kelly moran • osud ové setkání
Sklonil se a polaskal Avery hebkou kůži pod uchem, vzrušený, ale v dostatečném odstupu, aby ji neobtěžoval. Byl obklopen, prostoupen její ovocnou vůní, potýkal se s nutkáním zlíbat jí krk, aby zjistil, jestli chutná stejně sladce. Zůstala nehybná, neucukla ani se nepřiblížila. Bral to jako dobré znamení. „Nezeptala ses, proč mi nevadí o pátečních večerech hlídat tvou dcerku,“ zašeptal jí do ucha. Zachvěla se a Cade se spokojeně zazubil. Jo, vyvíjí se to dobře. Na rozdíl od večera, kdy ji vezl domů ze Shooters, je už připravená k polibku. „Tohle není dobrý nápad, Cade,“ zašeptala rozrušeně hlasem, v němž nezůstalo nic z obvyklého klidu. Cítil, jak se vytrácí jeho vyrovnanost. „Dobré nápady jsou zřídkakdy zábavné,“ namítl a okamžitě poznal, že tohle říkat neměl, protože se k němu otočila, znovu napjatá, obezřelá a nepřístupná. Nepatřila k ženám, které se chtějí aspoň na chvíli pobavit, přestože… Hrome, neznal nikoho, kdo by víc než ona potřeboval nějaké to povyražení. Jenže v tu chvíli ani jemu nešlo o legraci. Ani na vteřinu si nemyslel, že tu jde o lehkovážné hrátky. „Jsi můj šéf a o nějaký románek nemám zájem.“ Jo, obklopila se ochrannou zdí. Obvykle tohle respektoval, koneckonců i on měl své vnitřní hradby. Opřel se rukama o linku tak, že ji uvěznil mezi pažemi, a pronikl o krok hlouběji do jejího gravitačního pole. „Románek si nekoupíš, nenaplánuješ. Tyhle věci se jednoduše dějí.“ Jako třeba teď. „Pořád jsi můj šéf. Tuhle práci potřebuju, abych nemusela sahat na Haileyin svěřenský fond. Lidi si budou myslet… Není to dobrý nápad.“ Lidi ať si myslí, co chtějí, co na tom? A její práce není ohrožena. „Tak co kdybychom nechali všechno, jak je, do98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276898
kelly moran • osud ové setkání
kud nebudeš připravená na víc?“ Uměl udržet tajemství a postupovat pomalu. Nebo ne? „Když nebudeš chtít, nikdo nemusí o ničem vědět.“ Začala vrtět hlavou – sakra, tolik práce mu nedala žádná jiná. Sklonil se k ní, až se jejich ústa ocitla kousíček od sebe. Vykulila oči. „Odmítáš se zeptat, proč mi nevadí hlídat ti dítě, tak ti to prostě povím. Tvá dcerka je fajn a ty se mi líbíš, hodně. Ty tvoje organizační schopnosti jsou sexy, ale měl jsem hroznou chuť udělat něco, aby ses uvolnila. Od chvíle, kdy jsi v mé ordinaci seřadila časopisy podle abecedy… Jo, všiml jsem si,“ dodal, když otevřela pusu. „Těší mě povídat si s tebou po práci jako dnes, protože nejsi tak našponovaná a říkáš věci, o kterých obvykle nemluvíš. Takže mi přijde jako setsakra dobrý nápad, že se s tebou budu vídat každý pátek, až se vrátíš domů.“ Mezi obočím se jí vytvořily jemňounké vrásky, jako kdyby nikdy neslyšela něco tak absurdního, ale poznal, že je ve velkém pokušení věřit mu. V očích se jí zračila opatrná naděje a zájem. „Ehm…“ „Jo. Důkaz, že mám pravdu. Strašně mě znervózňuješ.“ V těch dvou týdnech, kdy byla ve městě, naplácal víc hloupostí než za celou pubertu. „A je hrozně legrační sledovat, jak jsi z toho perplex, když řeknu něco, co nečekáš. Třeba že mi připadáš moc hezká.“ Po tváři mu přeběhl její přerývaný výdech, po němž přešel od polovzrušení do fáze klídek, hochu. „Teď bys měla odpovědět, že se ti taky líbím.“ Nádavkem se zazubil a byl odměněn jejíma zastřenýma očima. „Přece víš, že jsi hezký chlap. Na tvých břišních svalech bych si mohla zlámat zuby, ale…“ Úplně ho umrtvila. „Ani jsi je neviděla. Chtěla bys?“ Zase ty vykulené oči. Po tvářích se jí rozlil ruměnec, pekelně sexy. Prakticky cítil ten žár. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276898
kelly moran • osud ové setkání
Jakkoli to bylo směšné, kladla neskutečný odpor. „Teď tě políbím, Avery. Tři, dva, jedna…“ Vtáhla do sebe dech, vlastně i ten jeho. Zlehka jí přejel rty po ústech, zkusmo, aby si na něj zvykla. Vyčkával, sotva se jí dotýkal, než se chopila iniciativy a trochu přitlačila. Nechal ji testovat terén, řídil se tím, co chce ona. Nejistě tápala, celá napjatá. Cadeovi se svíraly útroby vědomím toho, že ji nejspíš nikdo nelíbal už hodně dlouho. Přinejmenším od té doby, co požádala o rozvod. A neříkala, že už předtím žili odloučeně? Vzhledem k tomu málu, co mu o svém manželství pověděla a co se doslechl, měl jisté pochyby ohledně způsobu, jak s ní ten bezohledný prevít celé roky jednal. Přiměl se na toho blbce nemyslet, uchopil do dlaní Averyiny tváře a převzal velení. Sebejistota je křehká věc a nehodlal tu její ještě víc poničit. Sklonil hlavu a rozevřel rty, aby si z ní vzal víc. Pomalu zavřela víčka a v tu chvíli byl ztracen. Jednou rukou ji objímal v pase, druhou jí pomalu vsunul do vlasů a jemně ji k sobě tiskl. A potom stěží vnímal, co se sakra děje. Srdce mu bušilo jako zvon, mysl se vytrácela do mlhy pocitů. Byla hebká. Všude. Tlak jejích ňader na hrudi, prameny vlasů, rty jdoucí vstříc těm jeho. Tak heboučké. V prostoru mezi novostí a nejistotou nalezla rytmus a otevřela se mu. Položila mu ruce na ramena a sevřela pěsti. Z úst jí vyšlo rozechvělé sténání. Do prdele, ztrácel soudnost. No tak, netlač na ni. Vzchop se. Pomalu odtrhl ústa a letmo ji políbil na spánek. Nechal její tělo splývat se svým, soustředěně nabíral do plic vzduch. Ovívala mu krk mělkým dechem, horkým a vlažným. Na chvíli znehybněl a čekal, až se mu projasní zrak. Zamumlala něco jako do prkna a Cade se zasmál. Podíval se jí do roztoužených očí a cítil v hrudi zvláštní radost prodchnutou bolestí. 100
Ukázka elektronické knihy