což je však před prohrou nezachránilo. Jak zápas zkončil, ten brit se na zastávce pěkně rozjel. Dal se do dance. Jenže na špatném místě. Takže do něj najel autobus. Lastkani ho zvedli ze země. Odvedli ho zpět na lavičku. Srážku s autobusem ustál bez zranění. Lastkani ho podepřeli, aby mu pomohli jít. Vyhoňčůrák vzal jeho osobní věci, a takto s ním šli. Jak ho vedli, tento brit jim ukazoval prstem cestu. Vedli ho od Victoria station směrem zpět, k Buckinghamskému paláci. Dále pokračovali podél Buckinghamského paláce, kde ho už nechali kráčet dál bez pomoci. Ten brit se tam motal opravdu pořádně. Tak pořádně, že se mu podařilo upadnout přímo před přijíždějící auto s britskou královnou. To okamžitě zastavilo. Lastkani hned vběhli do silnice. Koukali ho co nejrychlejc popadnout a odklidit z cesty. Dříve, než to stihli dohlížející policisté. Ten opilej brit si uvědomil, co udělal. Lastkanům byl neskutečně vděčný. Nebylo mu rozumět ani slovo, evidentně však po nich chtěl, aby ho doprovodili dál. Vedli ho dále parkem. Během procházení kolem stanice metra (Green Park), jim ten brit pokynul rukou, aby šli s ním do metra. Ve stanici ho podpírali Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276835
radši pořád. Obzvláště na nástupišti. Jakmile metro přijelo, šli s ním do vozu. Touto linkou jeli pouze dvě stanice, na přestupní zastávku (King‘s Cross St. Pancras Underground Station). Zde s ním přestoupili na fialovou linku. Tento brit si byl svou chůzi najednou až nějak moc jistý. Lastkany vedl stanicí s dokonalou přesností. Evidentně to tu znal jako u sebe doma. Jenže na nástupišti to už nějak neubrzdil. Spadl jak idiot rovnou do kolejiště. Lastkani ho bez jakéhokoliv rozmyslu vytáhli. Lidé okolo sice chtěli zavolat sanitku, jelikož po pádu krvácel z hlavy, ale on chtěl stejně pokračovat. Jen co přijelo metru ve směru Chesham, vletěl do dveří. Lastkani radši skočili hned za ním. V metru usedl tento veselý chlapík na sedačku. Lastkani si sedli k němu. Během jízdy s ním bylo celkem veselo. Z kapsy si vytáhl nějaký kapesní reproduktor, na kterém pustil hudbu (Scouting For Girls – She‘s So Lovely). Dědko tu nechtěl sedět jak pitomec. Roztančil se v uličce. Lidem se to celkem líbilo. Někteří se dokonce přidali k tanci. Metro dále po deseti minutách pokračovalo již nad zemí, jak je tady v Londýně mimo centrum běžné. Dědko si tedy opět sedl, aby sledoval cestu. Ten brit jim mezitím napsal na lístek Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276835
jméno zastávky (Chesham), kde ho mají vzbudit. A pak usnul. Zbytek jízdy tedy Lastkani sledovali z okna. Cesta metrem byla svižná, ale moc záživná ne. Podél trati většinou nebylo vidět nic, než stromy. Málokdy se otevřel nějaký pohled do ulice, na domy. Jen posledních zhruba deset minut jízdy bylo již otevřenou venkovskou krajinou, kdy to již bylo podstatně zajímavější. Jízda trvala prakticky celou hodinu. Jak metro konečně dojelo do konečné, Lastkani toho brita vzbudili. Dále ho vyvedli ze stanice. On se přitom konečně probral. Už byl celkem funkční. Jen na jeho zadní části kalhot byl obří mokrý flek. Během jízdy se musel pomočit hned několikrát. Lastkani tedy šli za ním, aby na něj zezadu nebylo tolik vidět. On si toho byl evidentně vědom. Tento cvok je vedl dlouhou ulicí až do části Cheshamu, zvané Pednor, kde bydlel. Ač si toho Lastkani dosud nevšímali, po čase začli vnímat podstatný rozdíl v architektuře, oproti té české. Drtivá většina domů zde byla bez jakékoliv omítky. Bylo tedy dokonale vidět, jak jsou tvořeny z na sebe naskládaných cihel, podobně, jako je tomu třeba u baťových domků ve Zlíně. Díky tomu měly domy zpravidla oranžovohnědou barvu. Ukázka elektronické knihy