Dějiny českých médií (Ukázka, strana 99)

98 • DĚJINY ČESKÝCH MÉDIÍ

uměleckého vyjádření) na evropskou úroveň. Proto do českého prostředí uváděli v překladech evropské autory a ve svých vlastních dílech formy a žánry prosazující se v jiných literaturách. Mezi lumírovce patřil např. Jaroslav Vrchlický (vlastním jménem Emil Jakub Frida), Julius Zeyer či Bohdan Jelínek – a svou tvorbou od sedmdesátých let i „ruchovec“ Josef Václav Sládek.

Období druhé poloviny 19. století je také epochou nárůstu gramotnosti obyvatelstva, a tedy rozšiřování čtenářské základny. To vedlo k rozvoji „konvenční“ literatury srozumitelné pro lidového čtenáře a směřující k naplnění funkce osvětové a zábavní, jejímiž typickými představiteli jsou Josef Svátek (např. Paměti katovské rodiny Mydlářů), Václav Beneš Třebízský (např. V záři kalicha) či Eliška Krásnohorská (např. dívčí čtivo Svéhlavička přeložené z němčiny).

Pompézní dekorativnost jako měšťanská verze realismu zasáhla i malířství a sochařství, a to zvláště při zobrazování historické tematiky (rozměrná plátna malířů Václava Brožíka a Jaroslava Čermáka, obrazy Mikoláše Alše a monumentální sochy Václava Myslbeka).

I české prostředí se dočkalo autentického realismu, a to např. v pracích Karla Purkyně (Venkovský kovář) či krajinách Julia Mařáka a Antonína Chittussiho.

4.3 T isk v českých zemích ve druhé polovině 19. století Do vývoje českých médií druhé poloviny 19. století se promítají ekonomické, politické a společenské změny, jimiž v té době společnost procházela. Politické klima v české společnosti, jakož i vnější okolnosti v tomto období zřetelně vymezují tři relativně uzavřené etapy. První je krátké období politicky bouřlivých roků 1848 a 1849, v nichž tisk sehrál roli aktivního účastníka revolučních pohybů a dočkal se nebývalého nárůstu důležitosti v očích veřejnosti, a dozvuků tohoto období. Druhou je postavení tisku v době neoabsolutismu a třetí rozvoj politicky diferencovaného tisku a dalších periodik po roce 1860.

4.3.1 T isk v českých zemích během revolučních let a jejich dozvuků Po zrušení cenzury císařským patentem z 15. března 1848 se v českých zemích projevily na novinovém trhu tři nové jevy: (1) díky deregulaci se v novinách o ­ bjevila

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275833

Vznik a rozvoj politického tisku v Čechách • 99

„Zrušení cenzury 15. března 1848 přines­ lo rázem změnu do našeho suchopárného světa novinářského a časopiseckého. Rá­ zem se poměry změnily: zájem o poli­ tické události byl tak silný, že podlehly této náladě i nepolitické časopisy jako Včela, Poutník, jehož čtenáři bouřlivě žádají o změnu, a i Časopis Muzea. Sta­ ří redaktoři odcházejí a noví vstupují na

jejich místa. Často jsou to jepičí podniky, jež se musely zhroutit, poněvadž jejich spisovatelé měli pouze dobrou vůli, která na vedení listu nestačila.“ (Josef Volf, Dějiny novin a časopisů I. Do roku 1848. Československá vlasti­ věda, díl VII. Písemnictví, 1933)

politická témata v dosud nevídané míře, (2) začalo vznikat velké množství periodických i nepravidelně vycházejících časopisů, jejich existence ale většinou neměla dlouhého trvání, (3) přibylo nepravidelné veřejné komunikace v podobě šíření letáků, které nahrazovaly teprve se rozvíjející politickou publicistiku (výrobě a distribuci letáků se dobovým výrazem říkalo „plátkařství“). Úroveň titulů byla nevyrovnaná a závisela na vzdělání a schopnostech redaktorů.

Deníky vznikaly hlavně od června 1848 v Praze a Brně. Na venkově byl vznik nových periodik většinou vázán na tiskárny, jejichž majitelé se stávali vydavateli daných listů. Tak začal vycházet např. Posel ode Mže v Plzni, v Písku Prácheňský týdenník či v Hradci Králové Polabský Slovan. Projevoval se ale nedostatek schopných redaktorů a dobrých spolupracovníků, a proto mnoho regionálních novin nemělo úspěch u čtenářů a kvůli nedostatku předplatitelů se nedokázalo na trhu udržet. Bylo to však poprvé, kdy se mohl český tisk projevit jako aktivní politický prvek.

