„Dobrý den,“ vytrhl ho ze zamyšlení ženský hlas. Byl to hlas příjemný. Místo malé obtloustlé kuchařky v letech, ženy s pachem po cibuli a česneku, jak si ji představoval, tu najednou stojí půvabná, asi dvacetiletá mladá žena ve vínově červených šatech. Tu číšníkovu poznámku o hodném děvčeti asi přeslechl. Vždyť už skoro spal… „Já jsem Julie, zdejší kuchařka,“ představuje se. Proč má Tomáš najednou pocit, jako by ji už dávno znal, jako by se už někde viděli? Rychle vstává a nabízí jí židli. „Jmenuji se Tomáš,“ sotva hlesl a užasle si ji prohlíží. „Copak? Je na mně něco špatnýho? Něco na šatech?“ znejistěla a začala se prohlížet. „Ne, právě naopak, jen jsem čekal někoho jiného.“ „Někoho jinýho? Ale kolega mně říkal… Tak jsem si myslela…“ koktá děvče a rudne v obličeji. „Ne, ne – tak to není, všechno je v naprostém pořádku, jenže ten kolega mi neřekl, že…“ „Probůh, co zase vyvedl?“ zhrozilo se děvče. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276844
„On nic nevyvedl, to jenom já jsem čekal, že přijde nějaká, promiňte, nějaká starší, malá, tlustá, a zatím…“ „Co – zatím?“ kouše se dívka do rtu a vypadá, jako by chtěla každou chvilku utéct. To je pěkný trapas, dochází Tomovi. Ví, že to tak nemůže nechat, že musí něco udělat nebo něco říct. „To slovo zatím znamená, že místo té, kterou jsem měl v představách jako kuchařku, přišla jiná,“ zachraňuje situaci. „Jaká, jiná? Ještě ošklivější, představoval?“ vyzvídá Julie.
než
jste
si
„To ne, naopak, jsem mile překvapen,“ pospíšil si s odpovědí. Ani ho nenapadlo, že by řekl něco nepatřičného. „Hm. To říkáte každé holce, kterou potkáte na ulici?“ začervenala se. „Ne, každé ne, ale opravdu jsem příjemně překvapen,“ ujišťuje ji mladý muž a hlavou se mu mihla vzpomínka na Martinu. Byla tou poslední, které něco takového řekl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276844
„A kromě toho, nepotkal jsem vás na ulici,“ dodává trochu zamyšleně. „Holku z ulice bych na kávu nikdy nepozval.“ „Hmm, to jsem ráda,“ usmála se, „myslela jsem si to.“ „Co jste si myslela?“ „Viděla jsem vás včera odpoledne, jak jste se bránil útoku těch holek tady v kavárně…“ „Bodejť bych se nebránil! Vyjely po mně jako po kořisti. Cítil jsem se velmi nepříjemně…“ „Však to na vás bylo vidět. Ty už vám dají nadosmrti pokoj, to mi věřte. – Vy jste ženatý?“ zahlédla prsten na Tomově ruce. „Jsem, je to špatně?“ dívá se jí Tomáš zpříma do očí. Je zvědav, co na to řekne. Julie má dlouhé černé řasy, namalovanou pusu, hezky voní a vypadá jako hezká cukrová panenka, napadá ho. „Přece neděláme nic špatnýho,“ usmívá se Julie. „Já jsem uvařila jednomu promrzlýmu a utahanýmu vojákovi čaj a on mě za to pozval na kávu. – Co je na tom? Na rozdíl od jinejch jste jenom potvrdil, že Ukázka elektronické knihy