VLADIMÍR KOUBENEC
Danielův trvající záchvat exhibicionistických schválností přivedl Mirečka k úvaze, jestli to nemůže být předzvěstí dalšího mozkového ataku. A zeptal se ho, zdali něco podobného neměl už předtím. Také Dana vyzval, aby si zkusil sáhnout se zavřenýma očima na nos. Mně pak doporučil, abych to konečně dopověděl, protože za minutu budeme v Konecchlumí. Ale že zastaví tamhle na polní cestě a vyjede zase, až proslov k libockýmu Petrovi dokončím. „To bude neprodleně,“ ujistil jsem ho. „Jde jen o to, že na rozdíl od Petra mne už tyhle počiny nelákají, ani když mi nabízí, že je komplet zaplatí. On je neustále plnej ohně a pořád ho má i v podolku. A z toho všeho přetlaku si přes rok vydělává peníze, aby ten měsíc mohl jezdit po světě za těma mladejma krasavicema a nestarat se o peníze. “
Jistá M. J. v Austrálii prožívá při pletení orgasmus. Klubko vlny si strčí do vaginy a jak se vlna při pletení odvíjí, způsobuje jí příjemné pocity. Hodlá uplést celý měsiční cyklus ženy.
„Co vlastně dělá? Čím se živí?“ zajímal se Mireček. „Práce všeho druhu. Nejvíc krby. Ferda Mravenec se třema mexickejma pomocníkama. Neuvědomuje si, že lidi jsou různý a že já si už vystačím s málem, protože na aktivity jeho formátu a zaměření prostě nemám a ani mě nijak nelákají. A o Petrovi jsem vám podrobně povídal, abyste viděli, z jaký pozice hodnotí věci on a z jaký já. Čili odkud se bere ta polemika. Když už teda Karel vyzvídal, o čem s ním polemizuju. Stačí?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276867
NEJLEPŠÍ JE, KDYŽ DOBRÉ JE LEPŠÍ NEŽ LEPŠÍ
„Úplně,“ řekl Dan. „Stačilo říct vlastně jen tohle,“ řekl Karel. „Nestačilo. Kdybych si myslel, že stačilo, tak jsem to nepovídal. Ani jsem neměl potřebu o něm mluvit. Ale, Kozino, když už ses ptal, chtěl jsem, abyste líp věděli, co je to za člověka, až se s ním třeba příští prázdniny zase setkáte. Proto si myslím, že když už tady stojíme a vy jste tupý skopový hlavy, tak Mirek teď přečte, protože já na to neuvidím, na svým ipodu poslední mail, kterej mi Libockej nedávno poslal. A blbý kecy si nechte od cesty. Ty už jste si vyčerpali,“ oznámil jsem Karlovi, který se nadechoval k protestu. Zamezit jeho projevům se mi sice zcela nepodařilo, přesto po chvilce dohadů Mireček mohl začít číst: Tak milanku, nesouvisle si ctu pasaze ze tveho pisma svateho, knihy naseho zivota, kterou jsi tak pekne napisal, nereaguje s prechodnikem na tvuj divodopis, a tam pred minutkou stalo o tvych sedesatinach a jak jsi je slavil s Ljubenkou, a strih,vzpominka se vraci, bude mi za hodinu sedesat, piji a upijim pivecko Corona v nejstarsim bordelu v mexickem pohranicnim meste Tijuana, parno jak v hrebcine, hukot a sum planych slibu naplnuje prostor, holky si za rucku odvadeji nove znamosti nahoru do pokoju, panove se usmivaji,culi, aby pak se jako zdrcene hromadky za pulhodinku navraceli jeste zpeneni, ja ale se tresu, obavam, abych to pred pulnoci jeste zamlada stih, a ted, vratka se rozrazenim otevrela, v sale to zasumelo a ztichlo, neuveritelna zenska vpula do mistnosti, kozy jak vztyceny narazniky, telo jak gazela z magazinu, a ja, rakouskej vojak, jsem vyrazil po hlave, pronikl zastupem vahajicich a uchvatil ji za neznou rucku, ach boze, ja vedel ze jsi, v minute posledni jsem bohatyrsky zaskoroval a zachranil situaci, haaa! 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276867
VLADIMÍR KOUBENEC
Nu a copak se od te doby zmenilo? Opravdu nic, jen to kazdym rokem cini o chloupek vice namahy, ale clovek to dela rad, obetovat se pro prave umeni, zastavit na minutu cas, oslnit se zableskem vecnosti, ty holky africky maji uzasny prdele, na to nemel ani Picasso, takova krivka se namalovat neda, ta jen trva ve vterine zatmeni… tenkrat mi bohousek povida, vcera jsem zas hral simultanku a pobil jsem je vsechny, a tak i ja s horici koudeli pod zadkem po vecerech spisuji a podtrhavam, a z toho podtrhavani vidim a jistim, ze me prisel listek, bohuzel zpatecni, do tropicke Mombasy, za par dni po zpusobu vlastovek odletam do teplych krajin a obavam se, abych ty tropy ustal, ale ne, jen predstavy jsou bolestive, naskocit na semika a hop, no dam vedet, zda ten thurn taxisuv prikop zdolam, vid? Deti na zkousku, hola hou, udolim cernym podle bilych skal konik nas odvazi, bude to asi drahousku holcicka, ano? Pan Holecek se osiva, diva se po dverich,zda zucha jiz prichazi, kelnerky se kazdeho vecera upravuji na toaletnich zachodcich, leto prijde a s nim opet nase armada v plne pohotovosti, chute do boje, prineste prosim jeste jeden tac stribritych kalisku, kalisku jako ze stribra a zlata, zivot je krasa nesmirna, pekne se opatruj, at zas nezvadnes pred pulnoci, aby sis jak posledne nemusel vytacet zasranou stanici! Vlastne zachrannou. Pac a pusu, pozivej pravidelne, na zdravi nehled. Tvuj janecek z. „A ještě přečti ten další,“ řekl jsem, a Mireček četl: Ale ale, to me uslo peknych veci, ze jsi se mnou nekamaradil driveji, no jestlipak to dozeneme, uzivej zivota, je mozna pozdeji, nez si myslis, a pozdeji na co? Na louceni s touto krajinou, kam nespechat, vzdyt energie a hmota je vsepromenna, 100 Ukázka elektronické knihy