Kristýna Sněgoňová
„Zítra ráno se vrátím.“ „Budeme na vás čekat.“ Zprudka valacha pobídl a vyrazil ze dvora. Na cestu se soustředil jen natolik, aby nikoho nesrazil, a pokud už srazil, tak aspoň nezmrzačil, protože to by ho zbytečně zdrželo, a myslel na Schmidta a na Tancreda Lubberta, který toho bude muset spoustu vysvětlit. Pokud císař dovolí… Než se dostal ke Zdi, prošel hlídkou, tunelem a ochranným pásmem před začátkem polí, lampáři už začínali rozsvěcovat lampy. Znovu bodl valacha do slabin a urazil poslední kilometry k paláci. Teprve na schodech, potom, co si koně převzal sluha, si Lewenhart uvědomil, jak vypadá a že nebyl pozván, ale už se nemohl vrátit. Odmítnout vrchního vyšetřovatele, který přicházel v naléhavé záležitosti, si komorník nedovolil. Jen připomněl, že tuto hodinu má Jeho císařské Veličenstvo vyhrazenou pro studium historie s následníkem, ale odešel a Lewenhart doufal, že k císaři. Posadil se, potom zase vstal a začal přecházet po stejném předpokoji, ve kterém čekal jen před pár dny. Měl pocit, že se mu Ahrensův vzkaz propaluje kabátem i košilí až do masa. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276438