on. A ztratil jste ho tady v té kaluži? Ne, odpoví on, spadl mi támhle, do jedné kaluže uprostřed uličky. A proč ho hledáte tady? Protože tady je světlo, odpoví ten muž a ukáže na pochodeň.“ Cecilia se afektovaně zasmála s rukou na hrdle. Pak se s bystrým výrazem znovu podívala na Leonarda. „Že vy máte dopal na dvorního astrologa?“ „Nafintěný hňup,“ odpověděl Leonardo. „Jediné, co umí, je pronášet nabubřelá slova. A obávám se, že jsem se dopustil jednoho vážného přešlapu.“ „Tak mi o tom povězte. Povězte mi o tom mrtvém člověku. V první řadě, jak zemřel?“ „Byl zavražděn, Vaše Výsosti.“ „Zavražděn?“ „Přesněji řečeno udušen.“ Ludovico se podíval na Galeazza, který mu opětoval prázdný pohled. „Nevypadá jako někdo, kdo byl zardoušen.“ „To jistě ne. Ten muž byl udušen mechanickým tlakem.“ „To mi musíte lépe vysvětlit, pane Leonardo.“ „Víte, Vaše Výsosti, lidé dýchají tak, že vpouštějí vzduch do hrudníku mechanicky, totiž rozšíří hruď a zvětší její objem.“ Leonardo se chytil rukama za hrudník a zhluboka se nadechl, přičemž dlaněmi zvýraznil pohyb svých žeber. „Pohyb vody a vzduchu je podobné povahy, obojí má tendenci vyplnit jakoukoli nádobu, která je obklopuje. Ale jeden rozdíl tu je, mezi vzduchem a vodou: jedno z nich lze stlačit, zmáčknout, zmenšit jeho objem, zatímco to druhé ne. Je možné trochu nafouknout prasečí měchýř, zavázat ho šňůrkou a stlačovat ho v rukou, dokud nebude tak malý, že bude našemu tlaku klást velký odpor a dál to nepůjde: 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276806