on. A ztratil jste ho tady v té kaluži? Ne, odpoví on, spadl mi támhle, do jedné kaluže uprostřed uličky. A proč ho hledáte tady? Protože tady je světlo, odpoví ten muž a ukáže na pochodeň.“ Cecilia se afektovaně zasmála s rukou na hrdle. Pak se s bystrým výrazem znovu podívala na Leonarda. „Že vy máte dopal na dvorního astrologa?“ „Nafintěný hňup,“ odpověděl Leonardo. „Jediné, co umí, je pronášet nabubřelá slova. A obávám se, že jsem se dopustil jednoho vážného přešlapu.“ „Tak mi o tom povězte. Povězte mi o tom mrtvém člověku. V první řadě, jak zemřel?“ „Byl zavražděn, Vaše Výsosti.“ „Zavražděn?“ „Přesněji řečeno udušen.“ Ludovico se podíval na Galeazza, který mu opětoval prázdný pohled. „Nevypadá jako někdo, kdo byl zardoušen.“ „To jistě ne. Ten muž byl udušen mechanickým tlakem.“ „To mi musíte lépe vysvětlit, pane Leonardo.“ „Víte, Vaše Výsosti, lidé dýchají tak, že vpouštějí vzduch do hrudníku mechanicky, totiž rozšíří hruď a zvětší její objem.“ Leonardo se chytil rukama za hrudník a zhluboka se nadechl, přičemž dlaněmi zvýraznil pohyb svých žeber. „Pohyb vody a vzduchu je podobné povahy, obojí má tendenci vyplnit jakoukoli nádobu, která je obklopuje. Ale jeden rozdíl tu je, mezi vzduchem a vodou: jedno z nich lze stlačit, zmáčknout, zmenšit jeho objem, zatímco to druhé ne. Je možné trochu nafouknout prasečí měchýř, zavázat ho šňůrkou a stlačovat ho v rukou, dokud nebude tak malý, že bude našemu tlaku klást velký odpor a dál to nepůjde: 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276806
ale když je měchýř plný vody, nic takového možné není. A stejně jako se dá smáčknout vzduch, dá se stlačit i tělo plné vzduchu. Ale může-li vzduch uniknout nějakou skulinou, vyjde ven a zpátky se už nedostane.“ Ludovico chvíli přemýšlel a pak se na Leonarda znovu podíval. „Myslím, že to stále není dost jasné, pane Leonardo.“ „Já si myslím, že tomuto nebožákovi sevřeli hrudník do nějakého korzetu nebo dubletu, který mu tlačil a mačkal hruď, až z ní vymačkal všechen vzduch, co měl v těle, a už mu neumožnil ji zas roztáhnout, aby se znovu nadechl.“ „Co vás k tomuto závěru vede?“ „Když jsem otevřel tělo, všiml jsem si, že na žebrech, na hrudním koši, byly patrné zlomeniny. Ne na kostech, ale na měkkém pojivu, které spojuje žebra s páteří a s kostí, jež dělá štít srdci. Jako by vás něco mačkalo ze všech stran.“ Ludovico sepjal ruce ve výši úst a třel jimi o sebe. Po pár vteřinách znovu zvedl zrak. „A lze při podobné události zemřít?“ „Vaše Výsosti, stejně jako se lze utopit nebo zemřít při jakékoli nehodě, kdy se nám nedostává vzduchu, ano.“ „Magistře Ambrogio, co vy tomu říkáte?“ Ambrogio da Rosate téměř neznatelně zvedl bradu a ukázal na stropní klenbu. „Hvězdy ukazují, že zemřel na nemoc, pane Leonardo. Navíc pozice Marsu hovoří zcela jasně.“ „Magistře Ambrogio, to mám za vás radost, že dokážete vyčíst z hvězd tolik věcí,“ řekl Leonardo a rozpřáhl paže. „Mně hvězdy sotva ukážou, kde je sever.“ „Vaše pozorování se týká těla, mrzké smrtelné věci,“ odpověděl Ambrogio vážným hlasem. „Ta má se týkají hvězd, první a nejjasnější emanace Věčného otce. Doufám, že 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276806
nechcete srovnávat to, co vidíte v těle, s tím, co vidíte ve hvězdách.“ „Promiňte, magistře Ambrogio, ale i vy jste včera prohlédl tělo, abyste zjistil, jestli vykazuje známky nemoci či násilí.“ „To je první věc, kterou můžete udělat, pokud chcete získat představu o tom, co se stalo, a máte k dispozici tělo. Ale aby měl člověk jistotu a mohl propojit minulost s budoucností, je třeba vzít v konsideraci hvězdy. Hvězdy nikdy nelžou.“ Kdyby se Ambrogio da Rosate a Leonardo sešli sami u večeře, Leonardo by pravděpodobně začal vykládat o zajímavé etymologii slova konsiderace, o němž se totiž vzhledem ke své chabé znalosti latiny domníval, že ho lze vyložit jako cum sideribus, tedy „s hvězdami“. Ale jelikož nebyli v hospodě, nýbrž před vládcem Milána, a vzhledem k tomu, že si ten panák v purpuru myslel, že může upozadit jeho vědu, Leonardo to nesl špatně. K poznání syn pana Piera choval mnohem větší úctu než ke své vlastní osobě. „Chápu.“ Leonardo se otočil na Ludovica s výrazem někoho, kdo musí poslouchat, že měsíc je vyroben ze sýra. „Jako ten dominikán, který řekl Jeho Výsosti vašemu bratrovi, že se narodil pod vlivem hvězd, a předpověděl mu, že dobude Peloponés, Asii, Afriku a celé Středomoří. Jak se jmenoval? Annius z Viterba?“ Jak je všeobecně známo, Leonardo byl génius. A tak mu trvalo jen kratičký okamžik, sotva miliardtinu času, za nějž Jupiter oběhne kolem Slunce, než si uvědomil, že udělal pěknou hovadinu. Připomínat Ludovicu il Morovi, že jeho bratr Galeazzo Maria věřil horoskopu jednoho tlustého mnišského astrologa, který mu tvrdil, že dobude svět, nebyl správný krok, vzhledem k tomu, že tentýž Galeazzo Maria byl ani ne o tři 104
Ukázka elektronické knihy