„Nic, vy jste říkala něco o mamince –“ „Co vás vyrušilo?“ „Aspekt,“ odpověděl jsem zdráhavě. „Myslíte halucinace.“ „Ano. Nechal jsem ho doma. Ale on přišel na vlastní pěst.“ Sylvie se soustředěně dívala do talíře. „To je zajímavý. Řekněte mi o tom ještě něco.“ Zase zdvořilá. Naklonil jsem se blíž. „Není to tak, jak si myslíte, Sylvie. Moje aspekty jsou prostě kousíčky mě, takové schránky na moje vědomosti. Jako… jako kdyby ožily vzpomínky a uměly chodit.“ „Ona to nebere,“ poznamenala Ivy. „Rychlý dech. Napjatý prsty… Stefo, ona o tobě ví víc, než si myslíš. Ona nepředstírá zděšení, asi byla naladěná na schůzku s takovým Jackem Rozparovačem, a teď se snaží uklidnit.“ Přikývl jsem. „To nestojí za řeč.“ Neřekl už jsem to? „Každý můj aspekt mi nějak pomáhá. Ivy je psycholožka. Tobiáš je historik. Oni –“ „A co ten, co právě přišel?“ zeptala se Sylvie, zvedla hlavu a podívala se mi do očí. „Ten, co jste ho tu nečekal?“ „Lži,“ řekl Tobiáš. „Lži,“ řekla Ivy. „Řekni jí třeba, že je to baleťák, nebo tak něco.“ „Jack,“ odpověděl jsem „je bývalý člen zvláštních jednotek námořnictva. Ten mi pomáhá v těchhle věcech.“ „Jakých těchhle?“ „Bezpečnostní záležitosti. Tajné operace. Prostě kdykoli, když jsem v nebezpečí.“ „Říká vám, abyste zabíjel lidi?“ „Ale to takhle není. Nebo teda jo, je to nějak takhle. Ale on si většinou dělá legraci.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276856
Ivy zaúpěla. Sylvie vstala. „Omlouvám se. Musím si odskočit.“ „Jistě.“ Vzala si kabelku a šálu a odešla. „Ona už nepřijde?“ zeptal jsem se Ivy. „Děláš si srandu? Řekl jsi jí, že právě dorazil neviditelný člověk, který ti říká, že máš někoho zabít – i když jsi ho tu nechtěl.“ „No, to nešlo zrovna hladce,“ přisvědčil Tobiáš. Ivy vzdychla a sedla si na Sylviinu židli. „Aspoň lepší než minule. To vydržela… kolik? Půl hodiny?“ „Dvacet minut,“ řekl Tobiáš a podíval se na velké pendlovky. „Nad tohle se budeme muset povznést,“ šeptal jsem. „Nemůžeme jít do kolen kvůli každýmu potenciálnímu vztahu.“ „Kdybys to nemusel říkat o Jackovi,“ posteskla si Ivy. „Mohl sis něco vymyslet. A ty jsi jí to místo toho vyklopil na rovinu. Pravda o děsivém a strašlivém Jackovi.“ Zvedl jsem skleničku. Citronáda v dekorativní skleničce na víno. Obrátil jsem ji do sebe. „Můj život je klam, Ivy. Fingovaní kamarádi. Fingované rozhovory. Často, když má Wilson volno, nepromluvím celý den se živou duší. Tak prostě nechci vstupovat do novýho vztahu se lží.“ Seděli jsme všichni tři mlčky, až přiběhl Jack a poskokem obkroužil skutečného číšníka, aby se vyhnuli. „Co je?“ zeptal se a podíval se na Ivy. „Vy už jste to koťátko vypudili?“ Pozvedl jsem k němu sklenici. „Nesmíš na sebe být tak tvrdý, Stefane,“ řekl Tobiáš a položil mi ruku na rameno. „Na Sandru se těžko zapomíná, ale všechny jizvy se jednou zahojí.“ „Jizvy se nehojí, Tobiáši,“ namítl jsem. „To je totiž přímo 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276856
jejich podstata.“ Otočil jsem sklenici a zadíval se na hru světel na ledu. „Jo, to je všechno hezký,“ poznamenal Jack. „Citečky a nóbl slovíčka a tak. Ale hele, máme tu problém.“ Podíval jsem se na něho. „Ta ženská, co jsme na ni koukali,“ poznamenal Jack a ukázal. „Tak ta –“ Zarazil se. Místo, kde žena seděla, bylo prázdné a jídlo zůstalo nedojedené na stole. „Tak abychom šli, co?“ navrhl jsem. „Jo,“ odpověděl Jack. „Hned.“
100 Ukázka elektronické knihy