KAREN BOOTHOVÁ
chvilička a už zase křičela slastí. Matt ji ihned následoval a oba těžce oddechovali. Chvíli mlčeli a Naďa vnímala jen bezpečí, teplo jeho náruče a svoje zběsile bušící srdce. Jako by jí celé tělo říkalo něco, co už beztak v hloubi duše věděla. Zamilovala ses do něj. A hodně.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276310
DESÁTÁ KAPITOLA Naďa si uvědomovala, že je nebezpečné těšit se na večeři s Mattovými rodiči. Její srdce a mozek spolu teď vedly válku. Obávala se, že Matt je přehnaně optimistický a ona ignoruje realitu jejich situace. Ona nepochází z jeho světa. Je jeho asistentka. Jeho rodina v ní neuvidí nic jiného než Mattovo dočasné rozptýlení. Matt ji v autě chytil za ruku. „Nechci, abys byla nervózní. Bude to fajn. Rodiče jsou milí.“ „Dobře.“ Naďa taky nechtěla být nervózní, ale samozřejmě byla. Než ji Matt vyzvedl, převlékla se snad šestkrát nebo sedmkrát. Nakonec se rozhodla pro decentní modré šaty ke kolenům s kardiganem a na krk si pověsila perly. Naďa si nepotrpěla na parádní oblečení, ale v těchhle šatech působila velmi konzervativně. Nepřipadala si v nich dobře. „Moc ti to sluší,“ řekl jí Matt. „Nemyslím, že jsem tě v tomhle už viděl.“ „Naposledy jsem je měla na sobě na strýčkově pohřbu. Připadaly mi vhodné pro tuhle příležitost. Nechci, aby mě tvá rodina odsoudila kvůli zevnějšku. Víš, jak to mám.“ „Vím,“ odpověděl Matt. „Jen to moc neprožívej. Je to jen večeře, nic víc.“ Naďa zavrtěla hlavou. „Ale je to důležité. Tohle je krok vpřed.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276310
KAREN BOOTHOVÁ
„Ber to jako začátek našeho sbližování.“ „Opravdu to chceš, Matte?“ „Chci, pokud to chceš i ty.“ Srdce jí pokleslo. Nic po něm nechtěla. Chtěla jen, aby to byla jejich vzájemná dohoda, závěr, ke kterému dospěli oba společně. „To není odpověď.“ „Mám pocit, že ať řeknu cokoli, je to špatně. Pravda je taková, že jsem si s tebou něco začal a teď jen sleduju, kam to vede. O cíli neuvažuju.“ Stiskl jí ruku. „Jen si užívám tu jízdu.“ Naďa si odfrkla. „O tom nepochybuju.“ „Tak jsem to nemyslel a ty to dobře víš. Dělám to proto, žes mi řekla, že potřebuješ víc. A já ti dávám víc.“ Oceňovala to. On nebyl jediný, kdo toho dával hodně v sázku. „Já vím. A cením si toho, že se snažíš.“ Jen doufala, že se to nepokazí. „To je jediné, na čem záleží.“ Matt odbočil do části města, kde stály větší a honosnější domy. „Tady jsi vyrůstal?“ „Jo. Moji rodiče zdědili dům po máminých rodičích. Babička s dědou se na důchod odstěhovali do Miami a nechali nás, ať si s tím tady poradíme.“ Naďa pomyslela na své dětství, které by popsala nejvýstižněji jako obyčejné. Zahrádky byly upravené a všude pobíhaly děti, ale nestála tam žádná luxusní auta ani bazény. Vyrůstala v části města pro pracující, kde byly obchody s potravinami a lidé se snažili si okolí hezky udržovat. Měla to tam ráda, protože jí to připadalo takové skutečné. Svět Mattových rodičů jí připadal příliš nablýskaný. On ale nebyl takový. Byl upřímný a přátelský. Zastavili před honosným sídlem se sloupy a bezpočtem vikýřů. V garáži bylo místo pro pět aut. „Páni! To je nádhera,“ poznamenala Naďa, když vystoupila z auta. Matt ihned přispěchal k ní a vzal ji za ruku. 100 Ukázka elektronické knihy