Nebýt Červeňáku, sám sebe bych nenašel
Je osobnost terapeuta tím, kdo má v terapii zásadní vliv na člověka? Absolutně. Výsledek terapie závisí na tom, kdo s vámi pracuje. Komu se dostanete do rukou. V léčebně Červený Dvůr je celý terapeutický tým skvělý, a přitom je každý z jeho členů úplně jiná osobnost. Vlastně celá jejich organizace je takové zjevení. Ostatně taky proto se do Červeného Dvora jezdí něčemu přiučit i odborníci z celého světa. Není osobní vztah mezi klientem a terapeutem překážkou? Nepleťme si osobní vztah a takzvaný vztah přenosový, onen pozitivní lidský vzor. Na něm paradoxně nejvíc záleží. Proto bývá při prvním setkání terapeuta a jeho klienta při ambulantní péči první sezení obvykle zdarma, protože nikdy nevíte, jestli mezi vámi přenos vznikne. A vzniknout musí, protože jinak to není terapie, ale pouhá výměna informací nebo názorů. Na jakém principu léčby funguje Červený Dvůr? Je to naše nejstarší léčebna, takzvaný Skálovský dům, jenž používá model bodování, nastoleného tvrdého režimu a deníků, kdy si člověk na konci dne sumarizuje, co se událo, a terapeut jeho výsledky a interpretace událostí hodnotí. Jde o léčbu komunitní, kde jsou terapeuti jen pomocníky, ale léčí princip toho, co se děje v komunitě. Proto je hodně důležité, jaká se sejde skupina lidí. Zda se podporují, nebo bojkotují. Mají šanci na léčbu lidé, ke kterým taková terapie vůbec nepronikne? Ano, ale bývá to věc v lepším případě práce ambulantních terapeutů. Trvá někdy i rok, než člověk zkřehne a je schopen pustit se do kýženého prožitku. To bývá největší boj. Říká se tomu primární část léčby. Ambulantně děláme takzvané předléčebné poradenství, které lze nastavit u člověka, který ovšem už začíná přemýšlet nad tím, že jeho stávající život nikam nevede. V tu chvíli je s ním možno pracovat a postupně ho připravovat na to, jak bude v léčebně fungovat. Do léčby pak jde s menším strachem a určitým povědomím o tom, co dělat, aby léčba zabrala. 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276863
Nebýt Červeňáku, sám sebe bych nenašel
Kdyby teoreticky nastupovali všichni závislí takto připravení, zafungovala by léčba vždy? To určitě ne, ale hodně by se zvedla její úspěšnost. Bohužel většina lidí jde do léčby z donucení okolím, a to je motiv bez záruky. Pokládáte Červený Dvůr přes nízkou procentuální úspěšnost, což je ale celosvětový standard u drogové problematiky, za nejlepší léčebnu závislostí u nás? Co se týče komplexnosti a nabídky péče, tak ano. Je to krátkodobý způsob léčby a je třeba pokračovat v některé terapeutické komunitě, která navazuje na ústavní léčbu a pracuje s lidmi podobným způsobem další rok. Tam už žijete na vlastní triko, žádné státem zajištěné obědy a léky. V komunitách se musíte postarat o vše k životu sami, a to za podmínky, že ztrácíte svoji identitu a musíte ji znovu objevit v komunitě lidí, které neznáte a neměli jste s nimi do té doby nic společného. Všechno se děje jen a jen na vaši vlastní odpovědnost. Přetěžké, ale účinné.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276863
Počátek spirituálního já
Možná není název téhle kapitoly úplně přesný, protože spiritualita nemá počátek. Ta je nám dána. Jen o ní mnohdy nevíme, ale chceme-li, nastane moment, kdy ji objevíme. U mě to bylo prosté. Láska. Jen v jiné podobě. Ale abych to vzal popořádku. Vedle pana Čermáka sedávala na skupinách i paní doktorka Anička. Ano, přesně ta, jíž náleželo v sociomapě místo v mé náruči. Fascinovala mě od první chvíle. Těžko říct, co mě tak okouzlilo, ale byla to zřejmě jakási esence éterična a tiché pracovitosti. Stokrát a poprvé jsem se přistihl v úžasu nad tím vším, co vyzařovala. Připadala mi, kdykoliv jsem ji spatřil, jako bytost z jiného světa. Vidím ji dodnes před sebou, jak se u zdi léčebny, v ranním mrazu, vznáší celá v bílém jako baletka. Cvičila taiči a já ji na tom místě denně potkával, zatímco jsem si dával ranní rozcvičku. Dlouho jsem ji mlčky míjel. Až jsem jednou konečně sebral odvahu, osmělil se a poprosil ji, aby mě ty tajemné pohyby naučila. No a za chvíli už jsme si povídali. Tak to chvíli šlo a zanedlouho mi sama nabídla knihy o meditacích. Já si je půjčoval, a nevěda o tématu zhola nic, náruživě hltal každé napsané slovo. Došlo mi, že v nich, v těch slovech a knihách, tam někde, je ten prostor, který mi celý život scházel. Hladov dalšího poznání jsem na její radu jednoho dne sedl v pokoji, zhasl světlo a zaposlouchal se do ticha v sobě. Nedá se bohužel popsat, co jsem prožil. Na to jsou slova krátká. Ale cítil jsem, jako bych najednou všechno věděl a zároveň potřeboval vyzvědět víc. Ten moment vhledu, nebo chcete-li poznání, se sice vzápětí vytratil, ale když se začnete meditacím soustavně věnovat, vrátí se a zůstane. Máme takovou schopnost v sobě. Od nepaměti. To až naše hladová mysl, která chce přijít všemu na kloub, uchopí neurvale i tohle svrchovaně přirozené umění a začne z toho, jako ostatně ze všeho, dělat program. A to je špatně. My nemáme co poznávat, my máme v sobě dávno obsaženou prazákladní dokonalost celého vesmíru, jen ji rozumem a hledáním hladové mysli neustále obcházíme. Na druhou stranu, nebýt té strukturální práce na mé osobnosti, kterou svedla léčba v Červeňáku, nebyl bych schopen pokory, nezbytně nutné k tomu, abych pochopil vlastní duchovní 99 Ukázka elektronické knihy