98
Překlady jiného světa: Ždanov, Zábrana, McGrath, Rolfe, Ginsberg
Pátá roční doba je v jednom ohledu kulturní transakcí mezi dvěma národy: Zábrana převádí americkou poezii do vlastního jazyka. Nejedná se ale o pouhé rozvíjení dřívějších vazeb mezi oběma literárními okruhy, jak o nich svědčí například antologie americké poezie, již v roce 1929 vydal Arnošt Vaněček, nebo přijetí díla Karla Čapka ve Spojených státech a Velké Británii ve dvacátých letech. Není pochyb o tom, že Zábrana sám sebe řadil do této národní tradice. Kritický aparát předmluv a doslovů, důmyslné strategie českých překladatelů při navrhování anglofonních autorů ke schválení, předstírané autorství a s tím spjatá spolupráce a přátelské svazky – to vše svědčí o silnějším a mnohem rozsáhlejším vlivu Sovětského svazu a kulturní politiky, která prohlašovala Spojené státy za skomírající a úpadkovou říši. Ano, jedná se zde o soustavu proměnlivých transnacionálních vztahů, avšak současně tu na celé velké skupiny států synchronně působí jednotná ideologická diference. Na různých místech se nepochybně kladly různé akcenty – komunismus nebyl všude stejný, tak jako se v různých zemích a různých kulturách liší i římskokatolická církev nebo McDonald’s –, avšak východoevropským spisovatelům bylo neustále jasné, že atmosféru, kterou dýchají, tvoří páchnoucí dech Andreje Ždanova, jenž se nad kontinentem prostíral od Ždanovovy smrti v roce 1948 až po počátek šedesátých let. A podstatné kontury se setřou i tehdy, pokud vnímáme vzestup a pád jednotlivých básnických renomé a pokud čteme texty jednotlivých amerických autorů zcela bez ohledu na diskurz studené války, jenž v dané době obkružoval celou zeměkouli.
2.8 MEZIPROSTOR Co je to vlastně svět? Je to pohled z jednoho kopce, jedné křižovatky, jedné kavárny, jednoho bytu. Zábrana s přáteli od poloviny padesátých let těsně spolupracoval s časopisem Světová literatura. Až do propuštění v roce 1959 zde Škvorecký pracoval v redakci, Zábranova manželka pracovala v redakci nakladatelství, jež časopis vydávalo, a existovala i řada dalších kontaktů. V roce 1957 zde vyšly jeho překlady Edwina Rolfeho a Thomase McGratha a později zde uplatnil i své překlady Lawrence Ferlinghettiho, Allena Ginsberga a Gregoryho Corsa, jimiž nevratně proměnil vývoj české literatury. Coby kulturní brána do světa časopis podléhal pečlivému dohledu úřadů a Škvorecký se Zábranou, stejně jako mnoho dalších redaktorů a překladatelů, strávili mnoho hodin vymýšlením, co ještě projde a co už ne.77 Stačilo, 77 Jak podotýká Novotný: „Pokaždé tu bylo nutné překonávat bariéry nedůvěry a alibismu i nekonečného váhání bezpočtu ustrašených činovníků přes literaturu. O stejně nebezpečný, riskantní a pro překladatele a komentátora nejednou málem sebevražedný průlom do dobových obludných zábran musel Zábrana usilovat i při uvádění vrcholných zjevů anglo-americké básnické avantgardy.“ Novotný, „Eseje českého překladatele“, str. 426.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276739
Překlady jiného světa: Ždanov, Zábrana, McGrath, Rolfe, Ginsberg
99
aby noviny zaznamenaly jediný kousavý výrok nějakého amerického autora na adresu Sovětů, dělnictva nebo Stalina, a již hotová sazba se stahovala z tiskárny. Okruh spolupracovníků časopisu se snažil vzepřít ždanovovskému protokolu a navázat na práci obrozenců 19. století zpřístupněním zahraničních literárních děl, u nichž se mělo za to, že mohou literatuře psané v češtině nejvíce prospět. Zároveň ale své cíle přizpůsobovali politickým nárokům doby, která zubatou hranicí roztínala svět na dvě půle, ale současně vytvářela nečekané izomorfie v zásadně odlišných jazykových a kulturních oblastech. Toto paradigma světové literatury má svou vlastní dynamiku, podstatně odlišnou od té, již popisuje Pascale Casanovová, tedy od metropolitní logiky vzdělané a izolované kasty