Bouřlivé – a pro rozvoj tisku a novinářství fakticky příznivé – období roku 1848 bylo brzy vystřídáno obdobím administrativních omezení tisku. Nový tiskový patent z 13. března 1849 odpovídající celkově nepříznivým politickým podmínkám na několik dalších let podvázal vydávání politických listů. Patent zaváděl povinnost vydavatele zaplatit kauci, která měla ručit za možné peněžité pokuty. Výše kauce se pohybovala od 1 000 do 3 000 zlatých a politické listy ji musely složit do 4. května 1849. Další komplikaci pro hospodaření tisku přineslo zavedení inzertní daně od září 1850. Daň vedla ke zdražování periodik a tím ke snížení počtu předplatitelů. V červenci 1851 byl zaveden systém výstrah, kdy po dvou písemných úředních výstrahách mohl být každý list administrativně zastaven. V květnu 1852 byl přijat nový tiskový zákon, který ještě více zhoršil tiskové poměry. Vydávání listu bylo vázáno na povolení policejního ministerstva, ponechány byly inzertní daň a systém dvojí výstrahy. Kauce byly ještě zvýšeny. Zhoršení situace způsobilo také zavedení novinového kolku v roce 1857. Kolek musel být nalepen na každý potištěný arch a výrazně noviny zdražoval.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275833

100 • DĚJINY ČESKÝCH MÉDIÍ

Centrem politického dění, a tedy i novinářské produkce českých zemí, byla nepochybně Praha, ale vydavatelská a novinářská činnost se rozvíjela na celém území.

Podle politické orientace lze český tisk v revolučním roce rozdělit na liberální, radikálně demokratický a konzervativní.

Liberální orientace v duchu národního programu, jak byl reprezentován českými občanskými politiky (především Františkem Palackým, Františkem A. Braunerem a Františkem Ladislavem Riegerem), našla tribunu v Národních novinách, na něž Karel Havlíček po skončení revolučního období navázal časopisem Slovan a v Praž‑ ském poslu Josef Kajetán Tyl. Národní noviny začaly vycházet v dubnu 1848. V novinách pod Havlíčkovým vedením pracovali Vilém Gabler, Václav Nebeský, Hermenegild Jireček, Jan Slavomír Tomíček a Jan Votka. Havlíček se stal v létě 1848 poslancem ústavodárného Říšského sněmu, mandátu se ovšem v prosinci 1848 vzdal a opět se plně věnoval vedení listu.

Vydavatelem Národních novin byl nejprve předseda výboru ze Svatováclavských lázní hrabě Vojtěch Deym, bez jehož peněz by Havlíček list nemohl vydávat. Když mu Havlíček po několika měsících vrátil částku poskytnutou na rozjezd novin, vzdal se Deym pozice vydavatele a majitelem periodika se stal Havlíček. Národní noviny získávaly postupně nové čtenáře. Koncem června 1848 vycházel deník v nákladu 1 200 výtisků a v březnu 1849 již dosahoval nákladu 2 400 kusů. Od 7. ledna 1849 byla součástí listu satirická příloha s názvem Šotek, v níž byly otiskovány karikatury Soběslava Pinkase. Vedle časopisu Brejle, vydávaného od 19. února 1849 do 25. května 1849, byl v té době Šotek nejlepším českým satirickým listem.

Národní noviny byly orientovány národně‑liberálně, zejména od jara 1849 se ale stávaly radikálnějšími, když Havlíček reagoval na obnovu předrevolučního absolutistického zřízení. Havlíček v roce 1849 kritizoval takzvanou oktrojovanou ústavu a činnost vídeňské vlády. Byl postaven před porotní soud, před nímž se sám obhajoval, a soud jej osvobodil. Za své politické názory a jejich prezentaci v tisku se ale dostával do dalších konfliktů s policií a úřady, až byly Národní noviny 18. ledna 1850 definitivně zakázány.

Havlíček měl na veřejné mínění velký vliv a přes pokračující útlak vyvíjený reakčními silami zůstal věrný českému liberálnímu programu, na němž trval i v časopisu Slovan, který vycházel od 8. května 1850 v Kutné Hoře jednou až dvakrát týdně v nákladu 2 000 výtisků a v rozsahu okolo 32 stran. Havlíček vystupoval proti vídeňské vládě, poučoval čtenáře o občanských svobodách a sociálních otázkách.

Odkazoval na slavné tradice českého národa a protestoval proti výsadám šlechty a mocenské hegemonii katolické církve. Vláda v červenci 1850 zorganizovala založení Vídeňského deníku, jehož posláním bylo Havlíčkovu pozici oslabovat.

Z taktických důvodů list vystupoval také jako obránce práv českého národa, ale

Ukázka elektronické knihy