Voda už naštěstí bublá. Musím se přestat smát, pokud svého hosta nehodlám opařit. „A co vy, Kateřinko? Vy nic?“ vyzvídá starý pán s dych tivým výrazem. „Doufám, že se Sváťa s Toníkem zakecají jako vždycky,“ brblám si cestou pro svůj básnický notes. To už se pan Kulíšek pohodlně uvelebuje. Nasazuje si moje brýle, protože – jak sám říká –, lepší něco nežli nic. Vzá pětí začíná číst: „Hurá na ples. A já jsem to hned poznal, že máte někam namířeno,“ pochvaluje si stařeček svou intuici. Usrkne si kávy a pokračuje: „Na pátek se vcelku těším, poznám lidi ze vsi, v hospodě je Zelený bál, pozdě přijít nechci. Podmínkou je buďto vstupné, nebo oblek zelený, pro manžela je to hračka, chodí v něm na jeleny. Můj šatník k zelené barvě neplál nikdy láskou, nedá se nic dělat, asi odbudu to pajskou… Co je to pajska?“ ptá se pan Kulíšek, ale jakoby ani nečekal na odpověď. „Děti umístíme k babi, vše je domluveno, nechceme je tahat někam, kde je nahuleno. Zpátky budu muset řídit, jestli o to stojím, řidičák mám jenom chvíli, tak se trochu bojím. Má i svoje velké klady, moje malá abstinence, nebudu mít kocovinu, ani fleky na halence,“ dokončuje
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275841