redaktorů, překladatelů a kritiků, kteří skoro ani nevnímají hmotné a jazykové podmínky, v nichž žijí. Zeptejme se znovu: Co je vlastně svět? Na rovině kultury je svět tím, co určitá ideologie staví před oči, a tím, co se vnucovanému pohledu následně vzepře. Podle mínění Čechů – ale koneckonců i mnoha Američanů – od konce 19. století až do propuknutí druhé světové války svět přicházel především z Paříže a Londýna. Jak soudí Luc Ferry, kultura odrážela demokratickou ideologii svých původních podmínek. A stejné rysy nesly i tehdy cirkulující představy o světové literatuře. Komunismus, jak se prosadil po druhé světové válce, tyto struktury zavrhl – zatímco jejich exponenti se věnovali diskusím na rakouských loukách a v pražských vinárnách. Tato změna s sebou strhla i Zábranu, avšak ten se skryl v páté koloně. Ideologie je efektivní vždy jen úměrně tomu, kolik lidí dokáže přesvědčit. V první kapitole a z menší části i v této jsem se dotkl důsledků, jež tato dynamika studené války měla pro poezii ve Spojených státech. V následující kapitole projdeme železnou oponou a podíváme se, co se dělo v anglofonní poezii počátkem šedesátých let. Položíme si otázku, co je příčinou, proč byli čtenáři, spisovatelé a kritici najednou zvědaví na zprávy z východní Evropy. Co se takto můžeme dozvědět o anglicky psané poezii v šedesátých letech a o spletitých transakcích, k nimž tu docházelo mezi estetickými koncepcemi a politickou intencí?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276739
3 A NGLICKÝ NÁSTUP: LOWELL, FERLINGHETTI, GINSBERG, HOLUB
3.1 TOTÁLNÍ, NEOŠÁLENÝ REALISMUS Počátkem roku 1962 měl Al Alvarez nakročeno k tomu, aby se v prostředí britské poezie stal jedním z vůbec nejvlivnějších lidí. Jakožto šéfeditor literární rubriky týdeníku Observer od roku 1956 zadával recenze básnických sbírek, sám je psal a počínaje rokem 1959 vybíral básně, které si anglické vzdělané vrstvy každou neděli ráno přečetly na jeho stránkách. Pro řadu nejvýznamnějších dobových médií komentoval divadlo, film, filozofii i literaturu. Zajišťoval širšímu publiku přístup ke komplexním intelektuálním otázkám, a do značné míry tak měl možnost také formovat jeho vkus. Několik let nato se stal též redaktorem nakladatelství Penguin, kde se ujal edice Modern European Poets. A nyní se chystal vydat antologii, která měla určit směr básnického „hlavního proudu“ na nejméně dalších dvacet let. Antologie The New Poetry se za první měsíc prodalo deset tisíc výtisků; na podzim už byl vyprodaný celý třicetitisícový náklad.1 Jak podotýká William Wootten: „Recenzní rubrika usilovala o kultivaci vkusu, edice Penguin Modern Series chtěla vyhovět určité zálibě. Zvláštním rysem antologie The New Poetry a jejího vlivu bylo, že uspěla v obou směrech.“2 Stejný názor sdílejí další komentátoři: Robert Sheppard označuje první vydání z roku 1962 za „předpis“, který stanovil pravidla pro další básnickou tvorbu, zatímco druhé vydání z roku 1966 bylo „popisné“, neboť Alvarez se tu mohl ohlédnout za poezií, kterou za uplynulé čtyři roky takříkajíc povolal na svět.3 Je to hyperbola, ale jen mírná. Jakožto přítel Sylvie Plathové, Roberta Lowella a dalších básníků měl Alvarez přístup k textům ještě předtím, než vyšly v časopisech a sbírkách, věděl, co se chystá, a měl za to, že se jedná o vůbec nejvýznamnější událost v anglofonní poezii jeho doby.
1
William Wootten, „Fifty Years On: The Triumph of the Penguin Modern Poets“, Times Literary Supplement, 25. dubna 2012, dostupné na http://www.the-tls.co.uk/articles/public/fifty-years -on-the-triumph-of-the-penguin-modern-poets/. Zdůraznil J. Q. 2 Tamtéž. 3 Robert Sheppard, The Poetry of Saying: British Poetry and its Discontents 1950–2000, Liverpool: Liverpool University Press 2005, str. 30. Viz též Neil Corcoran, English Poetry since 1940, London: Longman 1993, str. 132.
Ukázka elektronické knihy