JANICE MAYNARDOVÁ
sama se kvůli němu hodně věcí vzdala, takže teď je řada na něm. Zhluboka si povzdechla a vybrala si oblečení pro první společný večer. Šaty byly volné a splývavé, skoro bez výstřihu. Byly ale provokativní v jiném směru, jejich látka byla téměř průsvitná a béžová, takže v nich vypadala prakticky nahá. Látka byla navíc protkávaná tenoučkými zlatými nitkami od krku až k lemu sukně a s každým pohybem chytala záblesky světla. Spustila župan na podlahu a zvažovala, jaké si pod ně vzít prádlo. Nakonec se rozhodla, že bez podprsenky se obejde. Natáhla si šaty přes hlavu a nechala je spadnout k bosým nohám. Ten nádherně lehounký materiál ji hladil po pokožce a její bradavky se skoro bolestně vztyčily. ten vzhled byl rozhodně případný na první večeři během svatební cesty. Byla v pokušení jít úplně bez prádla, ale nakonec usoudila, že tak statečná není. A tak si natáhla nové kalhotky v tělové krajce, které nijak nenarušovaly splývavý dojem šatů. Make-up, který měla od rána, vypadal stále ještě dobře, takže jen přidala na intenzitě kvůli večernímu osvětlení. A pak si nanesla trochu lesku na rty. Když byla hotová, odstoupila od zrcadla a zkusila se na sebe zadívat mužskýma očima. Šaty jí lichotily, neodhalovaly, ale naznačovaly a měly v sobě přesně tu pravou dávku tajemství. Bude se v nich svému novomanželovi líbit? Srdce jí bušilo, jako by uběhla kilometr. Snažila se zhluboka dýchat, ale nepomohlo to. Byla nervózní jako viktoriánská panna před svatební nocí. Když už nemohla dále otálet, otevřela dveře a nakoukla do chodby. Jonathan nechal dveře do hlavních pokojů otevřené, takže viděla, že je tam prázdno. Pokud ovšem nebyl ještě v koupelně, o tom však pochybovala. Sama strávila převlékáním až moc dlouho. Jonathan asi bude na terase, řekla si, a její instinkt ji 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277018
OSUDOVÁ ZKOUŠKA
nezklamal. Našla ho opřeného o kamennou zeď, jak hledí na idylickou scénu pod sebou, jako by neměl na světě jedinou starost. Jeho vzhled ji překvapil. Místo tmavého obleku a kravaty si oblékl světlé khaki kalhoty a bílou lněnou košili, která zdůrazňovala jeho široká ramena. Z nějakého důvodu jí tento uvolněný neformální Jonathan připadal jako cizinec. Prudce se nadechla. „Doufám, že je večeře hotová. Mám hlad jako vlk.“ Jonathan se otočil a veškerá krev z těla se mu nahrnula při pohledu na ni do klína. „Lizzy,“ zamumlal. „Ty jsi tady.“ Její opatrný úsměv ho okouzlil. Jak si o ní kdy mohl myslet, že je průměrně hezká? Teď, když spolu byli tak sami, mu její nevyzývavá krása brala dech. Měla na sobě rafinované šaty, z nichž každý muž musel okamžitě slintat touhou. Je pod nimi snad nahá? Ta možnost ho vzrušovala. Služebná se objevila v tu nejhorší možnou chvíli. Jonathan by nejraději zaklel a poslal ji pryč, ale tác, který nesla, byl naplněný kulinárními lahůdkami, které mu rozbouřily žaludek i uprostřed té toužebné chvíle, kdy chtěl být jen se svou nevěstou. Stůl byl umístěn tak, aby oba měli nerušený výhled na oceán. Jonathan podržel Lizzy židli a čekal, až se usadí. Vlasy jí padaly na ramena a on toužil do té záplavy vnořit prsty. Místo toho si však sedl naproti ní a napůl ucha poslouchal, jak jim služebná a kuchařka v jedné osobě představuje jednotlivé chody. Ryba s ananasovým chutney, toasty s kreolskou omáčkou a nadýchaný limetkový cheesecake. Lisette živě konverzovala s místní starší ženou a nakonec z její trochu nerudné tváře vydolovala úsměv. Jonathanovi náhle došlo, jak jiní jsou on a Lizzy, pokud jde o temperament. Ona je vždycky otevřená každé možnosti, zatímco on se drží zpátky. Jeho nedávná diagnóza v něm tento rys ještě 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277018
JANICE MAYNARDOVÁ
zvýraznila. Nejraději by se schoval za svou masku generálního ředitele napořád. Ale i tak ta krásná, velkorysá a soucitná Lisette souhlasila s jeho monstrózním plánem. Podvědomě byl možná od počátku přesvědčený o tom, že to udělá. To z něj ale dělalo oportunistu a vypočítavce. Když si to uvědomil, pocítil stud, protože teď už bylo příliš pozdě na to, aby se rozmyslel. Jakmile služebnou ujistili o tom, že mají všechno, co potřebují, zmizela a nechala novomanžele o samotě. Jonathan se nutil k jídlu, úsměvům a rozhovoru. Dělal všechno to, co by dělal normální ženich. Trochu se uvolnil díky magii tropického večera. Lisette se opřela, zapomněla na jídlo a jen okouzleně hleděla na slunce, které padalo k horizontu. „Nedokážu si představit, že by se mi takový pohled mohl někdy omrzet,“ zašeptala. Vztáhla ruku a vzala jeho dlaň do své. „Dívej se se mnou,“ řekla. „A něco si přej.“ Stiskl jí prsty a vnímal, jak jsou štíhlé a křehké v kontrastu s jeho velkou rukou. „Nemyslím, že to funguje. Neříká se to spíš o padající hvězdě?“ „Může to být cokoli, co chceme. Podívej se,“ pronesla naléhavě. Vypadalo to, že slunce teď zapadá rychleji, jeho okraj už líbal hladinu oceánu. Bylo teď větší, červenější, oceán ho neustále ukrajoval… a najednou bylo pryč. Jonathan hleděl na kaleidoskop barev na obzoru. Kolik ještě uvidí západů slunce? Odkašlal si. „Už chápu, proč si to tady můj kamarád koupil. Je to fantastické, že? Přála sis něco?“ „Přála, ale neřeknu ti co.“ „Vsadím se, že tě přinutím k řeči.“ Zamrkala nad tou otevřeně erotickou poznámkou. Ostatně on sám byl překvapený stejně. Nevěděl vůbec, že něco takového řekne. „Hm…“ Pustila jeho ruku a podívala se na něj. „Můžu se tě na něco zeptat?“ 100 Ukázka elektronické knihy