Týna a Bzuk - Případ splašenýho slizu (Ukázka, strana 99)

„Takže ten prášek je výbušnina,“ pochopil jsem. „Ale neozval se žádný zvuk!“ namítla Týna. Došla na místo, kde ještě před chvílí ležela kulička. Teď tam místo ní byl kráter v písku. „Žádný třesk nebo prásk nebo něco podobného. Bylo to úplně tiché.“ „Přesně tak,“ culila se Alice. „Hrála jsem si s tím v laboratoři. Je to výbušnina naplněná magií, která po­ hltí všechen hluk.“ „Ideální, když chceš něco vyhodit do vzduchu tak, aby si toho nikdo nevšiml,“ dovtípila se Týna.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275842

A měla pravdu. Přístav kolem nás se dál hemžil ak­ tivitou. Kolem doků se loudali trollové a zlobři. Okolo mol se šinuly lodě. Jako by se vůbec nic nestalo. „Proč něco odstřelovat, když to neudělá bum?“ divil jsem se. „Ta rána je na tom to nejlepší.“ „To se budeš muset zeptat příšer, které ten prášek používají.“ „Příšery neumějí kouzlit,“ namítl jsem. „Příšery, co žijí tady nahoře u povrchu, neumějí kouzlit,“ souhlasila Alice. „Ale pak jsou bestie z Tem­ ných hlubin, které magické síly používat dokážou.“ „Našli jsme ten prášek ve škole.“ Týna se znepoko­ jeně tahala za trčící vlasy. „To znamená, že si někdo ze Štěrkokydů zahrává s příšerami z Hlubin?“ „Další důvod, abyste se vy dva na ten případ vy­ kašlali,“ podívala se na nás Alice přísně. „Věřte mi, s tvory z takové hloubky pod horou se nechcete za­ plést.“ Vzduch za ní se zamihotal žlutou září. „Musím jít. Jdu pozdě na hodinu přeměn.“ Alice vstoupila do žlutého světla. Otočila se na nás. Škádlivý tón z jejího hlasu vymizel. „Tentokrát buďte velmi opa­ trní. Dobře?“ Vkročila do svítících dvířek a zmizela.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275842

Cestou domů jsme toho moc nenamluvili. Oba jsme byli zahloubaní do myšlenek. Já jsem se třeba nemohl zbavit pocitu, že tahle záhada začíná být nějak moc ve­ liká pro párek detektivů ze čtvrté třídy.

Kdo z naší školy by se paktoval s příšerami z Tem­ ných hlubin? Tahle říše, to byla vážná věc. Hlubiny ne­ byly místem, kam byste si vyrazili na letní prázdniny.

Tam dole žili démoni a draci. Každá příšera aspoň s půlkou ocasu věděla, že s nestvůrami z Hlubin si není radno zahrávat. Jenže přesně to teď dělal někdo ze ZŠ Štěrkokydy.

A co to mělo být s tím kouzelným práškem? Vyha­ zoval věci do vzduchu bez sebemenšího hluku. K čemu by ho někdo potřeboval v naší škole? Co to mělo spo­ lečného s uprchlými slizy? Další otázky na hromadu, kterou jsem měl už teď přecpaný mozek.

Nechápejte mě špatně – já mám otázky rád. Udržují mě to v roli detektiva. Ale tu a tam se objeví případ, u kterého i já narazím na své meze. Kde jsou slizy?

Nechala je utéct ředitelka Snovačová, aby se mohla zbavit pana Pařeza? A proč se nás už zase snaží přejet popelářské auto?Náklaďák zastavil s kvílením přesně na místě, kde jsme ještě před vteřinou stáli my. Jeho výfuk chrlil mračna černého kouře.

100 Ukázka elektronické knihy