LUCY ASHFORDOVÁ
Ne, neměl, ty huso hloupá. Dnes se měl vrátit. Jenže paní Lettová říkala, že se vrátí později. Všiml si těch dětí? Tak či onak, blížil se k ní a ona viděla, jak mu ve tváři vzrůstá napětí. Srdce jí pokleslo, když si uvědomila, jak vypadá. Vlasy měla rozpuštěné, tváře se jí červenaly od slunce a chatrné bavlněné šaty jí přiléhaly k tělu na místech, kde neměly. „Pane Hamiltone,“ oslovila ho. Kývla hlavou a usmála se. „Jaké příjemné překvapení.“ Elvie ho tahala za ruku. „Connore, ach Connore, jsem tak ráda, že jsi zpátky. Měly jsme se tu skvěle. Slečna Blakeová osvobodila Jacka. Byl zavřený, Connore, a byl z toho tak smutný! A slečna Blakeová s námi teď poobědvala –“ „S námi? Elvie, koho tím myslíš?“ Elvie se očkem podívala na Isobel. „Mě a Jacka, samozřejmě.“ „Elvie, chytni Jacka a dej ho na vodítko, ano?“ nakázal jí Connor přívětivě. „A pak bys mohla natrhat nějaké luční kvítí pro babičku. Víš, jak ho má ráda.“ „Ano! Miluje zvonky a máky. Nějaké jsem viděla za těmi keři.“ Elvie nedočkavě odběhla a při tom volala na Jacka. Isobel tam stála a věděla, co přijde. I když svítilo slunce, Connorův pohled ji mrazil až do morku kostí. „Slečno Blakeová,“ začal. „Právě jsem se vrátil z Calverley Hall. Slyšel jsem, jaké jste včera způsobila pozdvižení, když jste přijela o den dříve, a navíc jste požadovala jiný pokoj. Kuchařka řekla Haskinsovi, že podá výpověď, protože jste jí prý ráno 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276312
PANSTVÍ CALVERLEY HALL
napochodovala do kuchyně a posbírala jídlo, které připravovala na oběd pro služebnictvo.“ „A dál?“ otázala se. „Co dál, slečno Blakeová?“ „Pokaždé poznám, když přijde nějaké a. Očividně jsem udělala ještě něco špatně, že?“ Stále se na ni upřeně díval tím ledovým pohledem. „Máte pravdu. Sluha si stěžoval, že jste mu rozkázala vypustit Jacka z kotce, ačkoliv to Haskins výslovně zakázal. Podařilo se vám během jednoho dne rozzlobit několik mých sluhů. Mohla byste se snažit řešit své problémy nějak taktněji?“ Mluvil klidně, ale vypadal unaveně. Hodně unaveně, pomyslela si Isobel. Určitě musel v Londýně řešit vážné obchodní záležitosti, a když se vrátil, jistě očekával, že bude mít doma víc klidu… Isobel cítila, jak ji zaplavují pocity. V žádném případě bych nespala v tom pokoji, který mi nabídli jako první. Ale paní Lettová to musela vyslepičit Connorovi hned, jak se vrátil. Kuchařka si stěžovala Haskinsovi kvůli jídlu a potom za ním přispěchal sluha, aby mu pověděl o její povýšenosti. Takže když to vezme kolem a kolem, byl to katastrofální začátek. Navíc tu bylo ještě něco, co jí dělalo ještě větší starosti. Když s ní Connor mluvil, přiblížil se k ní, a to vůbec ničemu nepomáhalo. Cosi způsobilo, že měla pocit, jako by ztratila kontrolu nad svým chováním. Nikdy si nevšimla, jak je Connor impozantní. Během krátké a katastrofální sezóny, kterou strávila kvůli otci v Londýně, potkala spoustu džentlmenů. Mužů, o nichž si ostatní debutantky vzrušeně 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276312
LUCY ASHFORDOVÁ
špitaly, obdivovaly jejich oblečení, vzhled a vytříbené způsoby. Connor by jejich tlacháním opovrhoval. Jeho vysoká svalnatá postava nebyla předurčena k nošení společenských obleků a vlasy měl na dnešní poměry až příliš dlouhé. Ale to ho samozřejmě nechávalo chladným. Očima upřeně sledovala vlnité vlasy, které zdůrazňovaly jeho lícní kosti a bradu. Tmavé vlasy a modré oči, zamyslela se Isobel. Tak úžasný kontrast pouze zdůrazňoval jedinečnost toho ohromujícího muže. Asi odjakživa podvědomě tušila, že by bylo špatné udělat si z něj nepřítele. Jistě ji nenávidí. Sice ji požádal, aby pro něj pracovala, ale jen proto, že si o tu práci sama řekla, když se zastávala dětí z Plass Valley a chtěla po něm, aby s jejich situací něco udělal. Neměla si pouštět pusu na špacír. Connor jí vyhověl, ale obratně celou situaci převrátil. Vyzval ji, aby pro ně něco udělala sama. Brzy ji čeká neskutečné ponížení a za to by ho měla nenávidět. Přesto ji jeho přítomnost překvapivě uklidňovala. Cítila, jak ji vztek opouští. Po něčem toužila, ale ta touha byla příliš bolestivá. I tak se pokusila o úsměv. „Žádáte mě, abych jednala taktněji, pane Hamiltone.“ Naklonila hlavu a pobaveně zvedla obočí. „Ale jistě jste si uvědomoval, koho zaměstnáváte, když jste se rozhodl dát mi tu práci. Co jiného než potíže jste čekal?“ Connorovy oči potemněly a Isobel si uvědomila, že to přestává být žert. „Poslouchejte, Isobel,“ řekl. 100 Ukázka elektronické knihy