujeme při pohledu na výtečné rozhodovací schopnosti chudých. GiveDirectly nejbědnějším lidem světa dává důvěru, aby se svými penězi naložili, jak nejlépe uznají za vhodné. A právě to my Američané často odmítáme udělat.
Ukázka elektronické knihy